V diskusích pod několika svými články jsem se setkal s tvrzením, že evoluční teorie, resp. zjednodušeně řečeno darwinismus, byla zásadním zdrojem inspirace pro rasismus všeho druhu a že zvláště nacisté jen dovedli k logickým praktickým důsledkům teoretické principy evoluční teorie, shrnuté do zásady resp. „přírodního zákona“ nemilosrdného boje o život a přežívání jen těch nejschopnějších.

Před časem zde upozornil jeden diskutující na obsáhlou recenzi knihy Jana Horníka „Proč holocaust: Hitlerova vědecká mesianistická vražda“ od Romana Cardala. Autor knihy a zjevně i recenzent dospívají k onomu výše uvedenému závěru.
Horník, resp. Cardal říkají např.:

"Jak je všeobecně známo, Hitler byl rasista. Rasismus připadá dnešnímu, vědecky poučenému člověku vrcholně iracionální. Skutečnost se však má poněkud jinak. Za předpokladu platnosti Darwinovy evoluce totiž konsekvent rasismu logicky nutně vyplývá. Horník cituje příslušnou pasáž z Darwinova díla O původu člověka (srov. str. 126), z níž je patrné, že různost lidských ras s sebou zároveň nese jejich druhovou různost. To implikují samotné principy evoluční teorie. Různá lidská společenství se nacházejí v různých prostředích, v nichž panují různé přírodní podmínky, což znamená, že různá společenství musí na různé podmínky reagovat různě, chtějí-li přežít. Tvrdší podmínky v případě úspěchu vedou k získávání nových dědičných kvalit, které lidé žijící v méně náročných podmínkách z logiky věci získat nemohou.
Rasismus z evoluční teorie logicky přímo vyplývá, což je nutné si bez zastírání uvědomit. A nejen to, rasismus je dokonce její nutnou součástí. Pokud bychom totiž u člověka zakázali přechod rasa-druh, popřeme tím samotný evoluční princip vzniku druhů přeměnou, neboť rasy musí být potenciálními novými druhy, aby se vývoj nových druhů mohl vůbec konat. Je-li tedy člověk živočich vzniklý evolucí, pak musí možnost vzniku dalšího nového druhu z lidských ras pochopitelně platit i pro něj. Každý evolucionista a tedy i darwinista proto musí trvat na tom, že různé lidské rasy představují různé úrovně vývoje člověka, a i jejich vývojová úroveň proto musí být z hlediska přírody různá. Jinak by se dostal do rozporu s principy, kterými se evoluce řídí.
Kdyby se tedy darwinista stavěl proti rasismu, v podstatě by bránil přirozenému soupeření druhů a přírodnímu výběru a tím pádem i vývojovému pokroku přírody, kterému podle své vlastní teorie vděčí za své lidské bytí.
Boj na život a na smrt představuje pro darwinistu nepřehlédnutelnou výzvu. Kdo před tvrdostí života zavírá oči, musí nutně zahynout.
Zastává-li tedy někdo názor, že darwinistický evolucionismus logicky nevede k všeobecné bitvě národů o životní prostor na planetě, potom podstatu darwinismu stále nepochopil. V horším případě se jedná o záměrné lakování skutečnosti na růžovo, aby byla uchována nevinnost darwinistické evoluce. Nebudeme-li ale zbytečně chodit kolem horké kaše, lze darwinismus bez obav a zcela oprávněně označit za vražednou teorii, je-li vražda stále ještě činem, který spočívá v záměrném usmrcení nevinného člověka – například nějakého dítěte jenom proto, že patří k cizímu národu. Darwinismus totiž takové činy nejen teoreticky ospravedlňuje, ale dokonce k nim přímo nabádá jako k žádoucímu způsobu, jak se účastnit údajně přirozeného boje o přežití, jehož prostřednictvím se uskutečňuje vývoj přírody."

Mnozí lidé (dokonce včetně některých evolučních biologů) věří, že Darwin byl rasista a že evoluční teorie přispěla ke vzniku nacistické ideologie.
Byl tedy Darwin rasistou? Posloužila evoluční teorie k podpoře eugeniky, legalizace potratů či k holocaustu?

Ani náhodou. Darwin byl aktivním abolicionistou, jehož vědecká práce ve skutečnosti pomohla vyvrátit v jeho době obecně rozšířené eugenické koncepty a rasistické názory opírající se o biblicky motivované pseudoargumenty.
Není snad třeba připomínat početné otevřeně rasistické, genocidií a infanticidní starozákonní pasáže, které se nepochybně na dlouhou dobu významně ovlivnily židovsko-křesťanskou etiku.
Je zajímavé, že ještě před 12 lety jsem na vlastní uši slyšel na adventistické přednášce nazvané „Darwinův fatální omyl“, že zčernání pokožky u části lidstva je součástí trestu za „Adamův hřích“…

Snahy o diskreditaci darwinismu přicházejí v současnosti především z ultrakonzervativních náboženských (křesťanských a muslimských) kruhů (např. český Občanský institut a Institut sv. Josefa, turecký muslimský kreacionista Harun Yahya).
Naproti tomu např. oficiální vedení katolické církve s evoluční teorií už řadu let nemá žádné problémy.

Falešnost „důkazů“ toho, že evoluční teorie vede k rasistickým a vůbec amorálně egoistickým konceptům, je zřejmá už jenom z toho, že evoluce většinou neprobíhá na základě vnitrodruhového boje o potravní zdroje, ale daleko více na základě soupeření mezidruhového a na základě pohlavního výběru, který ve většině případů nemá násilnou povahu.

Moderní evoluční biologie založená na molekulárně-biologických datech jasně ukazuje, že lidské „rasy“ jsou si extrémně příbuzné.
Moderní genetika a evoluční biologie tedy poskytuje naopak silnou oporu anti-rasismu.

Je přece zcela zřejmé, že národy spolu válčily a pokoušely se vzájemně zničit nebo aspoň ovládnout odnepaměti, dávno před tím, než se objevila evoluční teorie a její falešní interpreti.
Zástěrky pro všemožné genocidií vraždění se vždycky snadno našly – nejčastěji jimi byla různá náboženství nebo pseudonáboženství postavená na konceptu „bohem vyvoleného národa“. Takto bylo mnohokrát zneužito i v zásadě pacifistické křesťanství.

V historii lidstva se v naprosté většině případů vzájemně nevraždily „rasy“, ale rasově identičtí sousedé, rodiny, klany a národy.

Poněkud paradoxní je, že evoluční teorie ve skutečnosti prokazuje, že altruistické chování, které považujeme obvykle za vysoce morální, má evoluční kořeny a za určitých okolností může přinášet evoluční výhody altruisticky se chovajícím jedincům resp. druhům, u nichž je altruistické jednání rozšířené.

Ono populární dawkinsovské "sobecké" chování je v evoluční teorii totiž připisováno pouze replikačním jednotkám, na kterých se realizuje přirozený výběr, tedy genům.

Ze „sobectví“ genů nelze nikterak vyvozovat také sobectví nosičů těchto genů, tedy živočichů. Je sice pravda, že „sobecké geny“ často povedou k sobeckým organismům, ale naprosto tomu tak nemusí být nutně. Pro přežití genu může být někdy lepší, když je jeho nosičem organismus altruistický než sobecký.
Dosud byly identifikovány následující strategie, ve kterých přirozený výběr preferuje altruistické chování:

- příbuzenský altruismus - například preference zájmů svých potomků před vlastními;

- reciproční altruismus - preference zájmů jiného živočicha, třeba nepříbuzného, s očekáváním, že tato pomoc bude v budoucnu opětována,

- altruismus jako prostředek budování reputace nebo symbolu dominantního postavení, což mohou být významné faktory uplatňující se při pohlavním výběru (imponující chování, „mohu si to dovolit“).

Evoluční biologie tedy ukazuje, že altruismus je někdy přirozeným způsobem chování živočichů, který se vyvinul pomocí evolučních mechanismů. Člověk má tedy přirozené předpoklady k tomu, aby se choval mravně.
K tomu samozřejmě přistupuje navíc to, že člověk má „vědomí“, kterým se do určité míry a za určitých okolností vymyká diktátu biologických nutností a uvědomuje si subjektivně, co je „dobré“ a „špatné“. Namísto hrubých biologických zákonitostí se pro něj za určitých civilizačních podmínek stávají daleko významnější motivy kulturní, náboženské a společenské.

**************************

Evoluce je dnes prostě faktem prokázaným stejně silně jako třeba moderní kosmologické koncepty. I kdyby snad v očích některých pomatenců přinášela podporu pro amorální chování, mělo by to být důvodem pro její odmítání?
Opravdu si někdo myslí, že by to pomohlo potlačit rasismus či bezohledný egoistický individualismus?

***************************
Pozn.:
Některé formulace byly částečně převzaty z recenze na Dawkinsovu knihu „The God Delusion“