Zcela vyjímečně sem umisťuji další článek s tak krátkým odstupem po předchozím.
Přiměl mě k tomu dnešní článek paní Zahálkové, se kterým velmi silně nesouhlasím.
Chtěl bych proto říci naopak něco na podporu akce „Děkujeme, odcházíme“.


S rozhořčením sleduji vládní a mediální kampaň proti akci Lékařského odborového klubu (LOK) a Lékařské komory „Děkujeme odcházíme“.

Ministr zdravotnictví, kterého předcházela pověst seriózního muže, se opakovaně nestydí veřejně lhát o zásadních faktech (uvádět jako argumenty průměrné mzdy všech lékařů, ačkoli akce se týká těch nemocničních, u uváděných mzdových průměrů neříkat, kolik hodin navíc zahrnují, zamlčovat flagrantní porušování zákoníku práce a falšování skutečných velikostí úvazků, atd.).
Nechápu, jak se pan ministr může veřejně vyjadřovat tak doslova nenávistně o lidech z LOK a z Lékařské komory, kteří se té akci s tak obrovským nasazením už skoro rok věnují, a kteří přece byli donedávna i jeho kolegy.
Je jasné, že mu ta záležitost komplikuje ministrování, ale proč tedy aspoň není ve svém vyjadřování zdrženlivý a neomezí se na opakování, že mu víc vláda nechce dát…
Proč se jim dělá naschvály – když už se dohodlo, že lékaři dostanou něco přes polovinu původně požadovaných prostředků, najednou řekne, že z této částky dá část jinam? Jen z nějakých „prestižních“ důvodů, aby jim „ukázal kdo je pánem“ a aby je rozeštval se sestrami?
Proč se uprostřed těch politických protřelých postav často pochybné pověsti raději nechová jako faktický spojenec těch svých bývalých kolegů?

Bohumil Doležal se nestydí napsat:
„Tito lidé hájí bezohledným a organizovaným způsobem zájmy svého členstva. Účastníci to bezelstně považují za podstatu odborů, ve skutečnosti se v té souvislosti nabízejí i méně ušlechtilé paralely, např. různé revoluční organizace komunistického typu nebo zájmové skupiny, které se (stejně jako ty revoluční) pohybují za hranou zákona...“

Veřejnosti se namlouvá, že proti akci dlouhodobě vykořisťovaných nemocničních lékařů, zvláště těch mladých, se postavily nemocniční sestry – skutečnost je taková, že se proti ní postavilo předsednictvo organizace sdružující méně než 17% sester, vedené bývalou ministryní Juráskovou, ředitelkou jedné z největších nemocnic a spojenou s ODS, zatímco velký počet sester podepsal naopak petici, která cíle akce podporuje.

Akce má podporu nejen hlavní profesní organizace, Lékařské komory, která funguje na zcela demokratických principech, ale také velké většiny profesorů lékařských fakult, včetně těch nejslavnějších jmen.

Ministerstvo zdravotnictví si údajně na onu masivní mediální kampaň najalo profesionální soukromou agenturu – neuvěřitelné… Proč se o tom nikde nepíše? Dozvíme se, kolik to stálo??
Ano, LOK si také najal profesionální mediální agenturu, ale platí ji z členských příspěvků.


Na celé věci ale přesto shledávám několik velmi pozitivních momentů:

Ukázalo se, „kdo je kdo“ – většina „pravicových“ politiků a publicistů, kteří s porozuměním hodnotí šikovnost různých podnikatelů při prosazování jejich zájmů, včetně „daňových optimalizací“ a využívání „daňových rájů“, hájí co největší individuální svobodu jednotlivců a omezování zásahů státu, najednou zcela husákovsky mluví o vlastizrádném chování lékařů („opustíš-li mě…“), navrhují jejich penalizaci za to, že v Česku získali zdarma vzdělání, a staví se za omezování základních svobod (prosazování požadavků zákonnými prostředky prostřednictvím profesních a odborových organizací, podávání výpovědí).
Kéž by to otevřelo oči i samotným lékařům, ale i dalším zaměstnancům veřejného sektoru, kteří jsou ve velké většině voliči pravicových stran…

Konečně se jasně ukázalo na to, jak neúnosný je stávající systém zdravotnictví, který společnými silami zplodily všechny polistopadové vlády, ať už si říkaly pravicové nebo levicové. Konečně se začalo mluvit o desítkách miliard, které přicházejí nazmar vinou nezodpovědného hospodaření a masivní korupce všech úrovních, o rozvráceném systému postgraduálního vzdělávání, o flagrantním porušování zákonů, o absurditách systému zdravotních „pojišťoven“.

Konečně někdo dokázal, že lze zorganizovat akci „občanské společnosti“, která pohne tím státním molochem, kde obvykle „nikdy nic nejde“ (pokud to ovšem není v zájmu nejrůznějších „kmotrů“ a „šibalů“).
Je skvělé, že mezi námi jsou aktivní občané jako dr. Engel nebo dr. Kubek (ten dokazuje, že je možno být zásadový a ve vyjednávání a veřejném vystupování tvrdý, ale přesto slušný – to např. dr. Rath neuměl…)..
Těším se, až se tato společnost uzdraví tak, že se lidé jako dr. Kubek (nebo jako p. Michálek) stanou ministry.

Moc mě potěšilo, že se v té masivní mediální palbě objevil (dokonce na „pravicové“ straně!) názor, který bych zcela podepsal (a tudíž se možná přeřadil k „pravici“?):

„Protestujícím lékařům nelze než, proti všeobecnému mínění, přitakat. Svou akcí mění prohnilý systém, tlačí vládu k reformám, které měly proběhnout už dávno. Je to nejpravicovější protest v historii Česka. Díky za něj.”
(Petr Honzejk v Hospodářských novinách 27.1.2011)
****************************************************

(psáno původně pro Britské listy)