Tak jako mnoho jiných jsem se zájmem sledoval volbu českého prezidenta. A opět jsem byl hrdý na to, že jsem příslušníkem tohoto národa (podobně jako po převratné historické události v Naganu nebo po ohromujícím zjištění, že Adriana Sklenaříková má nejdelší nohy na světě). A nejen to - vysoké vyspělosti našeho národa odpovídá evidentně i vysoká úroveň jeho zákonodárců. Vždyť považte - netrvalo to ani 9 hodin a zákonodárci se dohodli na způsobu volby prezidenta! To by nám jistě mohli závidět i v Burkina Faso, nemluvě o Turkmenistánu.

Jednání bylo důstojné a plné až filosoficky hlubokých momentů, jako např. rozhodování o tom, má-li vyšší korupční potenciál volba veřejná či tajná. Potěšilo i to, že naši představitelé nejsou žádní přehnaně upjatí suchaři a neostýchají se mluvit jako prostý lid. O tom zvláště svědčí krásně jadrná slova premiérova “Ať jdou do p......, všichni”. Škoda, že ho vedle sedící pan ministr Nečas okřikl a nenechal ho pokračovat...

Potěšil mě i pan ministr vnitra. Je to evidentně neobyčejně citlivý člověk. Nepopřel rozhovor se soc. dem. poslancem Snítilým před třetím kolem volby, avšak rozhořčeně se distancoval od podlého nařčení, že se ho snažil nějak ovlivnit. Slova pana ministra ”O to se postaráme” odposlechnutá a naprosto mylně interpretovaná chorobně podezřívavými poslanci soc. dem. se samozřejmě vztahovala k zajištění lékařské pomoci pro pana poslance, který už během rozhovoru nevypadal dobře, a pan ministr to jako zkušený lékař poznal. A vskutku - netrvalo dlouho, a pan poslanec se zhroutil. Jaké štěstí, že se pan ministr s předstihem postaral o sanitku!

Impozantní byla i vysoká profesionalita, s jakou předseda poslanecké sněmovny obtížné jednání bravurně vedl.

Zdá se, že druhé kolo provázely i zajímavé paranormální jevy - ukázalo se, že celkem hlasovali 202 poslanci!!

Když jsme u těch věcí mezi nebem a zemí - minulou neděli jsem byl v kostele u sv. Salvátora na mši, kterou celebroval páter Halík. V tzv. ”přímluvách” se kromě jiného objevila i věta ”Dej, aby nadcházející prezidentská volba nedopadla špatně”; odpověděli jsme ”Prosíme Tě, vyslyš nás” (pro méně obeznámené s katolickou liturgií upřesňuji, že jsme takto komunikovali se samotným Pánembohem).
A vida - skutečně nedošlo (i když jen těsně) na tu špatnou možnost, jak jsem ji chápal já, ale zřejmě i páter Halík. Tak vidíte - funguje to; asi se budu ještě muset zamyslet nad tím svým racionalismem, členstvím ve spolku Sisyfos, Bludnými balvany, atd.
V každém případě půjdu na mši k páteru Halíkovi také zítra a doufám, že to zafunguje i na druhou volbu...