Za komunistů jsem si vždycky říkal, že „až se to otočí“ (v což jsme si ale ani netroufali doufat), dostanou se na vedoucí místa ve vládě i jinde odborníci a nebude záležet na příslušnosti ke Straně. To, že se mi tahle (asi naivní) naděje nesplnila, patří k mým několika málo velkým zklamáním z polistopadového vývoje.

Ve velmi hrozivé podobě se princip „strana místo odbornosti“ projevil po posledních volbách v souvislosti s úspěchem Zelených. Ministryní školství se stala osoba, u které prostě nelze nalézt ani stopu potřebné odbornosti. Důsledky v resortu byly tragické (je smutné, že Respekt minulý týden působení zelených v zásadě pochválil...). To, že nyní odchází, nemusí znamenat nic pozitivního – je docela pravděpodobné, že se na uvolněné místo dostane nějaký stejně špatný majitel zelené stranické legitimace.

To, že tato vláda bude mít v důsledku absurdních koaličních dohod na svědomí možná ztrátu desítek miliard z bruselských fondů, však nemusí být zdaleka to nejhorší. Mnohem závažnější důsledky může mít to, že se současná vláda (a hlavně celý národ) stala rukojmím Zelených v klíčové otázce energetické politiky. Zelení z iracionálních důvodů zásadně odmítají jadernou energetiku (podobně iracionální postoje mají ke geneticky modifikovaným plodinám, výstavbě dálnic, které by mohly významně ulehčit obyvatelům obcí postižených naprostým přetížením komunikací, atd.).

Vláda loni zřídila odbornou komisi pro posouzení energetických potřeb České republiky. V jejím čele stojí předseda Akademie věd (a jak doufám náš budoucí prezident :-) (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=1586), Václav Pačes. Předseda komise nyní prozradil předběžné závěry – asi nepřekvapí, že komise dospívá k názoru, že Česko musí začít uvažovat o novém jaderném zdroji energie. To je ovšem v rozporu s vládním prohlášením, které uvádí, že nebude plánovat a podporovat výstavbu nových jaderných bloků.

Téměř každý (snad kromě pánů z CEP) asi souhlasí s tím, že ze známých důvodů je potřeba omezovat výrobu energie pálením fosilních zdrojů – pak ale zůstává velmi málo jiných možností. Myslím, že rozumný názor na nutnost zvýšeného využívání jaderné energie mají všechny politické strany - s jedinou zelenou výjimkou. Je smutné, že politici jsou ochotni obětovat budoucnost této země svým krátkozrakým zájmům – zavládnout si za každou cenu. Jsem přesvědčen, že největší a skutečně aktuální hrozbu představuje možnost, že postupně ztrácíme nezbytné technické „know-how“, že nebudeme mít kvalitní absolventy příslušných fyzikálních a technických oborů, kteří prostě nebudou vidět svoji perspektivu v budoucí bezjaderné zemi.

Nápady zelených o tom, že situaci vyřeší alternativní zdroje a masivní úspory, jsou podle mého názoru prostě směšné. Za největší absurditu (zvláště od údajných ochránců přírody!) považuji podporu větrných elektráren – obří větrníky přece neuvěřitelným způsobem hyzdí krajinu, když už odhlédneme od principiálních technických a asi i ekonomických problémů. V tomto ohledu musím stoprocentně souhlasit s článkem p. Němcové na tomto fóru (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/miroslava-nmcova.php?itemid=1582).

Jsem přesvědčen, že naše hlavní politické strany se vlastně ve svých programech příliš neliší – ty rozdíly před voliči uměle zveličují a snaží se vyvolat dojem zásadního politického zápasu „pravice vs. levice“, jako hlavní problém staví někteří boj proti imaginární „hrozbě komunismu“.
Naproti tomu rozdíl v postojích k jaderné energetice mezi zelenými a „zbytkem světa“ skutečně zásadní je. Ještě jedny volby, které umožní zeleným iracionálním ideologům zablokovat výstavbu nových bloků jaderných elektráren, ať již v koalici s demokraty občanskými či sociálními, mohou být pro budoucnost této země skutečně osudové. Doufám, že se zodpovědní politici přece jen vzpamatují a zamyslí se nad tím, co je pro tuto zemi SKUTEČNÉ a ne jen imaginární nebezpečí. Myslím, že je ne za pět, ale za jednu minutu dvanáct...