S velkým znepokojením sleduji pseudoaféru na ministerstvu životního prostředí. Pan premiér N. správně kritizoval hysterii, kterou okolo této lapálie rozpoutaly ziskuchtivé sdělovací prostředky. I pan prezident K. jasně rozpoznal falešný charakter této provokace a podpořil její oběť, ministra D.

Při posuzování toho, co se stalo a jak se zachoval iniciátor této kompromitující aféry pan M., bychom si měli především ujasnit, klademe-li výše nějaké ty populistické „korupční“ miliony, nebo elementární lidskou solidaritu mezi spolupracovníky.

Opravdu chceme, aby naši společnost zneklidňovali a rozvraceli tzv. „whistlebloweři“ (hvízdači), opravdu si myslíme, že udavačství, resp. práskačství, je něco pozitivního? Nevrací se nám tady onen totalitní duch estébáctví? To, že ono práskačství může nakonec ohrozit i samotné základy naší civilizace demokracie a svobody, jsme mohli sledovat před několika dny v aféře Wikileaks...
Každý slušný člověk tedy zajisté musí souhlasit s tím, že onen udavač spolčený s bulvárním novinářem K. byl okamžitě propuštěn; lze si jen přát, aby už navždy zůstal nezaměstnaným a aby zaslouženého trestu došel i onen novinář, případně i ministr vnitra J., který ono spolčení zosnoval.
Připomeňme si, že ono morálně pochybné individuum (pravděpodobně důsledek výchovy v totalitní školce a škole) nereflektovalo na nesmírně velkorysou nabídku svého představeného, který mu výměnou za zničení těch zbaběle pořízených udavačských nahrávek nabízel dokonce místo náměstka ministra!

Morální rozměr celé věci více vynikne i tehdy, uvědomíme-li si, jaké to vše může mít důsledky pro osobní život nařčených osob. A to navíc v adventní době, která má přece být časem klidu, rozjímání a usebrání, rozhodně nikoli dobou bezohledného obviňování a konfliktů. Absurdita celé věci vyniká, uvědomíme-li si, že ti očerňovaní jsou evidentně slušní a poctiví lidé (a dokonce katolíci!). A co by mohlo být silnějším argumentem pro jejich slušnost a poctivost, než slova samotného pana premiéra! Je ovšem smutnou skutečností, že i onen bezectný udavač je věřícím křesťanem (doufám, že alespoň nikoli římským katolíkem!).

Celá tato záležitost má ovšem i obecnější dimenze:
Někteří populisté stále intenzivněji a bez jakýchkoli důkazů vykřikují o jakési korupci v naší zemi a opírají se přitom např. o falešné údaje pochybných nadnárodních manipulativních institucí jako je tzv. Transparency International.

Položme si zásadní otázku: je skutečně ono „předražování“ veřejných zakázek tak škodlivé, jak se nám snaží namluvit někteří pravdoláskaři a nepřátelé trhu a svobody?
Skutečnost je taková, že stát okrádá úspěšné podnikatele neuvěřitelně vysokými daněmi (mnozí liberální myslitelé, včetně řady zdejších diskutérů, správně nazývají daně „legalizovanou loupeží“) a vybrané peníze pak přerozděluje ve prospěch různých nemakačenků a ztroskotanců, samoúčelných vědátorů a jiných parazitů).

Je tedy v zásadě docela správné (i když zatím formálně bohužel ne zcela legální), když se část takto uloupených peněz dostane třeba i formou „předražené“ zakázky zpět do soukromého sektoru, který je samozřejmě umí využít daleko smysluplněji než státní byrokratický nenasytný moloch. A lze přece pochopit, že určitá odměna za zprostředkování takové v podstatě makroekonomicky pozitivní transakce (nyní populisticky nazývaná „korupce“) je docela na místě?

Dalším důležitým aspektem je, zdali je přípustné, aby část těchto transakčních nákladů byla použita k financování politických stran. Ale ovšem že ano – zaprvé je velmi šlechetné, když se příslušný transakcionista vzdá podstatné části své osobní odměny a přenechá ji své politické straně. A politické strany jsou přece pilířem našeho systému trhu, svobody a prosperity! Co jiného už by si zasloužilo větší podpory? Oficiální státní dotace politickým stranám jsou směšně malé, a tak je přece v bytostném zájmu nás všech, aby se našly i zdroje další, mimorozpočtové.
Ti, kdo něco takového umějí zařídit, by měli být předmětem našeho obdivu a uznání! Zatím bohužel příliš často vidíme, že jsou za svoji záslužnou práci populisticky vláčeni bulvárem.

Jako první vlaštovku signalizující posun správným směrem při posuzování tzv. "korupce" vidím nedávné soudní rozhodnutí, podle kterého za přijetí 40 milionů odměny za zprostředkování příslušné transakce padl trest pokuty 5 milionů. Soud tedy konečně uznal v zásadě pozitivní charakter posuzovaného jednání a zaslouženou odměnu jen nepatrně snížil, aby vyhověl anachronickému zákonu. Snad se brzy dočkáme i toho, že konečně ustane jakákoli kriminalizace podobných transakcí!

Kéž by ta současná aféra spustila v naší společnosti stále ještě vězící v předsudečné minulosti očistný proud, který nazve věci pravými jmény a který po zásluze odmění ty, kteří dosud za cenu značného osobního rizika pracují v ilegalitě pro dosažení opravdové tržně bezpřívlastkové společnosti, neregulované nesmyslnými omezeními, a pro likvidaci rozbujelého státu-přerozdělovače...