Není jistě příliš originální psát nyní o tom, jak náš pan prezident slavně a za podpory velké většiny národa zvítězil, Evropě to osladil a uchránil nás v poslední chvíli od sudeťácké hrozby. Přesto neodolám a (po způsobu Brouka Pytlíka) také něco dodám.
Vím dobře, že moje názory se většině čtenářů (včetně mé manželky nebo respektovaných diskutérů jako je pan Karel Mueller) nebudou líbit, ale nedá se nic dělat - veritas vincit ;-).
Z některých mých dřívějších článků bylo jistě patrné, že jsem sympatizantem ČSSD. Jsem přesvědčen, že je to strana, jejíž programové zásady (budování standardního evropského sociálního státu založeném na osvědčeném sociálně-tržním modelu společnosti, podpora evropské integrace) nejlépe odpovídají zájmům této země. Je to jedna z mála českých stran s celoevropským kontextem a celkem úctyhodnou historickou tradicí. Podle mého názoru je jisté, že i v příštích desetiletích bude hrát zásadní roli v české politice.
Před několika dny se konal druhý „kulatý stůl“ věnovaný současným problémům okolo „reformy“ a financování výzkumu a vývoje.
Dva dny před oním „kulatým stolem“ se na Palachově náměstí konala další z demonstrací Fóra Věda žije; vystoupil na ní např. někdejší předseda AV Rudolf Zahradník.
Minulý týden proběhla ke spokojenosti všech zúčastněných návštěva papeže (římského biskupa) Benedikta XVI (Josepha Ratzingera). Byla velmi důstojná, obešla se bez rušivých momentů a byla provázená velkou (snad až přílišnou) přízní sdělovacích prostředků.
Byl jsem rád i tomu, že jsem byl osobně přítomen na setkání s akademickou veřejností ve Vladislavském sále a mohl vidět papeže zblízka a ve společnosti ještě více vyšňořených rektorů.