V různých článcích i v diskusních příspěvcích se setkávám s tím, že např. o prof. Václavu Pačesovi (bývalém předsedovi Akademie věd) nebo prof. Jiřím Drahošovi (současný předseda AV) se píše jako o „akademiku Pačesovi“ či „akademiku Drahošovi“, což je chybné.

Ve srovnání s jinými mými tématy (komunisti, křesťanství, evoluce, sionismus, VLSR, arzenové bakterie) je to sice podružná drobnost, ale asi odráží nedostatečnou informovanost o tom, co je to vlastně Akademie věd České republiky.


Tak tedy:

1) Titul „akademik“ byl zrušen v roce 1992.

2) Československá akademie věd (ČSAV, 1953-1992) byla nejvýznamnější předlistopadovou československou výzkumnou institucí. Členství v ČSAV (tedy hodnost „akademik“ nebo nižší „člen korespondent ČSAV“) bylo nejvyšší poctou pro československé vědce.
Akademikové měli nárok na zvláštní příplatek k platu, alespoň po určitou dobu i na služební auto, a také na státní pohřeb. Shromáždění akademiků a členů korespondentů (celkem cca 200-300 osob) volilo ze svých řad Prezidium ČSAV, které řídilo chod pracovišť (ústavů) ČSAV.
ČSAV tedy byla jak sborem akademiků (obdobným podobným akademiím v mnoha jiných zemích – pravzorem budiž britská Královská společnost), tak soustavou ústavů řízených v podstatě oním sborem akademiků.
Je třeba říci, že většina členů ČSAV byli skutečně vynikající vědci (např. J.Heyrovský, O.Wichterle, E.Čech, V.Laufberger, V.Votruba, F.Šorm, J.Říman), ale zvláště v případě společenských a humanitních věd se mnozí stávali akademiky spíše z politických důvodů.

3) Hned počátkem 90. let byla omezena a později zrušena řídící role sboru akademiků a nahrazena shromážděním volených zástupců ústavů a jimi zvoleného výboru.

4) V roce 1992 byla zrušena Akademie ve smyslu sboru akademiků a byly zrušeny tituly „akademik“ a „člen korespondent ČSAV“.

5) V roce 1993 byla jako nástupnická organizace ČSAV zákonem zřízena Akademie věd České republiky (AV ČR), jakožto samosprávná instituce sdružující a řídící výzkumná pracoviště s právním statutem státních rozpočtových organizací, později státních příspěvkových organizací a od roku 2007 veřejných výzkumných institucí (v.v.i.).
Přechod na právní formu v.v.i. byl velmi důležitým a velmi pozitivním krokem, neboť umožnil daleko větší nezávislost jednotlivých ústavů (které získaly plnou právní subjektivitu a přestaly být vázány např. platovými tabulkami a dalšími dřívějšími státními byrokratickými omezeními).
Název „Akademie věd“ byl zachován z historických důvodů; ačkoli je to trochu matoucí, je nutno zdůraznit, že AV ČR nemá nic společného s nějakým sborem akademiků (ten byl zrušen).

6) Název „Akademie věd ČR“ je tedy nyní používán ve dvou významech – jednak je to ono ústředí na Národní třídě, které má právní status organizační složky státu (podléhající přímo vládě, není podřízena žádnému ministerstvu), jednak je to ona soustava momentálně 54 pracovišť (ústavů) s právním statutem v.v.i., jejichž zřizovatelem je ona organizační složka státu. Je to tedy podobná situace jako např. v případě Ministerstva školství jako zřizovatele veřejných vysokých škol.
Nejvyšším samosprávným orgánem AV ČR je Akademický sněm složený ze dvou třetin ze zástupců všech ústavů a dále z reprezentantů vysokých škol, státní správy, podnikatelských kruhů a jiných význačných osobností. Výkonným orgánem Akademie je Akademická rada (volená Sněmem) v čele s předsedou Akademie věd (volený Sněmem). Akademická rada m.j. rozděluje každoročně institucionální finanční prostředky mezi jednotlivé ústavy.
AVČR má momentálně cca 7 tisíc zaměstnanců (oproti 13 tisícům předlistopadových), z čehož více než 2 tisíce jsou studenti.

Osobně musím vyjádřit velkou spokojenost s tím, jak v posledních nejméně 10 letech funguje vedení AV ČR – nebyrokraticky, pružně, transparentně - je prostě vidět, že členové Akademické rady a předsedové AV jsou naši kolegové.

Je třeba znovu zdůraznit, že dnešní AV ČR je obdobou mnoha neuniverzitních (ale s univerzitami úzce spolupracujících) institucí v nejvyspělejších zemích (viz např. jeden z mých předchozích článků).

7) Namísto zrušené Akademie (ve smyslu sboru vynikajících vědců) byla v roce 1993 založena tzv. Učená společnost ČR, která funguje v podstatě na principu soukromého „klubu“ (financovaného téměř výhradně z členských příspěvků členů), každoročně přijímá tajným hlasováním nové členy výhradně na základě jejich vědecké excelence a bez ohledu na to, pracují-li na ústavech AV, vysokých školách, či jinde, uděluje vědecké ceny, vydává stanoviska, atd., ale nemá nic společného s Akademií věd ČR, natož s řízením ústavů (krom toho, že sídlí podobně jako několik dalších institucí také v budově AV na Národní třídě).
Upřímně řečeno si nemyslím, že toto řešení je správné - tento "soukromý klub" nemá velkou prestiž a skoro se o něm ve veřejnosti neví. Myslím, že by se opět mělo obnovit něco na způsob zákonem zřízené "francouzské Akademie", jejíž členové by měli i nějaké zákonem definované pravomoci (například takové, které má nyní poměrně neblahá Rada pro výzkum, vývoj a inovace).

8) Akademie věd v onom předlistopadovém uspořádání (tedy sbor akademiků (kteří požívají někdy význačných výhod) plus jimi řízená soustava výzkumných ústavů) nadále existuje v mnoha zemích (např. Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rusko, Ukrajina, ale v jisté formě třeba i v Německu a Rakousku).

9) Pokud dnes o někom v Česku mluvíme jako o „akademikovi“, mělo by to asi znamenat pouze něco jako „příslušník akademické obce“ (hlavně na univerzitách a ústavech AV).