Nečekané poučení z radarové diskuse
Minulý týden jsem tady uveřejnil příspěvek vyjadřující mírně řečeno silnou skepsi k důvodům, které jsou nám předkládány jako důvody k výstavbě obranného systému založeném na radarové základně u nás a raketové základně v Polsku. Můj hlavní „point“ byl, že „tvrzení, že se Írán chystá napadnout Evropu a USA svými jadernými zbraněmi je absurdní“.
Byl jsem velmi překvapen, když moderátor blogu p. Stejskal rychle přispěl do diskuse příspěvkem, ve kterém řekl: "Írán (a dokonce ani KLDR) se nechystají napadnout Evropu ani USA, neboť by to bylo to poslední, co by udělaly. Nikdo, kdo o tom alespoň něco ví, o této alternativě ani neuvažuje. Možná ji někdo používá jako jednoduchý propagandistický nástroj, ale spíš mám pocit, že s ní často přicházejí odpůrci radaru, aby měli co zesměšňovat." V dalším diskusním příspěvku ještě doplnil: „To je klasická rétorická figura, kdy se oponentovi podsune (ať už vědomě či z neznalosti) myšlenka, kterou nevyřkl, a pak se začne vyvracet či zesměšňovat“.
Musím přiznat, že toto se mě trochu dotklo, protože to, z čeho mě pan Stejskal veřejně jemně obvinil, je ošklivý hřích nepoctivých diskutérů. Takže bych chtěl velmi jasně říci, že jsem dosud od žádného zastánce radarového projektu (kromě p. Stejskala) neslyšel výše uvedené vyjádření o absurditě obav z napadení Íránem. Naopak – zadám-li si do vyhledávání např. na Aktuálně.cz „radar, Írán“, okamžitě najdu mnoho článků, ve kterých se naopak říká zcela jasně a jednoznačně (jako „houska na krámě“), že hlavním důvodem je právě ta hrozba íránského útoku; některé pocházejí z úst významných představitelů (např. mluvčího americké Agentury pro raketovou obranu Richarda Lehnera, generálního tajemníka NATO de Hoop Scheffera), jiné od novinářů. Místopředseda ODS v nedávném zdejším blogu dokonce uváděl jako silný argument doby doletu raket z Íránu do Prahy, Londýna či Washingtonu.
Je pozoruhodné, že p. Stejskal měl v diskusi pod mým článkem 18 (!) vstupů do diskuse (a spoustu příspěvků na toto téma měl i pod blogy pánů Tuttera a Béma na podobné téma), což ukazuje, že tento problém jej velice zajímá, a že o něm zřejmě opravdu hodně ví.
Zdá se tedy, že existují lidé, kteří „o tom alespoň něco ví“ a kteří ve shodě s odpůrci radaru říkají, že je absurdní uvažovat o obraně proti útoku íránských raket. Kupodivu však tito zasvěcenci dospívají přesto k opačnému závěru než my nezasvěcení, „intuitivní“ odpůrci!
Myslel jsem tedy (opět ve shodě s některými zveřejněnými zprávami a komentáři), že správnějším důvodem, který by se měl uvádět ve prospěch projektu, je možnost, že se raket zmocní teroristé a zaútočí jimi na nás nebo naše spojence odněkud z utajených míst v „darebáckých státech“. Avšak k mému překvapení p. Stejskal ani toto nepovažuje za reálné nebezpečí (opět zcela ve shodě se mnou, myslím, že je to ještě větší hloupost...). Pan Stejskal pouze v diskusi několikrát opakoval, že „jaderná hrozba ze strany Íránu se nerovná plánování útoku. I když zbraně nikdy nepoužijí, ta hrozba tu bude a je nutné ji čelit.“ Ano, s tím lze souhlasit – např. by takový stát mohl jadernou zbraň poskytnout teroristovi, který by ji na místo použití dopravil lodí nebo autem – v takovém případě by ovšem radar nebyl mnoho platný.
Takže – stále nám zůstává otázka, proč vlastně potřebujeme ten obranný systém, když jak jeho odpůrci, tak s věcí důkladně obeznámení příznivci shodně říkají, že od Íránu nebo jiné podobné země se raketového útoku skutečně, ale skutečně bát nemusíme.
Obávám se, že logické vysvětlení je jen jedno (a trochu se stydím, že jsem byl tak natvrdlý a nepřišel na to dřív). Je docela možné, že např. Írán časem skutečně bude tyto zbraně mít. Sice je nepoužije k útoku, ale bude je mít jako pojistku pro případ smrtelného ohrožení, při napadení někým jiným (třeba tak, jako byl napaden Irák). Ostatně z přesně stejného důvodu mají jaderné zbraně všichni ostatní jejich nynější vlastníci. Pokud ovšem budeme mít účinný obranný systém (to sice ten současný není, ale časem může být), nebudeme se muset bát onoho zoufalého odvetného úderu a na nepohodlný stát budeme moci bez obav zaútočit. Takhle to samozřejmě nemůžeme otevřeně říci, a tak „zjednodušeně“ říkáme něco trochu jiného....
Neodpustím si upozornit ještě na několik dalších zajímavostí, které jsem se v průběhu diskuse ke svému článku dozvěděl, resp. si je připomněl:
1) Václav Havel označil v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung „reptání proti radaru“ za „tak čecháčkovské, tak pokrytecké a tak zasmrádlé“.
2) Americký profesor Joshua Muravchik, který pracuje v pravicovém American Enterprise Institute a patří mezi přední neokonzervatice, kteří zásadně ovlivnili zahraniční politiku prezidenta Bushe, v nedávném rozhovoru pro HN požaduje urychlené bombardování Íránu...
Aby nebylo mýlky – já rozhodně nejsem nějakým přívržencem ajatolláhů a za ideální bych považoval, kdyby Írán, Sýrie, Severní Korea (ale také Venezuela, Kuba, a všechny ostatní „problematické státy“) byly k USA, EU a Izraeli přátelské alespoň tak jako Turecko. Jen si nejsem jist, jestli onen bombardovací přístup je ten správný... A nemyslím, že takový názor je „čecháčkovský a zasmrádlý“.
Takže - moc děkuji za velmi zajímavé a opravdu neočekávané poučení z blogové diskuse...
Byl jsem velmi překvapen, když moderátor blogu p. Stejskal rychle přispěl do diskuse příspěvkem, ve kterém řekl: "Írán (a dokonce ani KLDR) se nechystají napadnout Evropu ani USA, neboť by to bylo to poslední, co by udělaly. Nikdo, kdo o tom alespoň něco ví, o této alternativě ani neuvažuje. Možná ji někdo používá jako jednoduchý propagandistický nástroj, ale spíš mám pocit, že s ní často přicházejí odpůrci radaru, aby měli co zesměšňovat." V dalším diskusním příspěvku ještě doplnil: „To je klasická rétorická figura, kdy se oponentovi podsune (ať už vědomě či z neznalosti) myšlenka, kterou nevyřkl, a pak se začne vyvracet či zesměšňovat“.
Musím přiznat, že toto se mě trochu dotklo, protože to, z čeho mě pan Stejskal veřejně jemně obvinil, je ošklivý hřích nepoctivých diskutérů. Takže bych chtěl velmi jasně říci, že jsem dosud od žádného zastánce radarového projektu (kromě p. Stejskala) neslyšel výše uvedené vyjádření o absurditě obav z napadení Íránem. Naopak – zadám-li si do vyhledávání např. na Aktuálně.cz „radar, Írán“, okamžitě najdu mnoho článků, ve kterých se naopak říká zcela jasně a jednoznačně (jako „houska na krámě“), že hlavním důvodem je právě ta hrozba íránského útoku; některé pocházejí z úst významných představitelů (např. mluvčího americké Agentury pro raketovou obranu Richarda Lehnera, generálního tajemníka NATO de Hoop Scheffera), jiné od novinářů. Místopředseda ODS v nedávném zdejším blogu dokonce uváděl jako silný argument doby doletu raket z Íránu do Prahy, Londýna či Washingtonu.
Je pozoruhodné, že p. Stejskal měl v diskusi pod mým článkem 18 (!) vstupů do diskuse (a spoustu příspěvků na toto téma měl i pod blogy pánů Tuttera a Béma na podobné téma), což ukazuje, že tento problém jej velice zajímá, a že o něm zřejmě opravdu hodně ví.
Zdá se tedy, že existují lidé, kteří „o tom alespoň něco ví“ a kteří ve shodě s odpůrci radaru říkají, že je absurdní uvažovat o obraně proti útoku íránských raket. Kupodivu však tito zasvěcenci dospívají přesto k opačnému závěru než my nezasvěcení, „intuitivní“ odpůrci!
Myslel jsem tedy (opět ve shodě s některými zveřejněnými zprávami a komentáři), že správnějším důvodem, který by se měl uvádět ve prospěch projektu, je možnost, že se raket zmocní teroristé a zaútočí jimi na nás nebo naše spojence odněkud z utajených míst v „darebáckých státech“. Avšak k mému překvapení p. Stejskal ani toto nepovažuje za reálné nebezpečí (opět zcela ve shodě se mnou, myslím, že je to ještě větší hloupost...). Pan Stejskal pouze v diskusi několikrát opakoval, že „jaderná hrozba ze strany Íránu se nerovná plánování útoku. I když zbraně nikdy nepoužijí, ta hrozba tu bude a je nutné ji čelit.“ Ano, s tím lze souhlasit – např. by takový stát mohl jadernou zbraň poskytnout teroristovi, který by ji na místo použití dopravil lodí nebo autem – v takovém případě by ovšem radar nebyl mnoho platný.
Takže – stále nám zůstává otázka, proč vlastně potřebujeme ten obranný systém, když jak jeho odpůrci, tak s věcí důkladně obeznámení příznivci shodně říkají, že od Íránu nebo jiné podobné země se raketového útoku skutečně, ale skutečně bát nemusíme.
Obávám se, že logické vysvětlení je jen jedno (a trochu se stydím, že jsem byl tak natvrdlý a nepřišel na to dřív). Je docela možné, že např. Írán časem skutečně bude tyto zbraně mít. Sice je nepoužije k útoku, ale bude je mít jako pojistku pro případ smrtelného ohrožení, při napadení někým jiným (třeba tak, jako byl napaden Irák). Ostatně z přesně stejného důvodu mají jaderné zbraně všichni ostatní jejich nynější vlastníci. Pokud ovšem budeme mít účinný obranný systém (to sice ten současný není, ale časem může být), nebudeme se muset bát onoho zoufalého odvetného úderu a na nepohodlný stát budeme moci bez obav zaútočit. Takhle to samozřejmě nemůžeme otevřeně říci, a tak „zjednodušeně“ říkáme něco trochu jiného....
Neodpustím si upozornit ještě na několik dalších zajímavostí, které jsem se v průběhu diskuse ke svému článku dozvěděl, resp. si je připomněl:
1) Václav Havel označil v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung „reptání proti radaru“ za „tak čecháčkovské, tak pokrytecké a tak zasmrádlé“.
2) Americký profesor Joshua Muravchik, který pracuje v pravicovém American Enterprise Institute a patří mezi přední neokonzervatice, kteří zásadně ovlivnili zahraniční politiku prezidenta Bushe, v nedávném rozhovoru pro HN požaduje urychlené bombardování Íránu...
Aby nebylo mýlky – já rozhodně nejsem nějakým přívržencem ajatolláhů a za ideální bych považoval, kdyby Írán, Sýrie, Severní Korea (ale také Venezuela, Kuba, a všechny ostatní „problematické státy“) byly k USA, EU a Izraeli přátelské alespoň tak jako Turecko. Jen si nejsem jist, jestli onen bombardovací přístup je ten správný... A nemyslím, že takový názor je „čecháčkovský a zasmrádlý“.
Takže - moc děkuji za velmi zajímavé a opravdu neočekávané poučení z blogové diskuse...