Když před časem Ústavní soud prohlásil ustanovení o tom, že za první tři dni nemoci se nemá pobírat nemocenská, za neústavní, trochu jsem se podivil. Podle mého neodborného úsudku se mi zdálo, že v ústavě není nic, s čím by takové opatření bylo ve flagrantním rozporu. Ale jsem laik, a ústavní soudci to umně zdůvodnili. Konec konců jako mírný levičák jsem s tím ustanovením stejně nesouhlasil, ježto mi připadalo pro chudší spoluobčany dosti tvrdé. Ale že by to bylo v rozporu s ústavou, to se mi nezdálo – to by se pak třeba mohlo také říci, že v rozporu s ústavou jsou mzdy nižší než 15.576 Kč, nebo něco takového.

Tím větší bylo ovšem mé překvapení, když Ústavní soud před několika dny neshledal nic neústavního na „regulačních poplatcích“ u lékaře. To, jestli tyto poplatky samy o sobě mohou být užitečné, jistě může být předmětem seriózní diskuse; myslím, že argumenty jejich zastánců i odpůrců jsou docela silné a legitimní. I já si myslím, že třeba poplatky za pohotovostní službu jsou docela rozumné a oprávněné.

Je zde ale zásadní věc – součástí Ústavy (resp. Listiny práv a svobod, která je její součástí) je článek, který říká, že občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči na základě povinného zdravotního pojištění. I malému dítěti je jasné, co znamená slovo „bezplatný“. Pokud teď Ústavní soud (i když jen nejtěsnější většinou) rozhodne, že bezplatnost se realizuje placením, tak je to prostě rozhodnutí vpravdě....zvláštní.

Těším se, že to brzy bude inspirovat třeba vznik řetězce bezplatných hospod (BH). V takové hospodě si při vstupu zaplatíte 100 Kč a pak tam můžete bezplatně vypít až 4 piva.

Toto rozhodnutí ctihodných ústavních soudců zřejmě vychází z dlouhé a silné tradice našeho národa, která jako naprostou samozřejmost uznává, že to, co je psáno v zákonech a vyhláškách, se nesmí brát příliš doslova. Tak třeba nikdo neočekává, že značka omezující rychlost na 40 km/hod. opravdu znamená to, co říká – reálný význam je, ze se tam nemá jezdit rychleji než cca 50-60 km/hod. Když má zahradní restaurace naproti našemu domu povolen provoz do 22 hod., majitel pokládá za samozřejmost, že zavírá někdy před půlnocí. Atd...
Je ovšem také možné, že ústavní soudci se inspirovali jinou naší důležitou tradicí, a to kompenzačním principem rozhodčích při fotbalových a hokejových zápasech – za uznanou jednu problematickou stížnost zase tu další (třeba i méně problematickou) zamítneme...

Takže, těšme se na další zajímavá, inspirující a veskrze postmoderní (dříve bychom řekli dialektická) rozhodnutí Ústavního soudu!