Po dlouhé době opět porušuji svoje "Magnum Silentium" a doufám, že mi tato nedůslednost bude odpuštěna (jakož i to, že se jedná o článek trochu propagační a zajisté méně atraktivní než má někdejší oblíbená temata...).

***************************************************************************




Projekt BIOCEV je jedním z “velkých” výzkumných projektů typu “Evropských center excelence” financovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OPVaVpI). Cílem tohoto programu podporovaného z větší části (85%) Evropským fondem pro regionální rozvoj je vybudovat v ČR nové, velmi dobře vybavené výzkumné instituce, resp. nově vybavit vybrané existující instituce a přispět tak k výraznému zlepšení úrovně výzkumu v naší zemi. Tento záměr vychází z oprávněného předpokladu, že špičkový základní a aplikovaný výzkum se dříve či později výrazně ekonomicky zhodnotí.
Rád bych v tomto článku shrnul současný stav tohoto projektu a jeho perspektivy.

Základní informace

Název projektu je akronymem odvozeným od plného názvu “Biotechnologické a biomedicínské centrum ve Vestci”. Vestec je obec u jihovýchodního okraje Prahy, v jejímž katastru zakoupila před 4 lety Akademie věd pozemek pro výstavbu nové budovy BIOCEVu. Významné je, že tento pozemek sousedí s několika biotechnologickými firmami (EXBIO, Apronex, Proteix, Vidia, Top-Bio), které v této lokalitě sídlí již 10-20 let a které většinou přímo či nepřímo povstaly z několika ústavů Akademie věd (AV). Bylo tedy logické snažit se o vybudování jakéhosi “vědeckého parku” zahrnujícího nové špičkové vědecké pracoviště a kooperující biotechnologické firmy.

Projekt je společným podnikem konsorcia šesti ústavů Akademie věd (Biotechnologický ústav, Ústav molekulární genetiky, Mikrobiologický ústav, Fyziologický ústav, Ústav experimentální medicíny a Ústav makromolekulární chemie) a dvou fakult (Přírodovědecké a 1. lékařské) Univerzity Karlovy (UK).

Oficiálním předkladatelem projektu a příjemcem dotace je Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. (ÚMG) – možná i proto, že před několika lety úspěšně realizoval sice menší, ale přesto dosti velký obdobný projekt, výstavbu své nové budovy. Vzájemné vztahy mezi partnerskými institucemi upravuje Partnerská smlouva. Podle ní bude 60% majetku pořízeného v rámci projektu patřit ÚMG a 40% Univerzitě Karlově. Projekt řídí Rada BIOCEV, ve které jsou zastoupeny všechny tyto instituce.

Projekt je postaven na třech “pilířích” – špičkovém výzkumu založeném na synergistických výzkumných programech, výchově doktorských a magisterských studentů a efektivním přenosu výzkumných výsledků do praxe.

Podobně jako u ostatních projektů programu OPVaVpI musí být projekt dokončen (dotace vyčerpána) do konce roku 2015 a v následujících 5 letech musí být objektivně prokázána jeho udržitelnost. Až do konce tohoto monitorovacího období, tedy do roku 2020, se podle platných pravidel programu nesmí měnit právní charakter a majetkové poměry.
Je třeba poznamenat, že podle pravidel OPVaVpI nebylo možno projekt BIOCEV realizovat na území Prahy. Fond regionálního rozvoje je totiž určen k podpoře rozvoje regionů, které jsou ve srovnání s průměrem EU nedostatečně rozvinuté; toto kritérium splňuje celá Česká republika s výjimkou Prahy (kdyby se ovšem vzal společně středočeský region a Praha, kritérium podprůměrnosti by bylo také splněno – škoda, že to čeští vyjednavači nevyjednali takto… ). Skutečností je, že středočeský region včetně blízkého okolí Prahy ve všech ohledech bohatě splňuje ona “kritéria nerozvinutosti”. Výhodné je, že plánovaný nově vybudovaný kampus BIOCEV bude vzdálen jen asi 8 km od největšího biomedicínského areálu AV v Praze-Krči (určitě by bylo ještě lepší, kdyby BIOCEV mohl být vybudován v těsném sousedství krčského areálu, ale to bohužel nebylo možné kvůli té nedostatečné zaostalosti Prahy…). Mimochodem, nedaleko od Vestce, v obci Dolní Břežany, bude z prostředků OPVaVpI vybudováno jiné Centrum excelence, ELI, v němž bude instalován nejvýkonnější laser na světě.

Plánovaný komplex se bude skládat ze 3 budov – hlavní výzkumné budovy, budovy Českého centra fenogenomiky a budovy energocentra. Na základě zpracované projektové dokumentace bylo již v roce 2011 vydáno stavební povolení.

Vědecký program

Zaměření projektu je zřejmé již z jeho názvu – jedná se o základní a aplikovaný biomedicínský a biotechnologický výzkum, který se bude realizovat v rámci 5 synergických výzkumných programů zahrnujících celkem více než 50 výzkumných týmů:

VP1 – Funkční genomika
VP2 – Buněčná biologie a virologie
VP3 – Strukturní biologie a proteinové inženýrství
VP4 – Biomateriály a tkáňové inženýrství
VP5 – Vývoj terapeutických a diagnostických postupů

Já osobně považuji za jednu z nejcennějších částí program VP1, jehož součástí je i tzv. myší klinika – zařízení, které se stane součástí celosvětové sítě obdobných zařízení, která mají ambici během příštích 10 let odhalit funkce velké většiny z více než 20 tisíc myších genů (nezapomeňme, že velká většina myších genů má podobné funkce jako obdobné geny lidské). O přípravu tohoto výzkumného programu, který se jako první rozbíhá již v těchto dnech, se neobyčejně aktivně a efektivně stará doc. Radek Sedláček z ÚMG.

V programu VP2, jehož vedoucím je prof. Jan Tachezy z Přírodovědecké fakulty UK, bude mimořádně zajímavý např. výzkum patogenních jednobuněčných i mnohobuněčných parazitů i nebezpečných (ale i potenciálně užitečných) virů. Budou zkoumány možnosti genové terapie a vakcinace zejména proti virovým infekcím. Velmi zajímavé a prakticky důležité výsledky lze očekávat od výzkumu nepatogenních i patogenních kvasinek a jejich interakcí s hostitelem. Velký praktický význam bude mít výzkum zaměřený na identifikaci nových molekul sekundárních metabolitů hub a bakterií, využitelných ve farmaceutickém průmyslu. Velmi zajímavý bude i vývoj nových účinných nosičů pro vnášení DNA do cílových buněk a identifikace struktury a funkce receptorových molekul, které se podílejí na regulaci zásadních funkcí mnohobuněčných organizmů. Výzkum v oblasti buněčné biologie je jedním z hlavních pilířů moderní biologie s vysokým potenciálem pro biomedicínu a biotechnologii.

V programu VP3, vedeném dr. Bohdanem Schneiderem z BTÚ, bude hlavní pozornost věnována výzkumu nových biotechnologicky, diagnosticky a lékařsky důležitých proteinů a nukleových kyselin a jejich konstrukce nejmodernějšími technikami molekulární biologie a proteinového inženýrství. Struktury a vlastnosti zkoumaných látek budou analyzovány nejmodernějšími biofyzikálními metodami. Objasnění prostorové struktury studovaných biomolekul pomůže navrhnout jejich modifikace tak, aby se zvyšoval jejich žádoucí účinek a aby mohly být použity pro diagnostické či terapeutické účely. Nově vyvinuté rekombinantní proteiny vážící se s vysokou účinností na jiné molekuly mohou působit jako nová antivirová nebo protirakovinná léčiva. Strukturní studium enzymů může pomoci při zpracování odpadů, v „zelené“ energetice („biologické články“), nebo při biotechnologickém zpracování potravin.

Program VP4, jehož vedoucím je dr. Eduard Brynda z ÚMCH, je založen především na propojení výzkumu zabývajícího se syntézou a zpracováním nových materiálů s biologickým a lékařským výzkumem využívajícím syntetických nosičů pro cílenou dopravu léčiv a genové informace, lékařskou diagnostiku na molekulární a buněčné úrovni a v kombinaci se specializovanými nebo kmenovými buňkami pro regeneraci a rekonstrukci tkání a orgánů lidského těla. Výsledky výzkumu by měly vést k prakticky využitelným výsledkům v oblasti náhrady cév, srdečních chlopní, chrupavek a kostí, regeneraci poškozené míchy, vývoji systémů umožňujících cílenou dopravu léčiv, biosenzorů či afinitních nosičů pro separaci a purifikaci biologicky aktivních látek z biologických tekutin a suspenzí.

Cílem programu VP5 (vedoucí prof. Pavel Martásek z 1. Lékařské fakulty UK) je objasnění molekulárních mechanismů některých závažných onemocnění. Výzkumný program zahrnuje široké spektrum konkrétních projektů sahajících od reprodukční medicíny přes komplikace diabetu, autoimunitní a vybraná nádorová onemocnění, vrozené vady metabolismu až po studium patologie hemu a účinku nedostatku či nadbytku plynných signálních molekul (CO, NO, H2S).

Všechny tyto projekty budou vedeny zkušenými badateli, kteří mají v příslušných oblastech výzkumu značné mezinárodní renomé.

Zásadní význam budou mít i společné přístrojové servisy (“core facilities”) vybavené nejmodernějšími přístroji (např. vysokorozlišovací fluorescenční a elektronové mikroskopy, zařízení pro přípravu transgenních organismů, přístroje pro určování struktur biologických makromolekul, zařízení pro uchovávání biologických vzorků v tekutém dusíku).

Několik budoucích vědeckých týmů projektu je již nyní zapojeno do světové významných kolaborativních konsorcií (sdružení Infrafrontier zaměřené na systematickou funkční genomiku, sdružení Euro-BioImaging zaměřené na rozvoj špičkových mikroskopických technik, sdružení Instruct zaměřené na podporu špičkové strukturní biologie); jejich přesun do nové budovy vybavené špičkovou technikou jim výrazně zlepší podmínky pro práci a plnohodnotné zapojení do mezinárodní výzkumné sítě.

Po kompletním dokončení bude v nové budově BIOCEV s celkovou podlahovou plochou přes 26 000 m2 pracovat téměř 600 lidí, včetně více než 200 studentů. Část osazenstva přejde ze stávajících zakladatelských institucí, část budou nově získaní pracovníci, především mladí navrátilci z postdoktorálních pobytů v zahraničí, ale předpokládáme i značný počet cizinců (několik jich již nastoupilo).
Neobyčejně důležitým aspektem projektu BIOCEV je i to, že v nové budově bude mít od samého počátku své vědecké kariéry skvělé podmínky velký počet studentů. Samozřejmě, že i úzká symbióza mezi pracovníky ústavů AV a UK bude obrovským pozitivem.
Existují konkrétní plány na spolupráci s některými dalšími projekty z programu OPVaVpI – především s brněnským CEITEC a s již zmíněným laserovým centrem ELI.

Chtěl bych připomenout, že projekt BIOCEV byl před 3 lety vyhodnocen mezinárodní komisí MŠMT jako odborně nejlepší ze všech “velkých” projektů OPVaVpI. Designovaní vedoucí výzkumných programů a výzkumných týmů jsou vesměs zkušení badatelé na velmi dobré, resp. vynikající mezinárodní úrovni. Někteří z nich patří mezi špičku české molekulární a buněčné biologie a biotechnologie (např. vědecky koordinátor projektu prof. Václav Pačes, garanti, vedoucí programů a výzkumných týmů prof. Jan Tachezy, prof. Zdena Palková, prof. Jiří Forejt, prof. Pavel Martásek, dr. Zbyněk Kozmik, dr. Vladimír Kořínek, doc. Jan Konvalinka, prof. Pavel Hozák, dr. Petr Ježek, prof. Karel Smetana, prof. Josef Syka, prof. Eva Syková, prof. Ivan Raška, a řada dalších).

Dosavadní milníky projektu

Původní projekt podaný na MŠMT v prosinci 2009 počítal s dotací v celkové výši cca 3,3 miliardy Kč (tedy mnohem méně než několik jiných “velkých” projektů OPVaVpI). Tato částka měla zahrnovat především náklady na pořízení stavební projektové dokumentace, vlastní stavbu, přístrojové vybavení, osobní náklady realizačního týmu do konce roku 2015 a část přímých nákladů výzkumných týmů po nastěhování do budovy (“start-up granty”).

Během první poloviny roku 2010 jsme absolvovali několik jednání na MŠMT, při kterých se upřesňovaly různé parametry projektu; splnění řady formálních a věcných požadavků ze strany MŠMT bylo podmínkou toho, aby dopracovaný projekt mohl být poslán k posouzení do Bruselu. Zásadní význam mělo především to, že jsme museli požadovanou částku dotace snížit o více než 28%. Myslím, že v této záležitosti hrálo určitou roli i to, že jsme s projednáváním (“negociací”) na MŠMT přišli na řadu až jako poslední z velkých projektů, takže už na nás tak trochu nezbyly peníze…

Pořadí projednávání jednotlivých projektů na MŠMT se odvíjelo od celkového bodového hodnocení. Ačkoli projekt BIOCEV dostal nejvyšší možné hodnocení za vědeckou kvalitu, doplatili jsme na poněkud absurdní záležitost – obec Vestec, na rozdíl od velkých měst, ve kterých se měly realizovat ostatní velké projekty, neměla zpracován “plán rozvoje”. Existence plánu rozvoje byla jedním z významně bodově hodnocených parametrů projektu. To, že jsme v konečném hodnocení nedostali za tento parametr žádné body, způsobilo, že jsme nakonec v celkovém bodovém hodnocení poněkud zaostali za většinou ostatních projektů.

Po skončení vyjednávání na MŠMT jsme během 2. poloviny roku 2010 zpracovávali novou verzi projektu respektující požadavky MŠMT. Tato přepracovaná verze byla poslána do Bruselu na konci roku 2010. Očekávali jsme, že projednávání v Bruselu bude trvat nejvýše 3 měsíce – nakonec to bylo měsíců deset, takže schválení jsme obdrželi až na podzim roku 2011. Následovalo další upřesňování s MŠMT, takže definitivní rozhodnutí o přidělení dotace jsme dostali teprve 31.1.2012.

Dnešní stav a perspektivy

V současné době máme vypsáno dvoukolové výběrové řízení na zhotovitele (v prvním kole budou posouzeny kvalifikační předpoklady, ve druhém kole, které bude vypsáno do listopadu 2012, budou osloveni všichni účastníci, kteří projdou úspěšně 1. kolem). Do té doby bude zpracována a zkontrolována detailní projektová dokumentace pro provedení stavby.

Podle současného harmonogramu by se tedy mělo začít stavět cca v květnu roku 2013 a stavba by měla být dokončena před koncem roku 2014. Paralelně bude samozřejmě probíhat nákup přístrojů tak, aby mohly být okamžitě instalovány v nové budově. Mělo by být tedy dost času i na “rozjezd” výzkumných programů v nové budově a k úspěšnému splnění všech závazných indikátorů projektu ke konci roku 2015.

Před několika týdny jsme změnili klíčovou osobu projektu – manažera. Ten nynější je velmi zkušený, zejména pokud jde o management velkých stavebních projektů.
V současné době dokončujeme výběr další budoucí klíčové osoby, ředitele BIOCEV. Měl by se jím stát člověk s dlouhodobou mezinárodní vědeckou a manažerskou zkušeností. První kolo výběru organizovala mezinárodní komise MŠMT, ve které bylo několik respektovaných evropských vědců. Ti nakonec z asi 15 přihlášených uchazečů doporučili 3 (jednoho cizince a dva Čechy působící více než 20 let v USA). Konečné slovo při výběru bude mít v nejbližší době Rada BIOCEV.

Pokud bychom museli čekat se zahájením výzkumných programů až do nové budovy, měli bychom jednak problémy se splněním závazných indikátorů projektu, ale problematické by bylo hlavně to, že bychom spolu s náročným stěhováním a zařizováním laboratoří teprve rozjížděli vlastní výzkum, navazovali spolupráce, atd. Mimořádně důležité proto je, že jsme od MŠMT dostali výjimku k tomu, abychom mohli s výzkumnými programy začít již nyní v existujících pražských laboratořích, a to včetně čerpání části dotace určené pro tento účel. Samozřejmě, že se jedná jen o nouzové řešení, protože některé části výzkumných programů jsou závislé na velkých přístrojích, které se budou pořizovat až do nové budovy, ale vcelku je to velmi důležitý vstřícný krok ze strany MŠMT.

Na tomto místě nemohu nezmínit neobyčejnou vstřícnost všech pracovníků MŠMT, se kterými jsme v uplynulých třech letech mnohokrát jednali. Tito vesměs poměrně mladí lidé mě opakovaně překvapovali svojí profesionalitou, snahou o konkrétní řešení problémů a upřímnou snahou pomoci nám v někdy složitých situacích. Samozřejmě oceňuji i velkou podporu, které se projektu dostává od vedení Akademie věd a Univerzity Karlovy.

Již se těším, jak v dohledné době budeme poklepávat na základní kámen. Těším se také, že vzhledem k nynější ekonomické situaci vysoutěžíme stavbu za velmi příznivou cenu. A těším se také na další efektivní spolupráci s týmem našich “dohližitelů” na MŠMT.

Pro zdárné dokončení projektu bude zásadně důležité splnění tzv. monitorovacích indikátorů, ke kterým jsme se zavázali (např. počty výzkumných výsledků, počty nově přijatých zaměstnanců, finanční objem získaných účelových prostředků, objem smluvního výzkumu pro soukromý sektor) a které budou měřítkem toho, jak úspěšně byly naplněny záměry programu OPVaVpI. Splnění těchto indikátorů by neměl být problém, protože byly stanoveny po důkladné a zodpovědné analýze našich možností.

Pro budoucnost projektů programu OPVaVpI je velmi důležité, že vláda před několika dny schválila tzv. Národní program udržitelnosti, který by měl pomoci s financováním provozu nových zařízení v období 2016-2020. Velmi doufám, že se také na evropské úrovni podaří pro toto období vyjednat nějaký podpůrný program. Myslím, že právě toto by měla být priorita české vědecko-výzkumné diplomacie.

Závěrečné poznámky

Během šesti let přípravy prošel projekt BIOCEV (původně koncipovaný mnohem méně ambiciózně jen jako projekt vybudování Biotechnologického ústavu AV) dosti složitým vývojem. Chtěl bych zde zmínit několik lidí, kteří, ač se dnes již na projektu nepodílejí, se o projekt významně zasloužili. V první řadě je to doc. Vladimír Viklický, který jako někdejší zástupce ředitele ÚMG přišel jako první s nápadem využít program OPVaVpI pro vybudování nové výzkumné instituce (Biotechnologického ústavu). V prvních letech (2006-2009) vykonal obrovský kus práce ing. Peter Šebo, bez kterého by projekt BIOCEV dnes neexistoval, a také jeho původní spolupracovník a donedávna manažer projektu Dr. Jan Rajnoch. V posledních letech se o propagaci projektu a jeho vědeckou koordinaci zasloužil prof. Václav Pačes.

Vivat BIOCEV!