Před několika týdny otiskl týdeník Respekt v rubrice „Despekt“ následující text:
„Vědci z pražské Vysoké školy chemicko-technologické vyzkoumali, že vejce od slepic z klecí jsou „stejně kvalitní“ jako biovajíčka a že život za dráty je pro nosnice lepší než biochov. Když slepice vypustíme ven, dostanou se do mnohem většího stresu než v klecích, protože zatímco ve volných chovech se ne všechny dostanou ke krmení, v klecích mají přísun krmiva zajištěn, řekla novinám šéfka výzkumu Kamila.“

Novináře, který to napsal, zjevně popudilo, že objektivními metodami se dospělo k závěru, který neodpovídal jeho očekávání („bio-vajíčko přece MUSÍ být lepší!“).


Podobný případ jsem zaznamenal v jakémsi dalším nedávném novinovém článku (přesný odkaz jsem zapomněl), – jakésmusi fandovi bio-potravin předložili k ochutnání „slepé“ vzorky několika bio-produktů a odpovídajících konvenčních produktů (ovoce, mléko, maso). Ochutnavači ve většině případů lépe chutnaly ty konvenční produkty. Když mu odhalili, co bylo co, jeho reakce byla – „ale samozřejmě, jak jen jsem se mohl tak splést, teď přece jasně vím, že mnohem lepší byly v každém případě ty bio-produkty, to dá přece rozum!“.

Myslím, že tyto případy jsou velmi charakteristické a ukazují, že víra v kvality „bio-potravin“ je do značné míry iracionální a má jisté „náboženské“ rysy (podobně jako spřízněná víra v nebezpečí genetických manipulací, militantní vegetariánství nebo extrémně pojatá víra v „práva zvířat“).
To, že se tímto způsobem zachová i novinář „seriózního“ periodika je na pováženou a cosi vypovídá i o povaze onoho periodika. Upřímně řečeno, u Respektu mě to moc nepřekvapuje – myslím, že tento týdeník se celkem otevřeně hlásí ke své předpojatosti (noviny „s názorem“ – tedy názorem předem daným, který je důležitější než objektivní fakta).

Já bych sice raději viděl, aby se domácí zvířata nechovala ve velkochovech, ale z důvodů jiných, než je kvalita jejich masa, mléka či vajec. Ta ve skutečnosti může být horší. Jeden můj známý žije značně „přírodním“ životem v dosti zanedbané šumavské usedlosti a m.j. tam chová kozy na maso. Když jsem se ptal na to, jestli dává nějak veterinárně vyšetřovat nezávadnost toho, co vyprodukuje, mávl rukou a řekl, že občas se v podkožním tuku najdou nějací červi, ale že se takovým detailem nezabývá.

To, že „bio“ ovoce a zelenina, vyprodukované „bez chemie“ mohou být ve skutečnosti dosti problematické, je evidentní – ve srovnání s plodinami ošetřovanými pesticidy je zde např. mnohonásobně větší možnost přítomnosti plísní produkujících nebezpečné (rakovinotvorné) mykotoxiny, zelenina nadměrně hnojená organickými hnojivy může obsahovat velká množství dusitanů, ale může být i kontaminována spoustu bakterií pocházejících z použitého hnoje a močůvky. Snadno se tak může stát něco podobného, jako v recentním případě německých luštěninových klíčků. Před lety v Česku vypukla velká epidemie hepatitidy (žloutenky), jejíž příčinou byly polské jahody přihnojované jakýmisi veskrze organickými záchodovými produkty.

Je samozřejmé, že třeba rajčata vypěstovaná na poli jsou prozatím mnohem chutnější než ta „umělá“ holandská ze supermarketu, ale to platí, ať už byla na poli vypěstována s použitím umělých hnojiv a pesticidů, nebo bez nich. Pokud ovšem v budoucnu budou ta skleníková „umělá“ rajčata chutnější, celkově kvalitnější a přitom ještě levnější, než ta polní, budu jim samozřejmě dávat přednost.

Zdá se ale, že stoupenci „bio-náboženství“, včetně onoho redaktora Respektu, budou vždy dávat přednost předmětu své víry, třeba i méně chutnému, rizikovějšímu a dvakrát dražšímu.
Proti gustu…

Mimochodem, na podobné téma doporučuji výborný, odlehčeně psaný článek Jaroslava Petra: "Vražedné bio".