Ve předchozím příspěvku jsem upozornil na anonymní materiál, který poukazoval na některé podezřelé aspekty chystané reformy zdravotnictví, v dalším příspěvku jsem ochotně vyhověl přání mluvčího Ministerstva zdravotnictví a zveřejnil materiál náměstka ministra dr. Hroboně, který onen anonymní materiál označuje za profesionálně připravený dehonestující materiál.
Jelikož mi oba tyto příspěvky daly málo práce a přitom měly značnou sledovanost, rozhodl jsem se pokračovat v tomto seriálu snadného psaní a přetisknout pozoruhodný článek koaličního poslance L.Hovorky, který se touto problematikou v parlamentu systematicky zabývá. Zdá se mi, že jeho článek, který vyšel v médiu téměř tak seriózním jako Aktuálně.cz, vyznívá kupodivu spíše ve smyslu onoho “anonymního hanopisu”, nežli ve smyslu materiálu pana náměstka Hroboně, který jej má vyvracet.
Velmi zajímavé, není-liž pravda?


Zhoubná verze Julínkovy reformy

Hospodářské noviny 26.5.2008

Ludvík Hovorka

Už asi rok se mluví o reformě zdravotnictví, která údajně vyřeší všechny neduhy zdravotnictví a zejména přinese do zdravotnictví více peněz.
Pokud svůj pohled soustředíme na klíčové zákony o veřejném zdravotním pojištění, o zdravotních pojišťovnách a o univerzitních nemocnicích, pak zjišťujeme, že skutečnou podstatou těchto zákonů není zlepšení systému zdravotnictví, ale transformace zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic na akciové společnosti se záměrem zdravotní pojišťovny co nejdříve privatizovat, fakultní nemocnice zbavit vlivu univerzit a rovněž je privatizovat.

Důkazy na hřbet pojištěnce
V zákoně o veřejném zdravotním pojištění jde především o to, jak nově vzniklým a transformovaným pojišťovnám umožnit volné nakládání s povinnými odvody na zdravotní pojištění.
Pojištěncům pak reforma nepřináší nic pozitivního, žádné zlepšení zdraví či zdravotní péče, pouze se zavádí jakási jistota místní a časové dostupnosti. Nově se mají zavést tzv. plány řízené péče, které pro pojištěnce znamenají konec svobodné volby lékaře a nemocnice. Pro lékaře samotné představují pak výrazné omezení jejich lékařské autonomie. Samy privátní pojišťovny budou v zájmu úspor diktovat pojištěncům, ke kterému lékaři a do které nemocnice budou chodit, jaké léky se jim budou předepisovat. Jenom pojišťovny budou rozhodovat, zda příslušná péče bude uhrazena, či nikoliv.
Ministerstvo zdravotnictví se brání vymezení standardního rozsahu péče, na kterou by měl nárok každý pojištěnec. Důvodem je, aby si privátní pojišťovny mohly samy více vymezovat prostor pro péči nadstandardní, která by se musela doplácet, resp. pojištěnec by se na ni mohl připojistit. Pravděpodobně z těchto důvodů mají být standardní nároky formulovány nejasnými a neměřitelnými formulacemi. Důkazní břemeno, že se jedná o hrazenou péči, na kterou má nárok, ponese ovšem sám pojištěnec, který se přece může "efektivně" domoci svého práva u soudu.

Podezřelé řetězce
Reformní zákony do zdravotnictví žádné peníze nepřinesou, právě naopak peníze ze systému odčerpají - na dividendy pro akcionáře, na odměny managementu a dozorčích orgánů, na složitý administrativní systém, na tvrdý marketingový boj o pojištěnce a navrhované bonusy pro pojištěnce. Další peníze budou ze systému odčerpávány umožněním vzniku zdravotnických koncernů - řetězců stejných vlastníků pojišťoven-nemocnic-ambulancí-lékáren a distribučních firem. Tyto peníze pak logicky budou scházet na poskytování další lékařské péče a bude neustálý tlak na jejich doplnění zvyšováním finanční spoluúčasti pacientů.
O podobě reformy se nikdy nevedla žádná otevřená a demokratická diskuse. Měla být vytvořena obdoba tzv. Bezděkovy komise pro reformu penzijního systému.
Vznikla komise Kulatý stůl, která se měla zabývat otázkou financování zdravotnictví po roce 2010, nikoliv však reformou, která byla položena na stůl v listopadu 2007. Paradoxně se tedy komise nikdy nezabývala reformními záměry ministerstva, které mají zcela zásadně předurčit další vývoj ve zdravotnictví, protože obsahují nevratné kroky - transformaci zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic na akciové společnosti, vytváření nekonečného množství zdravotních plánů apod.
Ministerstvo zdravotnictví se rovněž vyhnulo hodnocení dopadů závažných legislativních změn. Nikdy nemělo zájem o otevřenou diskusi s odbornou či laickou veřejností a vnucuje svoji představu o podobě univerzitních nemocnic a zdravotních pojišťoven akademické obci a lékařům. Doposud známé verze paragrafovaných znění klíčových zákonů reformy však dávají tušit, že tzv. reforma je předkládána v podobě, která je zhoubná. Reforma v této podobě je pro naše občany nebezpečná a rozumní poslanci nemohou tak špatné zákony s takovými dalekosáhlými dopady na zdraví lidí podpořit.

Zatím poslední šok
Poslední informace o tom, že ministerstvo zdravotnictví chce bez ohledu na stanovisko univerzit svým vlastním rozhodnutím transformovat fakultní nemocnice na akciové společnosti podle zákona č. 219/2000 Sb. a tímto způsobem obejít parlament, je naprosto šokující. Tento krok je naprosto nepřípustným porušením parlamentní demokracie. Pokud vláda připustí tento postup, pak si zahrává se svým osudem.

Autor je poslancem za KDU-ČSL v Poslanecké sněmovně

********************************
Dodatek:

Nemohu odolat, abych na toto místo nedoplnil a tím nezviditelnil pozoruhodný a skutečně podnětný diskusní příspěvek pana Pepy Řepy pod tímto článkem; provedl jsem jen nepatrné redakční úpravy:

Zdravotnictví nerozumím, nicméně reforma mi přijde skutečně jako nesystémová. Postrádám například posílení role spalovacích zařízení a navýšení jejich kapacit.

Dále bych navrhoval nové modely lékařských plášťů. Doporučuji modely bez kapes nebo s kapsami zašitými.

Přínosným by mohlo být i zavedení senior-boxů, kam by byli odkládání anonymně nadpočetní. Pravda, musely by být větších rozměrů než úspěšné baby-boxy, nicméně počáteční investice by se jistě brzy vrátila. Zvláště pokud by bylo zaručeno ve výběrovém řízení vítězství konsorcia Kopfrkingl and sons.

Odstranil bych ve všech zdravotnických materiálech zavádějící pojmy jako pojištěnec, či plátce ZP a nahradil bych je jednotícím, politicky korektním termínem - smrtelník.

Jako krok správným směrem vidím zavedení řízené péče a odstranění svobodné volby lékaře. Tím se sníží procento psychických poruch, které vznikají z neomezené volby lékařů, stomatologů obzvlášť.

Doporučuji, aby každý smrtelník byl vybaven navigačním zařízením firmy Kopfrkingel and brother, které smrtelníka bezpečně navede správným směrem. Do Strašnic, do Motola, do Pelhřimova. Na navigaci by bylo možné získat úvěr u banky Kopfrkingl and father.

Jako naprosto geniální vidím zavedení manipulačních poplatků. Osvědčily se, je potřeba je uplatnit i v jiných oborech. Při vstupu do zahradnictví, obchodů i do lesa.
U institucí, kde je s námi manipulováno, jako jsou všechny státní i evropské instituce, bych manipulační poplatek zdvojnásobil.

Jisté rezervy jsou i u vozů, převážejících nemocné. I tady bych se inspiroval americkou tradicí. Bylo by žádoucí, aby výběrové řízení vyhrála firma Kopfrkingl and godfather s vozy Blue bird.

Skutečným otcem zdravotní reformy je jistý patolog z nemocnice na Karlově náměstí.

Je přece známo, že patolog ví všechno bezpečně a nejlíp.
Bohužel, až když je po všem.