Opět je zde výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Podobně jako třeba v případě zničení Drážďan či potopení lodi Wilhelm Gustloff přeplněné německými uprchlíky asi nikdy neutichnou diskuse o tom, jestli tyto válečné akty, namířené hlavně proti civilním obyvatelům nepřátelských států vykonané těsně před skončením války, byly sice politováníhodnými, ale nutnými kroky, které urychlily skončení bojů, nebo to byly prostě válečné zločiny, které zůstaly nepotrestány prostě proto, že se jich dopustili vítězové.



Já si spíše myslím, že to byly válečné zločiny. Jsem rád, že v tomto názoru nejsem osamocen. Níže uvádím pro připomenutí několik výňatků z článku, který zde před časem prezentoval kolega blogger Aleš Drobek.
*********************************************

Útoky odsoudili coby barbarské a zbytečné také nejvyšší představitelé americké armády, včetně generálů Eisenhowera a MacArthura. Za všechny mluví slavný výrok samotného admirála Williama D. Leahyho, tehdejšího Trumanova náčelníka štábu:

- Svržení této barbarské zbraně na Hirošimu a Nagasaki nám ve válce proti Japonsku nepřineslo žádný významnější užitek...Osobně jsem toho názoru, že tím, že jsme ji užili jako první, snížili jsme se k morálním normám raného středověku. Takto mne vést válku neučili. Války se nevyhrávají zabíjením žen a dětí.

Zajímavý argument pro obhájce atomového bombardování předložila britská filozofka Elizabeth Anscombová z Oxfordské univerzity. Když její alma mater udělila Trumanovi čestný doktorát, Anscombova protestovala s tím, že Truman je válečný zločinec. Jaký je rozdíl, ptala se, mezi masakrem japonských civilistů ze vzduchu a vyhlazením české či polské vesnice?

Představte si, zamýšlela se Anscombová, že krátce po invazi do Německa v zimě roku 1945 by spojenečtí velitelé usoudili, že hromadná poprava všech obyvatel Cách, Trevíru nebo nějakého jiného porýnského města, by zlomila vůli Němců k dalším bojům a přinutila by je ke kapitulaci. Válka by tak skončila mnohem dříve a ušetřili bychom životy mnoha spojeneckých vojáků. Ospravedlňovalo by to však masakr desítek tisíc německých civilistů, včetně žen a dětí? A jak se to liší od užití atomové bomby?

Na začátku léta 1945 si Japonci již plně uvědomovali, že prohráli. Proč tedy stále bojovali? Jak píše Anscombová: „Kořenem všeho zla bylo trvání Američanů na bezpodmínečné kapitulaci.“

S tím šíleným požadavkem přišel Roosevelt na konferenci v Casablance v lednu 1943 a s Churchillovou nadšenou podporou z něj udělal hlavní spojenecký slogan. Ten nejprve prodloužil válku v Evropě, a pak napáchal nedozírné škody i v Pacifiku.

Bezpodmínečná kapitulace pro Japonce znamenala, že císař – božský vládce a přímý potomek bohyně slunce – bude sesazen, v poutech přivlečen před soud, a poté pověšen, nejspíš před svým vlastním palácem. To sice Američané neměli v úmyslu, Japoncům to však nedali ani v nejmenším najevo.

Je zřejmé, že Truman ani zdaleka nevyčerpal všechny „neatomové“ možnosti ukončení války. Japonci nebyli informováni, že se stanou obětí nejsmrtonosnější zbraně, jaká kdy byla stvořena. Nebylo jim ani řečeno, že Sovětský svaz se jim chystá vyhlásit válku, což nakonec šokovalo Tokio víc než obě pumy. Někteří vědci zapojení v Manhattanském projektu naléhavě žádali, aby armáda provedla demonstraci síly bomby na nějakém neobydleném území, nebyli však vyslyšeni. Politici trvali na formálním požadavku bezpodmínečné kapitulace a na tom, že je nutno zabránit ztrátám na amerických životech, kdyby tento požadavek bylo nutné vymoci násilím. Jak ale píše generálmajor J. F. C. Fuller, jeden z nejvýznamnějších vojenských historiků minulého století:

- Ačkoli snaha o záchranu životů je chvályhodná, v žádném případě neospravedlňuje užití prostředků, které se vzpírají všem zásadám lidství a zvyklostem války. Kdyby tomu tak bylo, pak bychom mohli omluvit jakékoli zvěrstvo, bylo-li by spácháno v zájmu krácení války a záchrany životů.

Leó Szilárd, světoznámý fyzik, autor dopisu prezidentu Rooseveltovi, který podepsal i Albert Einstein, a spoluzakladatel Manhattanského projektu, konstatoval:

- Kdyby na města svrhli atomovou bombu Němci místo nás, definovali bychom tento skutek jako válečný zločin a ty, kteří by za něj byli zodpovědní, bychom v Norimberku odsoudili a pověsili.

Zničení Hirošimy a Nagasaki byl válečný zločin horší než cokoli, čeho se dopustili japonští generálové v Tokiu či Manile. Není-li válečným zločincem Harry Truman, není jím nikdo.