V uplynulých dnech opět slyšíme pošetilé jásání některých jedinců, včetně několika bloggerů, nad negativním výsledkem referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku. Radují se, že to je konec snahám o hlubší evropskou integraci. Někteří se dokonce uchylují k absurdním a urážlivým srovnáním EU s Napoleonem či Hitlerem, další se nám snaží namluvit, že naši poslanci jsou kvalitnější a náš parlament mnohem demokratičtější než europoslanci a Evropský parlament.
Takže si dovolím recyklovat svůj eurooptimistický názor téměř doslova tak, jak jsem to učinil téměř přesně před rokem (zde):


Myslím, že směřování EU k hlubší integraci, k vytvoření nějaké Evropské federace nebo konfederace, je proces velmi žádoucí a téměř nevyhnutelný. Na tom nic nemění to, že jej někteří zdržují a někteří, jako např. náš pan prezident nebo pan europoslanec Zahradil, by jej dokonce chtěli úplně zvrátit a vrátit se do stavu jakési Organizace evropských států.
Je očividné, že EU už dnes de facto je jakýmsi soustátím nebo „superstátem“ – jsou odbourány celní a jiné ekonomické bariéry, na většině území platí jednotná měna a existuje volný pohyb osob, existuje vlajka a neoficiální, ale vžitá hymna, funguje jakási vláda a zcela regulérní parlament volený evropskými občany.
Myslím, že optimálním modelem by bylo něco jako švýcarská konfederace – tedy mít společnou nejen ekonomiku, ale i zahraniční politiku, obranu a základní legislativu. Je jasné a prakticky ověřené, že ani v takovém národnostně heterogenním státě nehrozí žádný zánik jednotlivých národů; naopak, různorodost je považována za cenný prvek, který je třeba chránit a podporovat.

Je zcela jasné, že jen dostatečně silná a tedy jednotná EU může obstát v geopolitické a ekonomické konkurenci s takovými partnery jako je USA, Rusko, Čína či Indie. Jaký by asi byl vliv USA, kdyby to byl volný spolek plně suverénních států, z nichž některé (Kalifornie, Texas...) jsou jistě velikostí a ekonomickým významem plně srovnatelné s velkými evropskými státy?

Mám někdy dojem, že ti, kteří se další integraci směřující k federalizaci snaží zabránit, jednají prostě v zájmu někoho jiného. Není nápadné, že jediný z těch výše zmíněných rivalů, který se k posilování evropské integrace staví negativně, je Rusko? Není nápadné, že programovým odpůrcem evropské integrace je KSČM?

Jsem přesvědčen, že další integrace Evropy bude nadále pokračovat navzdory omezeným nacionalistům – prostě proto, že si to přeje většina Evropanů.
Moc bych si přál, abych se toho opravdového evropského superstátu (třeba s nějakým českým prezidentem?) ještě dožil, aspoň jako vetchý stařík...

DOPLNĚK:

Dnes (20.6.) vyšel na Neviditelném psu výborný úvodník, který byste neměli přehlédnout. Pro pohodlí čtenářů jej přetiskuji níže - je prostě skvělý... A myslím, že Neffovi nikdo nemůže vyčítat, že je "levičák".

Evropa bude

Neviditelný pes 20. června 2008

Karel Schwarzenberg sdělil rakouskému listu Der Standard, že nepodpoříme návrh rezoluce vyzývající k rychlému přijetí Lisabonské smlouvy. Má to logiku. Vláda to nechce a on je ministr této vlády.
Je mnoho argumentů pro zastavení ratifikačního procesu. Osm států Unie smlouvu dosud nepřijalo. Zbabělá česká vláda si netroufla ji odmítnout, tak ji prozatím "dala k soudu" a nyní jásá, že odmítnutí za ni odpracovali Irové.

Bohužel nebo bohudík, podle toho, zda je kdo euroskeptik nebo eurooptimista, není pravda, že Lisabonská smlouva je hloupost, kterou si vymyslela hrstka nestydatě přeplacených bruselských elitářů. Je to logické vyústění procesu, který začal před půl stoletím. Ten proces nezastaví ani sto tisíc Irů, ani Václav Klaus. Teď jde o varianty dalšího vývoje. Jedna se rýsuje na obzoru, obávám se, zcela jasně: dvourychlostní Evropa. A nedělejme si iluze. To nebude žádná dvourychlostní Evropa. To prostě bude Evropa a ti ostatní.

Pak budeme darmo plakat nad tím, že zase o nás bez nás a kdejaký dnešní euroskeptický mudrlant bude házet na Václava Klause drny. Jenže Václav Klaus je pomíjivý jev. Nebyl a zase nebude. Evropa bude, ne jako geografický pojem, ale politický. V tom je velký rozdíl - politická Evropa bude její integrované, ekonomicky silné jádro, a to teprve poznáme, co to je být kolonií bez práva do něčeho mluvit. Takže ještě jednou, Evropa bude. I bez nás, a to se jeví býti velmi pravděpodobným.

A nemělo by se zapomenout, že ona "suverenita" je především suverenita těch, kteří jsou dnes u vesla, rozdělují si prebendy a dopouštějí se i takových trapných mrzkostí, jako že dohodí příbuznému vojenský byt.

Aston