Pravda a láska vs. lež a nenávist...
Už několik dní mi neustále leží v hlavě jedna věc – premiérské vyznamenání bratří Mašínů ve Washingtonu a nyní ještě stejná medaile pro pana Paumera. Já vím, že už o tom bylo řečeno opakovaně úplně vše, i já jsem o tom psal (zde), podobně jako mnoho jiných.
Nevěřil jsem nikdy, že snahy o vyznamenání těchto lidí uspějí. Uspěly. Myslím, že se stalo něco prostě hrozného, že je to další velký krok k naprosté, už tak značně pokročilé morální devastaci této společnosti. Děsím se, kde tato cesta skončí.
Lze pochopit, že se členové odbojové skupiny snažili dělat něco proti totalitnímu režimu; nelze ale omluvit a dokonce označovat za úctyhodné to, že to realizovali zabíjením v zásadě nevinných lidí (včetně podříznutí spoutaného a bezmocného člověka), loupežemi a žhářstvím, tedy nesporně teroristickými metodami. Komunistickému režimu jejich činnost navíc propagandisticky evidentně přišla jen vhod.
Lze pochopit, že za tyto činy (ostatně již promlčené) nebudou, s ohledem na tehdejší okolnosti, trestány, nelze však akceptovat, aby tyto činy byly dávány společnosti za vzor.
Je třeba jasně říci, že tyto činy byly vraždami, loupežemi a žhářstvím, ať už byly motivy jakékoli.
Když jsem v 70. letech viděl onu část proslulého seriálu o majoru Zemanovi, ve které byl zpracován příběh skupiny bratří Mašínů, myslel jsem si, že je to jen další odporná komunistická propaganda, že si toho podříznutého policistu, zastřeleného pokladníka a postřeleného hasiče vymysleli.
Mnozí dnes argumentují, že komunistický režim byl po celou dobu své existence nezákonný a nelegální, takže všechny činy, které mu mohly uškodit, byly chvályhodné. Podle této logiky, potvrzené nyní premiérským vyznamenáním, bylo chvályhodné zabíjet všechny „přisluhovače“ režimu (tedy prakticky kohokoli – zvláště pak policisty, vojáky, studenty vojenských gymnázií, úředníky, ředitele podniků, učitele indoktrinující děti a studenty), ničit a rozkrádat „komunistický“ (tedy veškerý veřejný) majetek, provádět teroristické činy narušující bezpečnost a stabilitu na jakékoli úrovni.
Vzhledem k tomu se tedy jeví jako logické, aby byly oceněny a úctyhodnými prohlášeny i další obdobné činy, např. únosy letadel s oběťmi na životech nebo zabití vesnických komunistických funkcionářů v Babicích (tamní agent Malý byl dokonce mnohem důslednější než Mašínové a měl by tedy dostat in memoriam nějaké vyznamenání vyššího stupně – zabíjel přece cíleně komunistické funkcionáře a ne jen ty, kteří se náhodou připletli do cesty).
Nikdy bych si v památných listopadových dnech roku 1989 nepomyslel jakým způsobem budou naplněna hesla o „pravdě a lásce“, resp. „nejsme jako oni“. Děsí mě, že kladný názor na vyznamenání Mašínů a Paumera mají i lidé hlásící se ke křesťanství.
Jak to, že neslyším silný hlas představitelů církví? Opravdu si tito křesťané myslí, že Ježíš by činy vyznamenaných schvaloval? Nebo už klesli na úroveň podporovatelů dnešních povětšinou muslimských teroristů, kteří také věří, že mohou zabíjet a ničit ve jménu své velké ideje a v boji proti špatným režimům?
Vyznamenání, jehož svědky jsme právě byli, je nesporně dalším ne kamínkem, ale velkým balvanem do stavby „studené občanské války“ a nenávistné atmosféry, kterou horlivě budují politici, novináři a komentátoři a která začíná být už skoro nesnesitelnou.
Dnes poprvé využiji možnosti zablokovat si diskusi pod tímto článkem. Ne že bych se bál nenávistných nadávek do bolševiků, kterých by se mi jistě opět dostalo, ale nechci se již účastnit rádoby věcných debat s intelektuálně vytříbenými diskutéry schopnými obhajovat umnými rétorickými figurami hrdinství a vysoké morální standardy vyznamenaných bojovníků za svobodu a vydávat vraždy za vysoce morální příkladné činy.
Z takových diskusí se mi dělá doslova fyzicky špatně, právě tak, jako kdybych se účastnil diskusí o pozitivních aspektech holokaustu nebo zvěrstev páchaných na vyháněných Němcích.
Dnes se mi dokonce zdá, že by asi bylo nejlepší s tím psaním blogu definitivně skončit, protože ta lež a nenávist už asi stejně definitivně vítězí...
Je to špatné...
Dodatek:
Omlouvám se za chybné použití funkce "Zakázat komentáře", kterou na své stránce jasně mám k dispozici (zřejmě technické nedopatření redakce Aktuálně.cz).
Samozřejmě musím respektovat platný kodex a tedy diskusi připustit. S touto výhradou ovšem platí vše, co je uvedeno výše...
Nevěřil jsem nikdy, že snahy o vyznamenání těchto lidí uspějí. Uspěly. Myslím, že se stalo něco prostě hrozného, že je to další velký krok k naprosté, už tak značně pokročilé morální devastaci této společnosti. Děsím se, kde tato cesta skončí.
Lze pochopit, že se členové odbojové skupiny snažili dělat něco proti totalitnímu režimu; nelze ale omluvit a dokonce označovat za úctyhodné to, že to realizovali zabíjením v zásadě nevinných lidí (včetně podříznutí spoutaného a bezmocného člověka), loupežemi a žhářstvím, tedy nesporně teroristickými metodami. Komunistickému režimu jejich činnost navíc propagandisticky evidentně přišla jen vhod.
Lze pochopit, že za tyto činy (ostatně již promlčené) nebudou, s ohledem na tehdejší okolnosti, trestány, nelze však akceptovat, aby tyto činy byly dávány společnosti za vzor.
Je třeba jasně říci, že tyto činy byly vraždami, loupežemi a žhářstvím, ať už byly motivy jakékoli.
Když jsem v 70. letech viděl onu část proslulého seriálu o majoru Zemanovi, ve které byl zpracován příběh skupiny bratří Mašínů, myslel jsem si, že je to jen další odporná komunistická propaganda, že si toho podříznutého policistu, zastřeleného pokladníka a postřeleného hasiče vymysleli.
Mnozí dnes argumentují, že komunistický režim byl po celou dobu své existence nezákonný a nelegální, takže všechny činy, které mu mohly uškodit, byly chvályhodné. Podle této logiky, potvrzené nyní premiérským vyznamenáním, bylo chvályhodné zabíjet všechny „přisluhovače“ režimu (tedy prakticky kohokoli – zvláště pak policisty, vojáky, studenty vojenských gymnázií, úředníky, ředitele podniků, učitele indoktrinující děti a studenty), ničit a rozkrádat „komunistický“ (tedy veškerý veřejný) majetek, provádět teroristické činy narušující bezpečnost a stabilitu na jakékoli úrovni.
Vzhledem k tomu se tedy jeví jako logické, aby byly oceněny a úctyhodnými prohlášeny i další obdobné činy, např. únosy letadel s oběťmi na životech nebo zabití vesnických komunistických funkcionářů v Babicích (tamní agent Malý byl dokonce mnohem důslednější než Mašínové a měl by tedy dostat in memoriam nějaké vyznamenání vyššího stupně – zabíjel přece cíleně komunistické funkcionáře a ne jen ty, kteří se náhodou připletli do cesty).
Nikdy bych si v památných listopadových dnech roku 1989 nepomyslel jakým způsobem budou naplněna hesla o „pravdě a lásce“, resp. „nejsme jako oni“. Děsí mě, že kladný názor na vyznamenání Mašínů a Paumera mají i lidé hlásící se ke křesťanství.
Jak to, že neslyším silný hlas představitelů církví? Opravdu si tito křesťané myslí, že Ježíš by činy vyznamenaných schvaloval? Nebo už klesli na úroveň podporovatelů dnešních povětšinou muslimských teroristů, kteří také věří, že mohou zabíjet a ničit ve jménu své velké ideje a v boji proti špatným režimům?
Vyznamenání, jehož svědky jsme právě byli, je nesporně dalším ne kamínkem, ale velkým balvanem do stavby „studené občanské války“ a nenávistné atmosféry, kterou horlivě budují politici, novináři a komentátoři a která začíná být už skoro nesnesitelnou.
Dnes poprvé využiji možnosti zablokovat si diskusi pod tímto článkem. Ne že bych se bál nenávistných nadávek do bolševiků, kterých by se mi jistě opět dostalo, ale nechci se již účastnit rádoby věcných debat s intelektuálně vytříbenými diskutéry schopnými obhajovat umnými rétorickými figurami hrdinství a vysoké morální standardy vyznamenaných bojovníků za svobodu a vydávat vraždy za vysoce morální příkladné činy.
Z takových diskusí se mi dělá doslova fyzicky špatně, právě tak, jako kdybych se účastnil diskusí o pozitivních aspektech holokaustu nebo zvěrstev páchaných na vyháněných Němcích.
Dnes se mi dokonce zdá, že by asi bylo nejlepší s tím psaním blogu definitivně skončit, protože ta lež a nenávist už asi stejně definitivně vítězí...
Je to špatné...
Dodatek:
Omlouvám se za chybné použití funkce "Zakázat komentáře", kterou na své stránce jasně mám k dispozici (zřejmě technické nedopatření redakce Aktuálně.cz).
Samozřejmě musím respektovat platný kodex a tedy diskusi připustit. S touto výhradou ovšem platí vše, co je uvedeno výše...