Před měsícem jsem se byl podívat na veřejnou debatu s názvem „Kolapsy společností“, kterou pořádal Český rozhlas Leonardo, časopis Vesmír a Lidová univerzita Městské knihovny v Praze.

Motto besedy bylo:

„Žádná civilizace netrvala věčně: Mnohdy se jen dohadujeme, co bylo příčinou jejího konce. Existují nějaká pravidla konce civilizací, nebo je to pokaždé jinak?“

V panelu zasedli prof. Miroslav Bárta z Českého egyptologického ústavu Filosofické fakulty UK, Mojmír Hampl (viceguvernér ČNB), prof. Stanislav Komárek z Přírodovědecké fakulty UK.

Ačkoli panelisté řekli pár svých postřehů obecně o kolapsech civilizací, zájem se zvláště v diskusi soustřeďoval na nyní módní názor, že se blíží, či snad dokonce již nastal úpadek či dokonce kolaps „západní civilizace“.

Všichni panelisté se k tomuto názoru v podstatě hlásili a shledávali jasné příznaky tohoto úpadku či kolapsu. Stanislav Komárek, můj mnohem mladší kolega z Přírodovědecké fakulty, samozřejmě pro podporu tohoto názoru použil několik vtipných bonmotů, což je jeho silná stránka.

Podobně jako mnozí jiní shledávali panelisté neklamné známky úpadku v tom, že se my Zápaďané málo množíme, ztrácíme ekonomickou konkurenceschopnost, ztrácíme svoji tradiční náboženskou oporu a hlavně - už nikam neexpandujeme. Naopak se k nám hrnou různí nezápadní přistěhovalci.
Důsledkem tedy je hrozící kolaps a kapitulace před úplně jinou civilizací vycházející z různých nezápadních zemí (Čína, Indie, atd.).

Nevím jak kdo, ale já s tímhle názorem hluboce nesouhlasím.
Myslím, že ve skutečnosti jsme naopak svědky bezpříkladné expanze a dominance „západní civilizace“. V podstatě celý svět přece postupně přejímá její základní principy (svoboda jednotlivce, demokratický politický systém, tržní ekonomika), ale i mnoho kulturních rysů (populární hudba, styl oblékání, celkový životní styl). Zajímavé je, že v Číně a Koreji silně roste dokonce i počet křesťanů...
Nenechme se mýlit tím, že třeba v Číně se zatím rozhodně nedá mluvit o demokracii, nebo že skoro ve všech rozvojových zemích neexistuje žádný „sociální stát“, ale spíše kapitalismus 19. století bez sociálních vymožeností, s dětskou prací, atd.
Myslím, že je jisté, že všechny tyto země budou rekapitulovat vývoj třeba Tchajwanu nebo Jižní Koreje, které zprvu byly také zcela nedemokratickými diktaturami s bezohledným tvrdým kapitalismem.

Mám podezření, že mnohým z těch, kterým dělá starost „úpadek Západu“ (teď nemám nutně na mysli ty jmenované panelisty), prostě vadí ztráta nadvlády „bílého muže“ nad „divochy“. S nostalgií vzpomínají na doby koloniální expanze Evropanů, na doby jejich drtivé ekonomické a technologické převahy a často i likvidace podrobených „necivilizovaných“ národů. Mnozí z těchto lidí jsou pravděpodobně v hloubi srdce přesvědčenými rasisty, kteří by asi neměli nic proti obnovení rasové segregace v USA či apartheidu v JAR.

Já si myslím, že je jen dobře, že ten evropský vynález „západní civilizace“ přijali i miliardy Ne-evropanů, že není nic špatného na tom, když se „Ne-zápaďané“ stanou ve všech ohledech ekonomicky a politicky srovnatelnými se Zápaďany. Nemyslím, že ze strany našich neevropských partnerů a konkurentů hrozí nejaké vojenské nebezpečí (spíše bych se obával, aby nějakého mocného „zastánce západních hodnot“ zpoza Atlantického oceánu nenapadlo řešit nové vztahy vojensky…).

Pro Evropany a Američany zajisté i v tomto novém světě, kde „Západ“ vlastně je (nebo brzy bude) všude, zůstává spousta příležitostí – pravděpodobně ještě velmi dlouho budou moci těžit z všeobecné vzdělanosti populace, politické stability sociálního státu, vysoké úrovně vědy a vysokých škol, která je základem technologického pokroku a tím i té nejcennější konkurenceschopnosti.
(Doufejme jen, že si tyhle historicky vzniklé výhody dobrovolně nezlikvidujeme nějakými „boloňskými výzvami“ nebo ničením společenské struktury ve jménu „flexibility pracovní síly“ a konkurenceschopnosti lácí pracovní síly…).

Jsem ovšem přesvědčen, že pro Evropany je v tomto novém světě velmi důležité, aby dokončili projekt federalizace Evropy, který zahrne posléze i Rusko a Turecko. Takový stát s více než 500 miliony obyvatel, rozlohou zdaleka největší na světě, by měl, pokud by byl spravován na vysoké úrovni, zajisté dobré šance uspět v konkurenci se svými (westernizovanými) čínskými, indickými či brazilskými partnery. Námitka, že je Evropa příliš velká a národnostně a kulturně heterogenní, není příliš silným argumentem – Indie je ještě více než dvojnásobně lidnatější a národnostně přinejmenším srovnatelně rozmanitá.

Pokud se rozhodneme raději akcentovat lákavé heslo „nic než národ“ a zůstat hrdě roztříštěnými, staneme se jistě jen okrajovými hráči s omezenými možnostmi (těžko budeme moci např. financovat nějaké extrémně nákladné vědecko-technické projekty s velkým ekonomickým potenciálem).
V takovém případě se určitě dostaneme vůči těm velkým do podřízeného postavení.
Ale ani to samozřejmě nemusí být žádná tragédie – vždyť už dnes tady máme firmy, kde Čechům velí Indové či Korejci. Co je na tom špatného, čím se to liší od situace, kdy mají rozhodující slovo Američané, Holanďané či Němci?
Všichni jsou to přece stejně „Zápaďáci“, jen vypadají nepatrně jinak…