Po více než dvouměsíční odmlce konečně na zdejší stránky opět přispěl ing. Mirek Topolánek.
A jeho příspěvek je jako obvykle plný svěžích a moudrých myšlenek. Tu nejlepší jsem si vypůjčil do názvu svého dnešního článku, a to i proto, že právě předevčírem se mi něco podobného přihodilo – ještě dnes pociťuji následky (i když plakat jsem přestal už včera odpoledne).


Ing. Topolánek správně říká:

„...i v době krize jsme stále nakupovali přebytek potravin, z nichž až čtvrtina končí v popelnici. ..... Tento nezdravě vysoký spotřební trend samozřejmě zbytečně vyčerpává naše zdroje. Nemluvě o životním prostředí. Naše nenasytnost tak zatěžuje dědictví příštích generací hned dvakrát, protože prohlubuje dluhy a ničí přírodu. Nešlo by tyto projedené peníze využít lépe?”

V této klíčové části Topolánkova pozoruhodného textu spatřuji neklamné stopy ovlivnění několikaletou kohabitací s koaličními zelenými kolegy.

Nicméně pan inženýr by měl ze svých nesporně správných postřehů vyvodit i konstruktivní důsledky.
Myslím, že by bylo rozhodně potřeba zabránit onomu nezodpovědnému vyhazování čtvrtiny potravin do popelnic.
Jednu možnost bych viděl v instalaci kamerových systémů, které by monitorovaly ony nezodpovědné občany (často pobírače sociálních dávek!) vyhazující potraviny do popelnic. S těmito by potom mohlo být zahájeno správní řízení, vedoucí v každém případě k odebrání jakýchkoli sociálních dávek (existují totiž vážné indikace, že do popelnic vyhazují jídlo třeba i ženy na mateřské dovolené!), případně i k dalším tvrdším sankcím.

Investice do nákupu velkého množství popelnicových kamer by se jistě vrátily ještě rychleji než třeba investice do pověstné karty Opencard; ostatně dodat by je mohla např. osvědčená firma Haguess.

Dobrým a pravicově důsledným řešením by bylo i vybírání marnotratně vyhozených zbytků z popelnic a jejich poskytování "sockám". Mohlo by se tak výrazně ušetřit na různých přebujelých sociálních dávkách.

Úspory plynoucí ze snížení nezdravě vysokého spotřebního trendu samozřejmě zbytečně vyčerpávajícího naše zdroje by mohly navíc umožnit po předpokládaném vítězství ODS ve volbách snížení stále ještě neúměrně vysokého daňového zatížení našich nejúspěšnějších spoluobčanů.

Je také jistě příznačné, že jasné známky přejídání spatřujeme na představitelích rozhazovačné ČSSD – srovnejte si jen tělesné proporce takového J.Paroubka, J.Havla a Z. Škromacha na straně jedné a M.Topolánka, P.Nečase a P.Béma na straně druhé! Je jasné, že ti první se cpou (bylo by jistě zajímavé zjistit, jestli pak pláčí).
Už vidím, jak někteří nekritičtí příznivci oranžových budou namítat, že je to jen tím, že ti první se snaží vše poctivě dojídat a nic nevyhazovat do popelnice, kdežto Topolánek a spol. nedojídají a vyhazují.
Takovémuto vysvětlení ovšem soudný člověk věřit nemůže...

Velmi mě zaujala i následující úvaha:

„Zeptejme se penzistů, jestli za této situace opravdu stojí o třinácté úplatky. Nedali by raději ty "peníze z dividend ČEZ", kromě toho, že je to populistický blábol, na vzdělání svých vnuků? Ostatně právě oni jim budou vydělávat na penze.”

Ano, je zcela jasné, že dnešní penzisté by jakékoli přídavky k důchodům v drtivé většině s pohoršením odmítli. Měli by rozhodně udělat vše pro to, aby jejich vnuci navštěvující dnes mateřské a základní školy, za nějakých pár desetiletí zlepšili jejich důchody – po dosažení požehnaného staletého věku se to jistě bude hodit!.

Ing. Topolánek má nepochybně pravdu i v tom, jak poukazuje na své velké zásluhy o rozvoj kvalitního vzdělání a vynikajících výsledků ve vědě a výzkumu. Jak známo, Rada pro výzkum a vývoj vypracovala pod jeho vedením světově unikátní systém hodnocení vědeckých, výzkumných a inovačních výsledků, který zlí jazykové nazývají posměšně “kafemlejnek”. Ten, a vůbec celá hluboká a fenomenálně úspěšná reforma výzkumu a vývoje (přiléhavě nazvaná jejím oprávněně hrdým autorem VIVAT) nebývalým způsobem stmelila vysokoškolskou a výzkumnou komunitu a převratným způsobem zlepšila efektivnost v této oblasti.
Fischerova vláda teď jen nezaslouženě sklízí chválu za vše, o co se ve skutečnosti zasloužil ing. Topolánek.
Nicméně ing. Topolánka může těšit, že svými odvážnými reformními kroky získal pro ODS nemalý počet příznivců a voličů z akademického prostředí.

Jediné místo Topolánkova článku mi dělá trochu problém – nejsem si ve svém konkrétním případě jist, jestli můj mozek je opravdu “obnovitelný, nevyčerpatelný a mocný zdroj” – spíše se mi zdá, že se zvyšujícím věkem se tento zdroj jeví jako neobnovitelný, vyčerpatelný, a, ano, dá se i říci ne-mocný....
Mirkovi Topolánkovi se to v ale zřejmě v jeho mladém věku ještě takto nejeví, k čemuž mu gratuluji.