Před devíti lety vzbudila ve vědeckém světě značný rozruch aféra, jejímž hlavním aktérem byl španělský genetik Antonio Arnaiz-Villena. Ten publikoval se svojí skupinou v prestižním americkém časopise (vydávaném Americkou společností pro histokompatibilitu a imunogenetiku) článek (A.Arnaiz-Villena, N.Elaiwa, C. Silvera, A.Rostom, J.Moscoso, E. Gómez-Casado, L.Allende, P. Varela, J. Martínez-Laso: The Origin of Palestinians and Their Genetic Relatedness With Other Mediterranean Populations. Human Immunology 2001; 62: 889-900), ve kterém došel k závěru, že „Palestinci jsou geneticky velmi blízcí Židům a jiným populacím Středního východu, jako anatolským Turkům, Libanoncům, Egypťanům, Arménům a Íráncům. Archeologická a genetická data podporují názor, že Židé i Palestinci pocházejí z dávných Kananejců, kteří se v dávné minulosti mísili s obyvatelstvem Egypta, Mezopotámie a Anatolie. Palestinsko-židovská rivalita je tedy založena na kulturních a náboženských, nikoli genetických rozdílech“.

V úvodu k tomuto článku se autoři obšírně rozepisovali o složité historii Středního východu a při popisu recentní historie použili větu „Palestinci jsou nuceni žít s židovskými kolonisty na teoreticky jejich vlastních územích; palestinská diaspora, která má od roku 1947 uprchlický status, představuje asi 40% a žije v koncentračních táborech roztroušených v Jordánsku (38%), Syrii (12%) a Libanonu (13%).“

Tato věta (a možná i pro někoho nepříjemné vědecké závěry studie) vedla k protestům některých badatelů, kteří tvrdili, že takováto jednostranná politická prohlášení do vědecké studie nepatří (což si ostatně myslím i já).

V takovýchto (velmi vzácných) problematických případech je obvyklé, že vydavatel vědeckého časopisu vydá prohlášení, ve kterém se od nevhodných formulací distancuje, popř. publikuje negativní ohlasy na takový článek.
Pokud i autoři dojdou k závěru, že pochybili, mohou to i oni vyjádřit. Pokud je pochybení (vědecké) větší, stává se občas, že autoři svůj článek „stáhnou“ („retraction“), t.j. publikují prohlášení, ve kterém oznámí, že to a to bylo v publikaci špatně (např. nějaký pokus se nedaří reprodukovat, nebo došlo přímo k podvodu), vědecké komunitě se omluví a článek je nadále považován jakoby za odvolaný a nadále de facto neexistující (i když samozřejmě fyzicky v tom časopise zůstane).

V tomto případě se však stalo něco naprosto neslýchaného. Vydavatelé tento článek evidentně pod nátlakem odstranili z internetového vydání časopisu a doporučili všem knihovnám, aby i z tištěných čísel článek fyzicky odstranili, t.j. vytrhli (!!).

Zajímavé bylo, že v oznámení o stažení článku byla pochválena vědecká kvalita studie („...elegant analysis of the historic basis of the people of the Mediterranean Basin” ). Autoři článku si jej ale uložili a zpřístupnili na jiném serveru.

Tato ve vědeckém světě naprosto bezpříkladná aféra samozřejmě vzbudila mezi vědci velký rozruch. Někteří se rozhořčovali nad tím, že takový článek byl vůbec publikován a tvrdili, že je i vědecky špatný (viz např. Risch et al.: Dropped genetics paper lacked scientific merit. Nature 2002 Jan 10;415(6868):115.).

Jiní byli naopak pohoršeni „bezprecedentní cezurou“ (viz např. zde); jeden z nich řekl: „Kdyby Arnaiz-Villena nalezl důkazy pro to, že Židé jsou geneticky unikátní a nikoli „obyčejní“, můžete si být jisti, že by nikdo neprotestoval proti těm sporným pasážím. Je to velmi smutná záležitost“.


O rok později měl Arnaiz-Villena potíže na klinice a universitě, kde pracoval – bylo proti němu zahájeno vyšetřování kvůli údajné zpronevěře.
Pokud vím, byl později z těchto obvinění očištěn, jak bylo možno si přečíst ještě před několika měsíci na Wikipedii; nyní je ovšem tato pasáž kupodivu zablokována.
Tyto Arnaiz-Villenovy problémy samozřejmě s onou aférou se staženou publikací nemusejí vůbec souviset, přece jen to ale vyvolává určitá podezření, že to mohlo být varování pro jiné, kteří by se chtěli vydat podobnou politicky nekorektní cestou...

*******************************************
A nakonec ještě něco o tom, co se o věci samé, t.j. genetických charakteristikách Židů, vybádalo v jiných laboratořích:

Již v roce 1999 došla k podobnému závěru jako Arnaiz-Villena (blízká příbuznost Palestinců a Židů) studie izraelského týmu (Amar et al.: Molecular analysis of HLA class II polymorphisms among different ethnic groups in Israel. Human Immunology, 1999; 60: 723-730) .

V roce 2000 byla publikována práce mezinárodního týmu, která použitím jiných metod než španělský tým analyzovala některé genetické charakteristiky 7 židovských a 16 nežidovských populací. Došla k závěru, že všechny židovské populace byly vzájemně podobné (s jen relativně malou příměsí evropských genů u aškenázských a románských židovských populací) a také velmi podobné některým nežidovským populacím ze Středního východu (Palestinci, Syřané).

Nejnovější studie publikovaná v posledním čísle Nature využívající nejmodernější techniky molekulární genetiky srovnávala 14 židovských diasporních komunit a 69 nežidovských populací. Tato studie opět prokazuje velkou genetickou příbuznost mezi většinou testovaných židovských populací a nežidovskými středovýchodními etniky, jakož i jasně patrné genetické rozdíly mezi aškenázskými a sefardskými populacemi. Výrazně odlišní byly etiopští (Falašové) a indičtí Židé (Bnej Menaše), kteří byli geneticky velmi podobní nežidovským populacím ve svém okolí (zvláště Drúzům a Kypřanům).
Podle mého názoru leží ale aškenázský klastr výrazně mimo ty orientální židovské populace a závěry o jejich nutně společném původu se mi nezdají úplně přesvědčivé...

K velmi podobným závěrům dochází i práce jiného amerického týmu zatím jen elektronicky publikovaná v časopise American Journal of Human Genetics.

Tyto dvě nejnovější studie jsou přehledně komentovány v časopise Science (M.Balter: Science 328 (2010) 11 June 2010: 1342.)

Dvě nejnovější (a nejdůkladnější) studie zřejmě nenacházejí příliš podporu pro teorie, podle kterých Aškenázové pocházejí z chazarských (turkických) konvertitů a Sefardové z berberských konvertitů (tato teorie, publikovaná např. izraelským historikem Šlomo Sandem byla zmíněna v jednom z mých předchozích článků). Je ale třeba poznamenat, že uvedené studie se nezaměřily na srovnávání s pravděpodobnými potomky Chazarů (bylo by ostatně těžké říci, kdo jsou tito potomci).

Všechny uvedené práce poměrně jednoznačně ukazují, že většina současných Židů skutečně pochází ze společných dávných levantských předků. Ukazují ale také, že Židé, zvláště ti orientální, jsou geneticky téměř nerozlišitelně podobní i jiným levantským národům, včetně Palestinců.
Důležité také je, že neexistuje něco, jako “gen židovství”. Existují pouze kombinace variant mnoha genů více či méně typické pro určitá etnika.

Jaké to má praktické důsledky?
Myslím, že pro většinu moderně uvažujících lidí v podstatě žádné. Nacionalismy založené na mystice “hlasu krve”, na ideji “vyvoleného národa”, snad dokonce nějakého božského původu, jsou, jak doufám, už jen historickou kuriozitou.
Věřím, že všichni rozumní lidé se shodnou na konceptu univerzálního humanismu, principiální rovnosti lidí, ras a národů.
Myslím, že naprosté většině Čechů je zaplaťpánbůh úplně jedno, jestli genetická zkoumání odhalí, že jsou čistokrevnými Slovany, 50% Kelty nebo nějakou směskou Slovanů, Keltů, Židů, Románů a Germánů.
Nacionalismus podporovaný ještě zvrácenými genetickými pavědeckými teoriemi snad už dostatečně předvedl svoje zhoubné působení.
Na genetických studiích výše uvedeného typu ale samozřejmě není nic špatného – jsou prostě zajímavým doplňkem historiografie. Ale ničím víc...