Včerejším elegantním vyřešením aféry s udavačem na Ministerstvu životního prostředí, zosnované nepřáteli svobodného trhu a tolik potřebných reforem, učinila vládní koalice evidentně velký krok správným směrem.

V první řadě se potvrdilo jak silnou vůdčí osobností je pan premiér. Dokázal přimět pana prezidenta, aby přerušil své obvyklé předvánoční rozjímání a zapojil se pod premiérovým vedením do práce. To není malý výkon!

Novým a vskutku osvěžujícím rysem dosaženého řešení je Tajná Dohoda.
Koaliční strany tak opustily onu trapnou hru na otevřenost, kterou s námi už 20 let hrají všechny strany. Všichni stejně víme, že se důležité věci veřejně nevykládají. Proto tleskám té otevřenosti, se kterou nám to teď vládní strany říkají.
Ano, charakteristickým rysem světa, ve kterém žijeme, je paradoxnost, vyjádřená např. onou všeobecně známou poučkou, že svoboda je poznaná nutnost (což můžeme též interpretovat tak, že svoboda je vlastně nesvoboda, že...). Podobný princip se běžně uplatňuje v tom, že ušlechtilých humanitárních cílů je dosahováno např. bombardováním. Nyní se tento princip krásně projevuje v české politice tak, že skutečná a nefalšovaná otevřenost je vlastně Tajemství.

Obzvláště bychom to měli ocenit u strany Věci veřejné, jejichž název svádí nyní mnohé k prvoplánové kritice založené na zdánlivém rozporu mezi jejich názvem a onou Tajnou Dohodou, která zásadním způsobem zachránila šance na provedení hlubokých reforem spočívajících v důsledné privatizaci systému penzijního, sociálního, zdravotnického, školského a výzkumného, a v zamezení plýtvání penězi úspěšných daňových poplatníků ve prospěch neúspěšných, líných a nepřizpůsobivých spoluobčanů.

Doufejme, že po nynější zásadní stabilizaci a stmelení koalice se už brzy dočkáme i realizace zásadních reforem politického systému, o kterých již dávno mluví někteří tankoví myslitelé a poradci blízcí dnešní vládě.
V první řadě by to mělo být zrušení nesmyslného socialistického přežitku všeobecného volebního práva, které absurdně klade na roveň chronického pobírače sociálních dávek a úspěšného podnikatele, politika, rentiéra či burzovního makléře, který plní státní pokladnu svými absurdně vysokými daněmi (a není pak divu, že potom raději odchází do nějakého daňového ráje).
To je ostatně další bod, který by měl být urgentně řešen (my optimisté doufáme, že je předmětem Tajné Dohody) – zavedení skutečné rovné daně z příjmu, tedy nikoli ve smyslu stejného procenta z příjmu, ale v jedině správném smyslu absolutní částky.
To by samozřejmě mělo být spojeno se zásadní redukcí našeho obludně rozbujelého systému různých pastelkovných a jiných sociálních dávek.
Měli bychom se v tomto směru co nejvíce přiblížit systému čínskému a indickému, a tak se opět stát ve vztahu k těmto nefalšovaně tržním zemím konkurenceschopnými, jak velmi správně upozornil v neděli na Primě pan prezident.

Jediné, co ještě chybí ke zcela bezproblémovému naplňování všech těchto smělých záměrů je to, že k ústavní většině chybí koalici dva, pouhé dva hlasy. Pevně doufám, že se podaří využít vyjednávacích schopností členů bývalé Topolánkovy koalice a tyto chybějící hlasy získat přesvědčováním zodpovědných poslanců v řadách opozice (primárně ČSSD, která takovýto nezištný potenciál zodpovědnosti již prokázala v nedávné minulosti). Doufám, že v tomto směru nezůstanou ležet ladem zkušenosti např. MUDr. JUDr. Ivana Langera.

Shrnuto – všechno zlé je k něčemu dobré. Naše vláda (a speciálně pan premiér) vychází z té (pseudo)aféry posílena, koalice zesílila další dávkou tmele upřímné důvěry a veřejnost se může těšit na postupné odkrývání jednotlivých bodů Tajné Dohody. Bude to napínavé a věřím, že se to setká se souhlasem a masivní podporou všech občanů, kterým leží na srdci budoucnost této země.

Bylo by krásné, kdyby se opět, tak jako před 21 lety zaplnila náměstí a lidé projevili své odhodlání podpořit směřování k lepším zítřkům a odmítli vše, co k dosažení těchto cílů brání.

Svým případným kritikům v diskusi otevřeně říkám – MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ!