V diskusích pod články o problémech a perspektivách naší západní (křesťansko-judaisticko-helenisticko-osvícensko-atheistické) civilizace se velmi silně ozývají obavy, že tato civilizace:
1. je jaksi vyžilá, zpohodlněná a neschopná konkurence s dravějšími konkurenty,
2. připomíná římské impérium těsně před rozvrácením barbary,
3. její složitá globální struktura závislá na fungování mnoha technických detailů je velmi zranitelná,
4. se chová sebevražedně přílišnou vstřícností k smrtelně nebezpečným imigrantům (zvláště muslimským)


Už jsem zde opakovaně dal najevo, že tyto obavy příliš nesdílím (zde , zde , zde , zde).

Ono to římské impérium vlastně ani nikdy neskončilo, jen v něm začali vládnout "barbaři" (více či méně romanizovaní).
Myslím, že římské impérium v podstatě pokračuje nepřetržitě až do dneska - ve středověku (a formálně až do začátku 19. století) dokonce i pod římským názvem (“Svatá říše římská národa německého”). Jasnými dědici římského impéria (s mnohými symbolickými odkazy) je i dnešní EU a USA.

Ano, Čína nás asi "převálcuje", ale co na tom? Evidentně převezme (a v podstatě už převzala) "západní" způsob života, podobně jako kdysi "barbaři" převzali principy řecko-římské civilizace.

Nebudeme už (= my “západní bílí lidé”) asi dominantní, ale nevěřím, ze nás Asiaté vyhubí nebo nějak zotročí - nakonec stejně vznikne globální systém, kde sice budou více méně vládnout asi jiní než "bílí", ale co na tom?
Vždyť ani dnes nevládnou světu Češii, a přece se v takovém světě dá Čechům docela dobře žít?

Ani ta další často citovaná “hrozba”, muslimové, mě moc neděsí - určitě tam nebudou dominovat náboženští radikálové, ale pole bude ovládat stejně jako dosud (a ještě víc!) umírněný islám tureckého a indonéského ražení, vsaďte se...

Muslimští Turci se nesnažili dobývat Evropu z náboženských, ale čistě mocenských důvodů, jako každý jiný.
Evropané byli ostatně v tomto úsilí neskonale úspěšnější - koncem 19. století koloniálně ovládali skoro celý svět, včetně mnoha muslimských zemí. Rozhodně to nedělali primárně kvůli šíření křesťanství.

Nevidím důvod k domněnce, že muslimové jsou nějak moc odlišní od křesťanských (a nyní hlavně atheistických) Evropanů. Když se podíváme na obrázek z teheránské, istanbulské či djakartské ulice, nevypadá to nijak zvlášť odlišně od ulice jihoamerické či jihoevropské. Obávám se, že kdyby byl v některé křesťanské zemi nastolen podobný “teokratický” režim jako v Íránu, asi by výsledky byly docela podobné (a mám podezření, že někteří křesťanští fundamentalisté by se do něčeho podobného docela rádi pustili).

Znám řadu vědců z muslimských zemí (Pákistán, Turecko, Írán, Egypt) - zdá se mi, že jsou úplně stejní jako my, záleží jim na stejných věcech, a náboženství berou podobně laxně jako většina z nás...

Ostatně - pro nějakého Marťana by nebyl zas tak velký rozdíl mezi (velmi pluralitním) křesťanstvím a islámem (též velmi mnohotvárným). Běžný muslim a křesťan věří velmi podobným věcem (z pohledu atheisty nesmyslům ;-)). Nedávno jsem četl názor jednoho religionisty/teologa, který nalézal značnou podobnost mezi majoritními proudy islámu a třeba kalvinistickým protestantismem.

Je až zarážející, jak současný hysterický antiislamismus připomíná protižidovský antisemitismus z konce 19. století – i tam se zdůrazňovaly údajné světovládné ambice židovstva, jejich zavilé nepřátelství ke všemu křesťanskému – však si přečtěte, co psal třeba takový Jan Neruda...

A pokud jde o tu údajnou citlivost dnešního extrémně složitého společenského mechanismu:
Např. Václav Cílek nedávno řekl: „Vytváříme stále jemnější a složitější stroj. A ten je samozřejmě citlivý na jakoukoli změnu podmínek. Pokud dojde k jakékoli anomálii, jako byla tato (islandská sopka), snadno se zadře.”
Myslím, že nemá pravdu (odmyslíme-li si nebezpečí spojená s tím, jak ničivé zbraně máme k dispozici). Ten moderní složitý “stroj” je podle mého názoru naopak mnohem stabilnější než ten “předmoderní”. Chrání nás přece před dříve zcela běžnými katastrofami typu smrtelných epidemií a hladomorů, které dříve decimovaly větší či menší společenství. Brzy nás bude schopen ochránit třeba i před celoplanetární katastrofou vyvolanou kolizí s nějakou planetkou.

To, že máme pocit, že se náš civilizační stroj “zadře” např. v důsledku výbuchu sopky, je spíš důsledkem naší přehnané citlivosti, která vidí “katastrofu” tam, kde ve skutečnosti jde spíš o relativně drobnou komplikaci...