Začínám být asi příliš monotematický, ale ta věc mi připadá opravdu velmi důležitá, a proto o ní budu psát už počtvrté (a trochu se přitom i opakovat). Odborníci z Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) ozdobení nedávno Nobelovou cenou míru totiž zveřejnili svoji další alarmující zprávu.

Není třeba opakovat vše, co na toto téma bylo již mnohokrát řečeno v souvislosti s tím, že český prezident a jeho spolupracovníci zásadně zpochybňují tyto závěry, a že dokonce tvrdí, že „Největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21. století není komunismus nebo jeho různé měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu.“

Ano, je jistě pravda, že je třeba velmi pečlivě zvážit, jaký je skutečný příspěvek lidské činnosti (produkce „skleníkových plynů“), jak nákladná by byla opatření směřující k jejich zásadnímu omezení, zdali bychom se raději neměli soustředit na opatření směřující k adaptaci na změny klimatu, ať už je způsobuje člověk nebo ne. Ano, je jistě velmi důležité, abychom nepodléhali ukvapeně poplašným výkřikům ekologistických fanatiků (kteří nepochybně existují a hlasitě se projevují).

Ale není přece možno ignorovat fakt, že převážná většina odborníků říká, že ten příspěvek člověka skutečně JE velmi významný. A říkají to takovým způsobem a tak přesvědčivě, že je berou vážně téměř všichni významní politici bez ohledu na to, z kterého konce politického spektra pocházejí. Proč bychom právě v tomto případě neměli věřit závěrům odborníků, když tak činíme ve VŠECH ostatních aspektech našeho života?
Pokud odborníci, kteří docházejí k jiným závěrům, mají dostatečně silné argumenty, neměl by pro ně být problém přesvědčit odbornou veřejnost? Vždyť by to naopak měli mít lehčí proto, že by byli spíše "posly dobrých zpráv"!

Argument, že i v minulosti docházelo k velkým klimatickým změnám bez jakéhokoli přispění člověka (který na Zemi ještě dávno nebyl), je nesprávný – to přece nikterak logicky nevylučuje možnost, že tentokrát člověk tyto změny opravdu poprvé vyvolává!

A nemohu nezopakovat - i kdyby měli skeptici pravdu (a velmi bych si to přál), přesto by snad bylo dobře, abychom si nezhoršovali kvalitu vzduchu, který dýcháme, abychom si nespalovali uhlí, ropu a plyn, které mohou být využity daleko lépe pro chemický průmysl. Moc rád bych viděl, aby šejkové trochu zchudli...

A hlavně – pokud bude silný tlak na snížení emisí ze spalování ropy a plynu, konečně se snad vyvinou lepší metody získávání energie (podle mého názoru není v současnosti nic lepšího než jaderná energetika), což zásadně sníží naši závislost na rizikových státech, z nichž tyto suroviny získáváme. Je přece načase, aby se konečně zvládlo využití termojaderné energie pro komerční účely! Jsem přesvědčen, že kdyby byla silnější motivace a vynaložilo se na to dost peněz (např. jen desetina toho, co stojí “válka proti teroru”), asi by i tato věc byla již vyřešená.

Proč někdo tak vášnivě obhajuje „svobodu“ ničit životní prostředí, nenávratně si spalovat cenné suroviny a být závislý na ropě z rizikových oblastí??? Je snad podobným „útokem na naši svobodu a prosperitu“ ekonomicky velice nákladné čištění odpadních vod, povinné zavádění katalyzátorů v autech nebo odsiřování kouřových zplodin v uhelných elektrárnách? Je opravdu správný bezohledný přístup dnešních „opravdových kapitalistů“ (ač si formálně říkají formálně komunisté) z Číny?

Jak může někdo vážně použít argument, že nelze plánovat opatření, která budou mít efekt až za několik desítek let, a srovnávat to s komunistickými pětiletkami, jak to minulý týden učinil pan prezident??? To je přece ideologický fundamentalismus non plus ultra...

A už zcela absurdní jsou názory, které jsme před časem slyšeli od některých prezidentových spolupracovníků – že totiž vlastně ani nevadí, když k výrazným změnám klimatu dojde. Některé části světa se tak sice stanou neobyvatelné (třeba přímořské oblasti po zatopení stoupající hladinou oceánu, nebo oblasti, kam se rozšíří pouště), ale naopak jiné dosud nehostinné oblasti (třeba severní Sibiř) to bohatě nahradí. Tohle může být lhostejné snad jen naprostým šílencům...

V jednom předchozím příspěvku jsem použil přirovnání naší situace k rozdělávání ohně ve vyschlém letním lese. Napadá mě ještě jiné přirovnání.
Představme si, že nás astronomičtí odborníci budou varovat před tím, že za 50 let s velkou pravděpodobností zasáhne Zemi ničivý asteroid, ale že pokud vynaložíme dostatečně velké prostředky, budeme jeho dráhu moci vychýlit tak, aby nás nezasáhl.

Opravdu budeme i v takové situaci spoléhat na to, že se odborníci mýlí? Nebo budeme považovat obrovské investice do technických opatření, která dráhu asteroidu změní, za „socialistické plánování“ typu pětiletek a ohrožení naší ekonomické svobody a prosperity? Budeme říkat, že se zase nic tak hrozného neděje, protože asteroidy Zemi v minulosti zasáhly už mnohokrát a příroda se z toho vždy sama vzpamatovala?
Nebo budeme po pečlivém zvážení míry rizika jednat na základě „principu předběžné opatrnosti“ i s rizikem, že ty peníze nakonec vynaložíme zbytečně, protože nás ten asteroid nakonec přece jen může o pár kilometrů minout?