Čím dále tím častěji slyšíme stížnosti našich mnohých komentátorů a občas i politiků na to, že se u nás rozmáhá „antiamerikanismus“. A nejen to – toto zlo je snad ještě více rozšířeno v celé Evropě a ještě více i v jiných částech světa. Ze všech kontinentů je ho zatím ušetřena snad jen Antarktida.

Problém je v tom, že naši horliví „pravicoví“ novináři a politikové (kupodivu včetně Václava Havla...) považují za antiamerikanismus prakticky jakoukoli kritiku současné americké administrativy. Václav Havel před časem označil takovou kritiku za „nadrzlou“ a připomněl, že bychom si to vůči našemu věrnému spojenci a několikanásobnému osvoboditeli neměli dovolovat. V komentářích pod některými blogovými články dokonce někteří čtenáři hrdě parafrázují známé heslo slovy „raději se budu mýlit s G.W.Bushem než mít pravdu s XY“ (XY = Paroubek, Usáma, Zaorálek, Obama, nebo jiní padouši).

Mimochodem, také pojem „antisemitismus“ se dnes zhusta používá podobně podivně pro označení jakékoli kritiky izraelské politiky, a to i tehdy, když tato kritika vychází z židovských úst...

Nemá smysl opakovat vše, co podle mého názoru většina slušných lidí prostě musí kritizovat – americkou politiku na Středním Východě, pohrdání mezinárodním právem, lživé odůvodnění války proti Iráku, katastrofální nezvládnutí poválečné situace tamtéž, bezprávné postavení orwelovských „nepřátelských bojovníků“ na Guantánamu, vymýšlení dalšího imaginárního nebezpečí ze strany Íránu, falešné zdůvodňování radarového a protiraketového systému v Česku a Polsku, povzbuzování kosovského separatismu.
Co doslova bije do očí je naprostá neoblíbenost americké politiky v rozvojových zemích a zvláště v Latinské Americe. Tam pro to zase mají své další velmi pádné důvody.

Naši za všech okolností zásadově proameričtí novináři mají pro onen rozšířený „antiamerikanismus“ jednoduché vysvětlení – všichni ti kritikové jsou hloupí, pomýlení, nevidí si na špičku nosu, nechali se obalamutit nepřáteli svobody a demokracie, nebo dokonce jednají v jejich žoldu (a la - "kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz - a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců -....").

Není to ale trochu jinak? To, že je někdo v určitém kolektivu neoblíbený, přece bývá většinou tím, že je chyba na jeho straně, ne? On sám si ale skoro vždy myslí, že pravdu má samozřejmě on. A zvláště pokud je to třeba ten nejsilnější kluk ve třídě...