Václav Havel na svém Fóru 2000 opět promluvil na téma zhoubného vlivu naší civilizace na životní prostředí. Jeho projev už komentoval (kriticky) Alexandr Tomský, (adoračně) Vladimír Just, (velmi zlobně) František Matějka a pravděpodobně i leckdo jiný.

Protože jsem tady před nedávnem napsal článek o tom, že podobně jako my (a možná ještě víc) i naši předkové více či méně negativně zasahovali do přírody, dovolím si také kritizovat to, co už asi po padesáté říká VáclavHavel.

Havel m.j. řekl:

„ Z letadla vypadá město stále víc jako do všech stran metastazující nádor“ (přitom si dobře pamatuji, jak si pochvaloval New York...)

„někdo trvale dopouští, aby naše města nekontrolovatelně likvidovala okolní krajinu, přírodu, tradiční cesty, aleje, vesničky, mlýny, klikaté potůčky a na místě toho všeho budovala jakousi gigantickou aglomeraci, která anonymizuje život, trhá sítě přirozených lidských společenství a útočí svým internacionálním uniformismem na všechnu jedinečnost, identitu či různorodost.“

„Z čeho vzniká a proč se dál a dál prohlubuje celý tento neblahý vývoj? Jak je vůbec možné, že člověk takto nesmyslně zachází nejen s krajinou, která ho obklopuje, ale se samotnou planetou, kterou je mu dáno obývat? Víme, že se chováme sebevražedně, a přesto se tak chováme. Jak je to možné?”

„bezbřehá konzumní kolektivita rodí nový typ samoty.“

„Nejnebezpečnějším rysem této globální ateistické civilizace je ovšem její pýcha.“

„Nabobtnalé sebevědomí této civilizace, k jejíž bytostné výbavě patří i pyšná idea, že všechno víme, a to, co nevíme, se brzy dozvíme, protože víme, jak na to. Jsme přesvědčeni, že tato naše domnělá vševědoucnost, zaštiťující se závratným vývojem vědy a techniky a vůbec racionálního poznání, nás opravňuje sloužit čemukoliv, co je prokazatelně účelné.“

„Ať tak či onak, jsem si jist, že naše civilizace se bude řítit do katastrofy, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje. A vzpamatovat se může jen tehdy, když se utká s krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou, které jsou tak hluboce zakotveny v jeho mysli a v jeho konání.“

*********************************

S Alexandrem Tomským skoro nikdy nesouhlasím a zdá se mi, že jeho konzervativní názory se někdy blíží až jakémusi protofašismu. Nicméně tentokrát s jeho kritikou Havlových myšlenek do značné míry souhlasím.

Zvláště souhlasím s následujícími pasážemi Tomského článku:

„Můžeme stokrát naříkat nad fádní estetikou masové produkce, jenže dřevotřískový nábytek, řadové domky a standardní auto jsou přesně to, co dnes může vlastnit většina lidí, jejichž prarodiče se ještě tísnili v jedné vytopené místnosti a děti s nimi spaly v jedné posteli.
Nevidím ani pýchu naší posttotalitní civilizace. Pyšné byly hrady a paláce minulosti. Pyšné byly róby boháčů, tak jako jsou dnes jejich luxusní automobily, které se ovšem musí přizpůsobit demokratickému provozu silnic. Růst hospodářství znamená především zaměstnanost a vyšší životní úroveň. Samozřejmě že tržní hospodářství je nedokonalé a trpí nepříjemnými výkyvy.
Samozřejmě že je nutné, aby takzvané externí náklady, především ekologické škody, hradili podnikatelé, nikoli celá společnost. Žádné výzvy globálnímu lidstvu a hrozby zkázou tady nepomohou. Jenom demokracie si může takovou kontrolu nakonec vynutit.“

Pokud jde o tak často slýchaný nářek nad tím, jak dnešní civilizuje naši přírodu a krajinu, jak bují obří sklady (viz např. také článek kolegy Václava Pačesa) a ošklivé příměstské průmyslové zóny, rád bych zde citoval kolegu Dalibora Štyse, který v diskusi pod mým předcházejícím článkem napsal (cituji nepatrně formálně upravené):

„Při procházce českou venkovskou krajinou se nabízí úplně jiný pohled. Vznikající divočina. Samozřejmě tam, kde byl přístup do příhraničních hor, jako například v Krušných horách na hranici s východním Německem, bylo možno tyto procesy sledovat již za komunistů - krajina protkaná navigovanými cestami, se známkami důlní činnosti, ale neudržovaná. A stromy uprostřed bývalých cest už 30 le staré. Krajina českého vnitrozemí byla vesměs kulturní krajinou, ve které se střídaly lesní kultury a pole.
To se dnes mění. Pole se na většině výměry změnily v lepším případě na louky nebo kulturní les, v horším zarostly. I samotné výsypky povrchových dolů jsou dnes velmi zajímavým biotopem, tak, jako jím bývaly i jiné povrchové lomy (lom Amerika v Českém krasu). Zásadní rozdíl ale je, kolik se pohybuje v krajině lidí, ať už kvůli profesi, nebo ze zájmu, třeba jako turisté. Opustíme-li hlavní turistické oblasti, je jich mnohem méně, než jich bývalo. Sedí doma u svého počítače.
Neboli - není v tom zásadní problém. Pokud se civilizace v Indii a Číně bude rozvíjet stejně jako v Evropě, kousek za hranicemi megapolí bude začínat džungle, smíšený les středního pásu, step, poušť nebo boreální tundra. A megapole si, jak známo vystačí. Než v daném dni stihnu odpovědět na všechny maily, obejít všechny schůze, dojet do práce, na všechny úřady i na povinnou kulturní akci kde musím být viděn, ztratím tolik času, že na nějaké výlety do džungle žádný nezbyde.
Přírodu, jak známo, ničí, případně pozměňují, lidé, kteří z ní něco získávají. Pokud je, například, požadovaným produktem, nosorožčí kel, může dojít k vytěžení tohoto produktu. Jelikož odměna primárního výrobce je tak sotva na holé přežití, těžko se bude ohlížet na udržitelnost populace nosorožců. A až nosorožci dojdou, zemře nebo se odstěhuje do města. Krajina si bude dál fungovat podle svého.
Domnívám se, že současný přístup k ochraně přírody, zprostředkovaný pohledy webových kamer na vybraných populárních místech, je v rozporu s historickými pozorováními i realitou.
Amazonská džungle se začne obnovovat v okamžiku, kdy se většina brazilské populace odstěhuje do měst a tam začne mít méně něž jedno dítě na rodinu. Dejme jim počítač a internet, chráníme tím les.“

Ano – také já musím říci, že žádnou velkou devastaci přírody kolem sebe nepozoruji. Kdykoli jedu z Prahy téměř kamkoli v Česku, vidím kolem sebe po 95% doby pěknou krajinu, ve které se střídají lesy, louky a obdělávaná pole. Ty proklínané průmyslové zóny a sklady vidím opravdu jen pár minut těsně na okraji Prahy a možná i některých jiných měst. Ale pokud chceme, aby naše ekonomika něco produkovala, tak tyhle objekty přece musí existovat? Všichni se přece nemohou živit psaním divadelních her či žít z výnosů (často problematických) restitucí, není-liž pravda?

Zcela souhlasím s Daliborem Štysem, že pro ochranu přírody uděláme nejvíce dalším technickým pokrokem, vývojem technologií šetrnějších k našemu prostředí a racionálnější organizací globální sociálně-tržní společnosti.
Nevím, co je na tom pyšného...

Mě tyhle řeči o "modlách" Růstu, Konzumu, Pokroku, Modernity, a nevím čeho ještě, „pýše“ vědy, techniky a civilizace vůbec, docela zlobí – myslím, že je to do značné míry jen hloupé klišé.
Já vidím naopak spíše ta pozitiva moderní společnosti postavené do značné míry na ohromujících výsledcích vědy a techniky – nesrovnatelně lepší materiální podmínky života i těch nejchudších příslušníků této společnosti, nesrovnatelně lepší zdravotní stav a delší průměrnnou délku života.
Určitě bych neměnil za život před několika sty lety ve světě, který zřejmě Václav Havel považuje za lepší, „pokornější“ a „duchovnější“.

Realita je taková, že jako vždy v dějinách se prostě snažíme postarat se o svoji rodinu, vychovat dobře své děti, zabezpečit se pro případ nenadálé nehody či katastrofy, snažíme se podle svých možností užít si života, dobře se najíst a napít, podívat se na zajímavá místa….
Jen k tomu máme dnes mnohem lepší prostředky než ještě před 100, neřku-li 1000 lety.

Někdy to s tou zábavou a požitkářstvím asi trochu přeháníme (idiotské seriály, reklamy a hry), ale vcelku bych řekl, že je to všechno mnohem lepší, než když třeba někde v Africe lidé žijící v „pokorném souladu s přírodou“ pálí na svých ohništích poslední zbytky okolních stromů a keřů, chodí denně mnoho kilometrů k nejbližšímu zdroji (špinavé) vody, aby neumřeli žízní, a jejich dobytek spásá poslední zbytky okolní vegetace.

Je jisté, že ta technologicky co nejvyspělejší civilizace je k životnímu prostředí také mnohem šetrnější než primitivní průmyslová civilizace s kouřícími komíny, vypouštěním nečištěných odpadů a extenzivním zemědělstvím.

A pokud jde o Havlem také mnohokrát odsuzované supermarkety („oč lepší jsou ty malé obchůdky v každé ulici, že…“) – já jsem rád, že existují, že si tam jednou týdně udělám velký nákup na jednom místě a nemusím (či spíše nemusí moje žena) jako kdysi každý den strávit hodinu až dvě obíháním několika obchodů a taháním tašek. To nakupování v super- či hypermarketech není podle mého názoru pro naprostou většinu lidí žádným „uctíváním konzumního božstva“, ale prostě zcela racionální opatřování potřebných věcí.
Obávám se, že Václav Havel či jeho žena jsou už asi dlouho hodně odtržení od života obyčejných lidí, a že Alexander Tomský má pravdu s tím Havlovým „aristokratickým naříkáním“…

Další věc, která s tímhle tématem souvisí, je asi už příliš vysoký počet obyvatel této planety. Proto mi připadají absurdní starosti s tím, že v rozvinutých zemích klesla porodnost (viz např. článek Stanislava Komárka s poněkud absurdním názvem „Světu vládne neplodnost“ ).
Lékem na přelidnění je evidentně opět technický, ekonomický a civilizační pokrok – se vzrůstem životní úrovně se nepochybně i v dnes chudých zemích dočkáme poklesu porodnosti a časem snad i mírného snižování populace.

Negativních efektů na ekonomický růst či problémy s důchody pro relativně vyšší počet seniorů bych se příliš neobával – při rozumném společenském systému se o jejich řešení zajisté postará vyšší ekonomická produktivita založená na stále lepších technologiích. Vzorem pro to může být jistě např. to, že namísto někdejších 80% zemědělců nás ve vyspělých zemích uživí pouhá 4% populace zaměstnané v zemědělství.

Takže – ať žije ochrana přírody a životního prostředí dalším pokrokem techniky a civilizace, tedy metodou „útěku vpřed“!