Pan doktor Honzák ve svém textu praví, že se ve svém rozhlasovém rozhovoru na téma nynější války na Ukrajině projevuji jako břídil papouškující názory Václava Klause.
Nemohu se zbavit dojmu, že pan doktor ten rozhovor asi vůbec neposlouchal.


Shrnu tedy jen stručně, co jsem tam říkal:

- Několikrát jsem zcela bezvýhradně odsoudil ruskou agresi proti Ukrajině a vyjádřil přání, aby ti, kteří jsou za ni zodpovědni, byli postaveni před mezinárodní soud.

- Vyjádřil jsem přesvědčení, že tomu konfliktu bylo možno zabránit, kdyby se Západ choval v minulosti vůči Rusku prozíravěji a neignoroval jeho dlouhodobé, poněkud paranoidní, bezpečnostní obavy. Zdůraznil jsem, že tento můj názor je v souladu s názory celé řady renomovaných západních politologů, politiků, ekonomů a komentátorů (např. A. Lieven, J. Sachs, J. Mearsheimer, H. Kissinger, W. Scharnagl, L. Wilkerson, G. Kennan či P. Buchanan); jednoho z nich citoval i moderátor rozhovoru pan Kroc.

- Připomněl jsem, že k tomu, co se teď děje, bohužel výrazně přispěla neschopnost či neochota Západu prosazovat dohodu podepsanou v únoru 2014 třemi evropskými premiéry a ukrajinskou vládou potenciálně řešící krizi, kterou kyjevští demonstranti odmítli a namísto toho násilně svrhli demokraticky zvolenou vládu a prezidenta. Stejně tak bohužel Západ (na rozdíl od Ruska) neprosazoval plnění tzv. Minských dohod z roku 2015.

- Prezentoval jsem názor (uznávám, že kontroverzní a těžko uskutečnitelný), že bych preferoval ukončení konfliktu co nejrychlejším jednostranným ukončením bojů ukrajinskou stranou a snahou o uzavření dohody, ve které by Ukrajina souhlasila i s některými ruskými požadavky (závazek neutrality, uznání anexe Krymu).

- Vyjádřil jsem částečný souhlas s názorem některých komentátorů, že v nynější fázi se už jedná o zástupný konflikt mezi Západem a Ruskem, protože Západ masivně podporuje Ukrajinu dodávkami vojenského materiálu (v souladu s mezinárodním právem, jako pomoc napadenému státu) a snaží se i oficiálně o zásadní vojenské a ekonomické oslabení Ruska (ano, dávalo by to smysl, pokud by zde nebyla hrozba širšího, potenciálně jaderného konfliktu).

- Opakovaně jsem vyjádřil obavy, že konflikt může eskalovat až do nukleární války mezi Západem a Ruskem, a to zvláště pokud by se situace vyvíjela pro Rusko velmi nepříznivě. V této souvislosti jsem přirovnal nynější situaci ke „hře na kuře“, ve které se její dva účastníci proti sobě rozjedou v autech a ten, který první uhne, s ostudou prohraje a je slabošské „kuře“. Může to ale dopadnout i tak, že neuhne žádný – důsledky jsou pak o něco horší, než ta ostuda…

- Ještě přidám, co jsem v tom rozhovoru z nedostatku času neřekl, a co mě opravdu velmi mrzí:
Jsem přesvědčen, že k tomu nynějšímu tragickému konfliktu vůbec nemuselo dojít. V týdnech před zahájením ruské agrese se totiž neustále opakoval hlavně ten ruský požadavek, aby bylo upuštěno od plánů na přijetí Ukrajiny do NATO. Reakce Rady NATO byla "trváme na právu všech suverénních států uzavírat spojenectví, jaká samy uznají za vhodné”. To je samozřejmě obecně správná zásada, zcela v souladu s mezinárodním právem. Ale někdy v březnu prezident Zelenskyj v jakémsi rozhovoru řekl, že samozřejmě už dávno ví, že s přijetím Ukrajiny se nepočítá a že Ukrajinci o to “nebudou prosit na kolenou”. Tak proč proboha tohle neřekli Ukrajinci i NATO už před tím 24. únorem? Proč když Američané už několik dní předem najisto věděli, že k tomu přepadení dojde, neiniciovali urgentní diplomatická jednání, která by ho mohla odvrátit? Proč Ukrajina nikdy nebyla ochotna plnit Minské dohody (hlavně poskytnutí autonomie těm odštěpeneckým „lidovým republikám“)? Pro jistotu ještě jednou zdůrazňuji – nic z toho ani v nejmenším neomlouvá to, čeho se Rusové dopustili! Mohlo se ale možná zabránit té válečné devastaci Ukrajiny a mnoha tisícům obětí…

x x x

Nevím tedy, co mi vlastně doktor Honzák vytýká – moje odsouzení ruské agrese to asi nebude. Pokud mu je proti mysli moje kritika neprozíravého ignorování (diskutabilních) ruských bezpečnostních obav Západem, pak by pan doktor musel za břídily označit i ty výše citované politology a profesionální komentátory.

Možná (pokud ten rozhovor vůbec poslouchal) mu asi spíše mohl vadit názor, že konflikt by bylo potřeba co nejrychleji ukončit, i za cenu „kapitulačního“ jednostranného zastavení bojů. Ano, to je asi považováno za nepřijatelné v takové fázi konfliktu, kdy obě strany mají dojem, že mají naději na vítězství. Přijatelné to pro dr. Honzáka a jemu podobným asi může být teprve až když třeba zahyne podstatná část ukrajinských vojáků, dojde jim munice, nebo bude celá země totálně zdevastovaná a většina obyvatel v emigraci…

Negativně na můj rozhovor reagoval také doc. Zádrapa, který mě označil za "plivače na NATO".

U toho mě nejvíc překvapila věta, že „"…náhled na ruské přepadení Ukrajiny, který reprodukuje Václav Hořejší, je jeden z motivů ruské válečné propagandy". Ale já tam přece asi čtyřikrát opakuji, že to přepadení Ukrajiny je zločin a že ho bezvýhradně odsuzuji!

Opravdu mě udivuje, že se oba tito mí kritici evidentně domnívají, že moje intelektuální úroveň je hluboko pod tou jejich, že oni mají tu jedinou přípustnou pravdu, že já si na rozdíl od nich nejsem schopen správně vyhodnotit informace z médií týkající se čehokoli jiného nad rámec mé úzké odborné specializace.

Oběma pánům vadí, že se opovažuji veřejně diskutovat cokoli mimo svůj obor (imunologii). Přitom ale oba dva zde dlouhodobě dělají zcela běžně totéž – ve svých článcích se hojně věnují politickým tématům, ačkoli jeden z nich je psychiatr s “jednoznačným příklonem k psychosomatickému myšlení, tedy bio-psycho-socio-spirituální koncepci”, druhý je sinolog a zabývá se čínským jazykem, čínským písmem a čínskou tradiční kulturou.

Jsem přesvědčen, že to, co jsem říkal v kritizovaném rozhovoru, není jakkoli výstřední a hodné odsouzení. Někoho asi může rozčilovat, že se odvažuji připomínat nepříjemné skutečnosti ohledně opakovaných pochybení západních politiků ve vztahu k Rusku, ale trvám na tom, že ta fakta jsou naprosto jasná.
Mě by ani nenapadlo tyto dva blogery veřejně kárat za jejich legitimní názory, se kterými mohu, ale nemusím souhlasit. Na rozdíl od obou pánů se také nedomnívám, že jakákoli kritika “západní” (a zvláště americké) politiky je nepřípustná, či snad až trestuhodná; prvních 40 let svého života jsem žil v systému, kdy něco podobného (jen s opačným směrem kritiky) bylo bohužel nedílnou součástí života, takže jsem na to pořád ještě dost citlivý.

Je bohužel zřejmé, že oba pánové (a mnozí jim podobní) mají evidentně pocit, že když má někdo byť i jen trochu odlišný politický názor, než oni, je to potenciální nepřítel, na kterého je potřeba zaútočit a snažit se mu zabránit v šíření “nesprávného” názoru. Podotýkám, že pro takovýto “cenzorský” přístup bych měl pochopení, pokud by se týkal třeba názorů obhajujících útočnou válku, propagujících prospěšnost kouření nebo nabádajících k rasismu. Nemyslím však, že je na místě v mém případě, kdy pouze v rozhovoru (asi trochu naivně) nabádám k řešení, které by minimalizovalo ztráty životů a škody způsobené válečnými operacemi.

Ano, je možné, že se mýlím, a že společným úsilím Západu a Ukrajiny bude Rusko drtivě poraženo, nesáhne přitom nakonec k jaderným zbraním, nikdy už se pak neodváží něčeho podobného, jako teď na Ukrajině, a k moci se tam dostane nová garnitura prozápadních demokratů, která se třeba i zřekne ruského jaderného arzenálu.
No, ale to zní spíše jako ta biblická pasáž z proroka Izajáše o vidině ideální budoucnosti, kde vedle sebe pokojně leží vlk a beránek… Řekl bych, že se to asi nestane…

Když už jsem zmínil tu Bibli, napadá mě ještě jedna věc. Často se oháníme křesťanskými kořeny naší civilizace (do čehož samozřejmě počítám i tu její východní, pravoslavnou část). V této souvislosti si kladu otázku, jestli by Ježíš podpořil ten můj pacifistický, nebo spíše ten bojovný postoj k řešení nynějšího konfliktu. "Tak trochu" se přece k tomu (ne)odporování zlu vyjadřoval, ne?

Tenhle poslední aspekt beru docela vážně (a dospívám k podobným pacifistickým závěrům jako Petr Chelčický, Lev N. Tolstoj nebo Svědci Jehovovi...).