Jak už jsem v několika svých článcích řekl, jsem moc rád, že došlo k převratu v roce 1989, že jsme se zbavili toho předlistopadového režimu, že máme svobodu a celkem dobře fungující ekonomiku, že už skoro jsme „normální“ západoevropskou zemí.

Přesto je řada věcí, které mi „pijí krev“ a které jsou teď horší, ba dokonce mnohem horší, než byly za komunistů. Často se tyto věci vydávají za nezbytnou daň za naši svobodu a demokracii. Patří sem např. daleko větší kriminalita všeho druhu, daleko větší problémy se „sociálně nepřizpůsobivými občany“, pokleslá úroveň většiny komerčních rádií a televizí a rychlá „bulvarizace“ masové kultury a společenského života vůbec, a v neposlední řadě všudypřítomná stupidní a vlezlá reklama.


Někdy se mi zdá, že ty reklamní žvásty, které se na nás valí ze všech stran, mi lezou na nervy snad ještě víc než kdysi ty komunistické žvásty. Hloupá, vlezlá a často i oplzlá reklama na nás vyskočí dokonce i z Rádia Classic, které poslouchám po většinu dne. Silnice jsou lemovány reklamními plakáty tak hustě, že na některých místech se už snad ani další prostě nevejdou. Některé z těchto plakátů nebo reklamních klipů propagují dokonce vyloženě škodlivé výrobky, jako alkoholické nápoje nebo kuřivo.

Jedu krásnou českou krajinou, a najednou v poli před krásným lesem stojí gigantická reklama na minerálku. Už skoro čekám, že jednoho dne spatřím obří billboard o rozměrech 100x100 metrů třeba na vrcholu Řípu, propagující nějaký prací prášek nebo pivo – to teprve bude skutečný triumf nějakého skvěle placeného „kreativce“ a reklamní agentury...
Však už jsem četl cosi o plánech promítat reklamy přes polovinu noční oblohy, s využitím umělých družic a laserů.

Myslím, že reklama je opravdu obzvláště škodlivou formou znečištění našeho životního prostředí, protože toto znečištění není jen fyzické (ty plakáty a jiné objekty zaplňující naše ulice, silnice a krajinu), ale hlavně duševní – reklamníci znásilňují a vyprazdňují náš jazyk a otupují naši vnímavost.

Kdybych měl tu moc, reklamu bych drasticky omezil, zavedl bych na ni prostě jakousi cenzuru – ponechal bych jen velmi omezené množství reklamy vtipné a inteligentní (jako třeba kdysi ten „Orion, vaše čokoládová hvězda“) a pro informace o nových výrobcích (bez těch stupidních manipulativních přívěsků) bych vymezil nějaký informační věstník a televizní teletext. Rozhodně si nemyslím, že tyhle reklamní orgie jsou nějakým projevem svobody slova a nezbytnou součástí svobodné společnosti a tržní ekonomiky ať už bez přívlastků nebo s přívlastky, jak jistě v diskusi budou tvrdit „pravicoví“ diskutéři.
Bohužel se zdá, že takovou moc zakázat reklamu nikdy mít nebudu...

Hezky to vyjádřila před časem kolegyně bloggerka J.Mihovičová (aspoň myslím, že to ona napsala následující):

(OMLOUVÁM SE DODATEČNĚ ZA CHYBU - autorem tohoto výroku je diskutér píšící pod přezdívkou "bezvýznamnýbambula". Upřímně se omouvám jak bezvýznamnémubambulovi tak paní Mihovičové - však by to bylo divné, když je zaměstnána u reklamní agentury, není-liž pravda...)

Podobné je to například i se zamořením veřejného prostoru reklamou, která jedincům citlivým na logickou čistotu prostoru může svým způsobem působit nepřekonatelné podvědomé utrpení a ztrátu chuti k životu. Jistě budete souhlasit, že v jistém smyslu smogů existuje veliká škála, od toho "klasického", tak jak ho chápe asi většina z nás, tedy toho tuhého popílku a těkavých, jedovatách plynů, přes neprokázaný smog elektromagnetický, optický, logický, až po myšlenkový a citový smog (růžové seriály, bumbum filmy, lidské povahy, politická situace, apod.)


A úplně skvěle to vyjádřil loni Ivan Hoffman (Literární noviny, 1.10.20070:

Klamy reklam

Jedním z přínosů listopadového převratu z roku 1989 mělo být skoncování s nedůstojnou manipulací. Ta spočívala v tom, že se šířily éterem bludy, aniž by měl jednotlivec šanci tomu zabránit. Chválil se režim, který si to přitom zjevně nezasloužil. Po lidech už se nakonec ani nechtělo, aby věřili, že jim strana a vláda přinášejí štěstí. Postačilo, že nepolemizují, rozporů mezi skutečností a jejím popisem že si nevšímají. Proti propagandistické manipulaci se skutečně málokdo ohradil. Neslo to jen nepříjemnosti a ve svém okolí byl člověk vnímán spíše jako hlupák než jako hrdina. Platila pro tyto případy lidová instrukce co nedělat proti větru. Pamětníků ubývá a pro historiky nebude takový estetický detail příliš zajímavý.

Dějepisci se logicky soustřeďují na porušování lidských práv a svobod, spíše tedy na dokumentovatelná fakta než na atmosféru.
Manipulaci ale stojí za to registrovat, protože má mnoho životů a ani náhodou nezanikla s komunismem. Jenom se dnes místo komunistické manipulace provozuje kapitalistická, tržní a je s podivem, jak se té minulé podobá! Vychvalují se různé předměty a služby, přičemž je každému jasné, že se ta chvála nezakládá na pravdě, a kdo by nahlas protestoval, byl by ve svém okolí za hlupáka. Pro manipulaci, která prolezla společenský organismus jako rakovina, se zaužíval termín „reklama“. Dovolí-li laskavý čtenář jistou nadsázku, bude zmíněný fenomén na následujících řádcích pojednán jako organizovaná lumpárna, někdy dokonce zločin. Ví se obecně, že reklama nemá nic společného s pravdou a její ambicí je pouhá propagace. Smyslem různých plakátů, inzerátů či televizních spotů není objektivně informovat, ale udělat kšeft. V reklamě se přehání, říká jenom to, co se hodí, nikoli tedy všechno. Zákonem je zakázáno prvoplánově lhát a jistá regulace garantuje rovnou soutěž jednotlivých propagátorů. Obecná podstata reklamy jako podvodu ovšem žádnou regulací dotčena není. Ochranou společnosti před rafinovanou manipulací může být pouze zákaz reklamy jako takové, včetně všech jejich modifikací. Takový krok je stále aktuálnější. Reklama dávno neplní roli nějakého servisu, neslouží k orientaci v nepřehledném terénu, jak to o sobě tvrdí. Obrovské objemy peněz protékající reklamními či PR agenturami spíše vypovídají o funkcích „tunelu“ či „pračky“. To vedle manipulace veřejným míněním představuje podstatnou hrozbu pro svobodu a demokracii. Povšimněme si, že zisky z manipulace umožňují či dokonce podmiňují vydávaní novin či vysílání většiny televizí a rádií. Bez přispění manipulátorů-sponzorů by se neuskutečnila většina sportovních či kulturních akcí. Reklama čili legalizovaná manipulace pak dokonce umožňuje řadu humanitárních či ekologických aktivit, což je naprosto absurdní. Reklamní peníze deformují ceny a trh, aniž by to koho nějak viditelně zajímalo.

A proč vůbec reklama funguje? Velké peníze přitahují ty nejschopnější tvůrce: V reklamě pracují lidé kreativní, duchaplní, veselí, příjemní, kteří většinou nevědí, co činí – nedomýšlejí důsledky. Na rozdíl od vědců, jejichž objevy jsou zamýšleny jako služba dobrému, ale bývají zneužity armádou při vývoji moderních technologií zabíjení, s lidmi v reklamě je to naopak: Podílejí se na manipulaci čili špatnosti, přičemž se občas vedlejším produktem jejich negativní aktivity stane něco pozitivního. Když na demonstracích v listopadu 1989 zazněl požadavek vyškrtnout ze socialistické ústavy článek zajišťující vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti, v první chvíli to všem vyrazilo dech. Na chvíli se zdálo, že v reakci na takovou neslýchanou drzost nastane třetí světová válka. Dnes se spíše podivujeme, že taková pitomost mohla být v ústavě zakotvena. Podobně, postaví-li se mimo zákon veškerá reklama, PR, marketing, sponzoring a podobná veteš, budou se jednou lidé divit, že tady něco takového mohlo legálně existovat. A celá tato naše stupidně reklamní civilizace bude předmětem ťukání na čelo.