Ve svém minulém textu jsem vyslovil názor, že nevěřím, že:
- existuje nějaké muslimské spiknutí organizované např. íránskými představiteli, jehož cílem je likvidace “západní civilizace”,
- íránští představitelé jsou fanatici ochotní k sebevražednému napadení “západu”, protože by je pak čekala sladká posmrtná odměna v ráji.


Podivil jsem se též nad tím, jak ochotně a bez výhrad hájí USA zájmy Izraele, a to i za cenu značných finančních a politických obětí.

Mnozí diskutující však jaksi četli mezi řádky a vytýkali mi, že snad podporuji postupné obsazení Evropy muslimskými přistěhovalci.

Samozřejmě jsem si vědom, že nejsem schopen o těchto závažných věcech dostatečně fundovaně psát, a tak hlavně uvedu některé podle mě pozoruhodné odkazy (na většinu mě upozornil pan Brzobohatý, kterému děkuji) a poté připojím několik krátkých vlastních poznámek.

Takže – podle mého názoru jistě stojí za to podívat se na následující odkazy:
Názory izraelských mírových aktivistů
Názory bývalého prezidenta J.Cartera (na začátku o Iráku, ve druhé polovině o izraelsko-palestinském konfliktu)
Názory Z.Brzezinského
Názory dvou význačných amerických politologů J.J.Mearsheimera a S.M.Walta (zde a zde):

A pokud jde o ty mé amatérské poznámky (čerpající částečně z výše uvedených pramenů):

Multikulturalismus a nebezpečí “plíživé islamizace”
Nejsem příznivcem přehnaného multikulturalismu, vedoucímu k vytváření uzavřených komunit, které se jazykově a kulturně izolují od většinové společnosti, a které mohou být zdrojem konfliktů. Přistěhovalci by měli být co nejvíce integrováni do své nové vlasti, měli by být přinuceni naučit se dobře její jazyk a respektovat její zvyklosti. Samozřejmě je však nutno respektovat náboženskou svobodu, včetně možnosti postavit si např. mešitu. Jakékoli nábožensky či jinak motivované výstřelky by se měly samozřejmě potlačovat standardním způsobem “padni komu padni”. Určitě bych byl proti masovému přistěhovalectví ze zemí s velmi odlišnou kulturní tradicí, a daleko raději bych viděl účinnou rozvojovou pomoc mateřským zemím, která by pomohla účinně omezit ekonomickou emigraci.
Vadil by mi zákaz šátků (ale ne burky), jarmulky nebo viditelného nošení kříže.

Americká bezvýhradná podpora Izraeli
Znovu musím vyjádřit podivení nad tím, jak ochotně a bez výhrad hájí USA zájmy Izraele, a to i za cenu značných finančních, politických i vojenských obětí. To, jakým způsobem účinně funguje proizraelská lobby v americké politice, je skutečně velmi dobře popsáno výše uvedenými americkými politology; je to skutečně fascinující....

Zdůrazňuji, že chovám a vždy jsem choval velký obdiv k tomu, čeho Izraelci resp. Židé dosáhli; zvláště obdivuji jejich velmi rozvinutou vědu (mají myslím ze všech národů nejvyšší počet Nobelových cen “na hlavu”, a mezi nobelisty z ostatních zemí, zvláště USA, je navíc ještě mnoho dalších badatelů židovského původu).
Židé jsou spolu s Řeky vlastně zakladateli “naší” civilizace, protože křesťanství vzniklo jako (velmi úspěšná) “sekta” judaismu (jak říká jeden můj známý, “judaismus na export”).

Nelze ovšem ignorovat, že ohromné hospodářské, vědecké a civilizační úspěchy moderního státu Izrael (který právě slaví 60. narozeniny) byly vykoupeny velkým utrpením, stály spoustu životů v několika válkách. Hlavními oběťmi byli Palestinci, na jejichž území byl sionisty stát Izrael založen (název “sionista”, “sionismus” není samozřejmě žádná nadávka nebo něco pejorativního; je to prostě název, jakým se toto mimořádně vlivné hnutí samo a s oprávněnou hrdostí označuje).
Nelze zavírat oči před tím, že tento stát byl založen na území, které bylo obýváno po mnoho set let převážně jiným etnikem, které odtud byl do značné míry vyhnáno a do nynějška živoří v utečeneckých táborech. Toto konstatování není žádným “antisemitismem”, je to prostě fakt.

V dějinách to ovšem vždy takto chodilo – ten, kdo byl schopen určité území stabilně ovládnout, stal se jeho legitimním pánem a poražení a vyhnaní původní obyvatelé se s tím museli vyrovnat. Izraelci mají samozřejmě k Palestině úžasný historický a náboženský vztah; těžko ovšem můžeme přijmout, že na toto území měli jakýsi samozřejmý nárok, protože zde měli před 2 tisíci let svoji Hospodinem danou pravlast, ze které byli Římany vyhnáni. Je to argument stejného druhu, jako kdyby si západoevropští Keltové vzpomněli, že jejich posvátná pravlast leží v české kotlině. Samozřejmě vím, že v Palestině vždy malá židovská populace žila, ale to na věci mnoho nemění.

Cena, kterou bylo třeba zaplatit za vznik a etablování státu Izrael, tedy za úspěšnou realizaci sionistické ideje, je enormní a zdá se, že může být ještě mnohem vyšší, protože důsledkem může být časem nějaký velký konflikt USA resp. “západu” s muslimy. S odstupem by si bylo možno říci, že by bývalo moudřejší založit palestinsko-izraelský stát na občanském, nikoli národnostně-náboženském principu - tedy jako stát, ve kterém by žili zcela rovnoprávně Židé i Arabové (tak, jak to původně chtěli Britové, kteří mandátní území v Palestině spravovali). To už se ale zřejmě nedá napravit, dokonce ani kdyby k tomu účastníci konfliktu byli nějak mocensky donuceni.

Velkými spojenci Izreale jsou nejen mimořádně vlivní američtí židovští lobbisté, ale také američtí křesťanští sionisté – především protestantští evangelikálové, ke kterým se hlásí i prezident Bush.
Tito fundamentalisté říkají "Kdo vzdoruje Izraeli, vzdoruje Bohu. Věříme, že historie a Písmo ukazuje, že Bůh se zabývá národy, co se týče jejich jednání s Izraelem". Tito blouznivci věří, že se Kristus nemůže vrátit do té doby, než se stanou tyto události: Židé musí ovládnout Palestinu a Jeruzalém, zničit svatá islámské místa a znovu postavit chrám. Nakonec vypukne apokalyptická bitva u Armageddonu, kterou přežije 144.000 Židů, kteří přijmou Ježíše jako Mesiáše. Tím budou naplněny dějiny a nastane království Boží...
"Nevadí co Izrael dělá", říkají křesťanští sionisté. "Bůh chce, aby se to dělo".
Netřeba zdůrazňovat, že velká většina křesťanů tyto fundamentalistické bludy nesdílí...

Izrael požívá díky bezmezné podpoře USA skutečně zcela unikátních výsad. Je to jediný stát, který dlouhodobě neplní řadu rezolucí Rady bezpečnosti a nic se mu za to nestane. Izrael i nadále pokračuje ve výstavbě osad na okupovaných územích, bylo mu umožněno získat zbraně hromadného ničení. Přesto, že se jedná o jeden z nejvyspělejších států světa, dostává celou pětinu částky vydávané Spojenými státy na rozvojovou pomoc. Když pokračuje ve výstavbě osad na okupovaných územích, což explicitně zakazují rezoluce Rady bezpečnosti, je reakcí americké vlády pouze „vyjádření znepokojení”.

Vidím, že se ty moje “stručné poznámky” opět nějak protáhly, a přitom jsem ještě spoustu dalších věcí nestačil říci.
Takže pro dnešek skončím a budu na stejné téma pokračovat ještě příště – určitě k tomu dostanu i řadu podnětů z očekávané diskuse, na jejíž kultivovanost jistě opět dohlédne pan Stejskal...