Tento můj článek je už stý v pořadí (viz seznam zde). To už je celkem dost na statisticky významné zhodnocení toho, co mi to psaní přineslo.
A nutno říci, že mi to přineslo především spoustu poučení z diskusí pod mými články.
Ty bývají docela bohaté, a to i přesto, že témata svých článků jak známo vybírám tak, aby byly nekontroverzní, v podstatě konvenční a všeobecně zklidňující.


Dosahuji toho hlavně tím, že vyslovuji názory, které jsou u nás většinové (např. pokud se týká radaru, bratrů Mašínů, progresivního zdanění, kritiky pavědeckého šarlatánství, evoluce, názorů našeho pana prezidenta, americké a izraelské politiky, EU, Kosova, Julínkových poplatků, atd.).

Není tedy divu, že naprostá většina komentářů je až nudně souhlasných a pochvalných. Inu – Iam bene laboro, itaque laudor...

Ale vyskytují se i výjimky, i když skutečně pouze v řádu několika málo tisíc (a to ještě pan Stejskal maže ty nejzajímavější a nejpodnětnější diskusní příspěvky tohoto typu).

Tak například již nejméně čtyřikrát se stalo, že některý diskutér projevil touhu fyzicky mě zlikvidovat (jeden avízoval, že na mě zaměřuje „paprsky smrti“, další oznamoval, že bude aktivizovat jakási jemu podléhající teroristická komanda, třetí se spokojil s prozaickou hrozbou zastřelením a poslední opakovaně navrhoval, aby se mnou bylo naloženo jako se Slavníkovci).

Někteří diskutéři vyjadřují svůj nesouhlas s mým psaním velmi upřímně, krásnou jadrnou češtinou a stylem prozrazujícím ostřílenou zběhlost v náročných intelektuálních diskusích, jako např.:

„Já rozhodně nemám na to řešit, rozebírat a hodnotit problémy tohoto světa. ovšem když se do toho pustí hořejší, tak to bych vážně blil. kde berou ti lidi tu drzost???!
... takovou DEBILITU, že u vysokoškolsky vzdělaného člověka, který pracoval na harvardu to tolerovat prostě NEJDE.“

Jiný diskutér, který (prozatím) není mým příznivcem, zakončuje vždy své kritické komentáře táhlým zvoláním:
„ÁÁÁÁÁÁÁAAAAAAAAAAAAAáááááááááááááááaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!”
kteréžto není radostným přitakáním, jak by se mohlo zdát, nýbrž právě naopak.

Zajímavý je opakovaně vyslovený názor, že je vlastně podezřelé, že mám čas na sepisování svých článků (někteří diskutéři ale namísto neutrálního označení „článek“ používají jiná, značně negativně citově zabarvená synonyma - např. český ekvivalent odborného termínu „vomitus“). Námitku, že tak činím ve svém volném čase, namísto návštěv fotbalových zápasů nebo rybolovu, nepřijímají – mají za to, že člověk placený z veřejných peněz by měl veškerý svůj čas (s výjimkou přiměřené doby pro přijímání stravy a spánek) věnovat práci (eventu-e-l-n-ě psát články podporující tu správnou „stranu a vládu“).

Velmi zajímavé je pojetí diskuse některými jejími účastníky. Ti se řídí heslem „diskusi ano, ale rozhodně ne s těmi, kteří mají odlišné názory“. Zdá se, že mají jasno v tom, co by udělali s oněmi hlasateli zhoubných názorů ohrožujících budoucnost našich dětí a vnuků, kdyby měli tu moc...
Ale někteří z těchto diskutérů asi pouze využívají své internetové anonymity k tomu, aby se mohli zdravě uvolnit na způsob fotbalových fanoušků křičících v davu své „Soudce je vůl!“; ti by možná s hlasateli nepřátelských –ismů až tak razantně nezatočili...

Jeden můj známý, kterému se také mnohé mé články nelíbí, se domnívá, že je principiálně nesprávné, aby kdokoli nějakým veřejným psaním „manipuloval veřejnost“; správnější by podle něj bylo, kdybych si psal pouze soukromý deníček, který bych nikomu nedával přečíst.

Zaujalo mě také milé označení „lobotomik“, které pro své ideové odpůrce (samozřejmě včetně mě) s velkou oblibou používá další intenzivní diskutér (spektrum jeho ideových protivníků je tak široké, že člověka maně napadá klasikův titul „Proti všem“).
Příspěvky tohoto diskutéra (je i autorem jedné z výše uvedených vyhrůžek fyzickou likvidací), však někteří diskutující považují za „precizně (byť velmi expresívně a agresívně) laděné úvahy“... Zatím nějak nejsem schopen řádně ocenit onu preciznost a expresivitu, ale kdo ví - možná se mi časem tyto originální a precizně laděné diskusní příspěvky také zalíbí.

Velmi dojemné byly i mnohokrát opakované dotazy na můj kádrový profil, členství KSČ a v organizacích Národní fronty a zvláště na moji intenzivní spolupráci s StB; řešil jsem to samozřejmě tak, že jsem se vytrvale držel známého hesla MUDr. Plzáka „Zatloukat, zatloukat, zatloukat“.
Tak se mi podařilo utajit, že jsem ve skutečnosti byl tajným bezpartijním členem ÚV KSČ a plukovníkem StB (dokumenty o tom jsme skartovali s kolegou Lorencem již 18. listopadu 1989).

Mnohokrát se opakovala doporučení, abych psal pouze o svém oboru, t.j. molekulární imunologii, resp. abych navštívil odborného lékaře-psychiatra a s jeho doporučením zažádal o invalidní důchod, jakož i výrazy údivu nad tím, že s tak evidentní slabomyslností jsem vůbec mohl absolvovat vysokou školu. Inu, píle překoná i takový vážný handicap...

*********************

V diskusi se kromě výkřiků vole i nevole opravdu někdy dovídám pozoruhodné věci.

Jednou z největších zajímavostí odhalených v diskusi bylo, že otec americké atomové bomby, Robert J. Oppenheimer, předal Stalinovi návod k sestrojení atomové bomby výměnou za slib, že na Kavkaze bude poskytnuto území k vytvoření židovského státu.
Ze stejného zdroje jsem se dozvěděl, že V.Putin je zřejmě nejbohatším člověkem na světě a má v plánu překvapivé vojenské obsazení naší země.
Pod dojmem informace, že dnešní Rusko je skutečnou říší zla, mnohem horší než Brežněvův SSSR, že lidský život tam dnes nemá ani pražádnou cenu a agenti FSB běžně unášejí a vraždí lidi, jsem se rozhodl raději nejet na původně plánovanou konferenci do Moskvy.

Senzační (i když možná ne zcela vážně míněnou) informaci, že V.Putin je ve skutečnosti agentem CIA a G.W.Bush agentem ruské FSB, upřesnil pan Stejskal konstatováním, že V.Putin byl agentem KGB a FSB, zatímco o GWB nic podobného známo není; díky!

Skutečně pozoruhodné bylo i opakovaně vyslovené přesvědčení jednoho evidentně velmi vzdělaného (i když hlavně technicky) diskutéra, že by vlastně pro český národ bylo celkem jedno (nebo dokonce lepší), kdyby 2. světovou válku býval vyhrál Hitler – aspoň bychom se nedostali do područí Stalina...

Zajímavé byly pak mnohými opakované názory, že komunistická totalita byla po celých 40 let stejná, že vlastně husákismus byl horší než stalinismus, a že až do roku 1989 bylo legitimní loupit „komunistické“ peníze z bank a zabíjet všechny přisluhovače režimu (což byli vlastně všichni kromě odbojářů se zbraní v ruce).

Poučil jsem se také, že je zřejmě celkem salonfähig používat pro některé národy označení jako „Rusák“ (resp. spíše „rusák“), nebo „arabák“, zatímco označovat jiné národy názvy vytvořenými podle tohoto vzoru je nepřípustné.

V diskusi pod článkem o očkování jsem se dozvěděl, že očkování proti takovým banálním chorobám jako jsou příušnice, spalničky a zarděnky je nesmysl, který jen plní kapsy farmaceutickým firmám.

Spoustu zajímavostí lze načerpat i z diskuse pod mým nejčtenějším článkem - o evoluci a náboženství (zde), kde nábožensky motivovaní diskutéři totálně znemožnili naivní evoluční biology, kteří věří, že velryby povstaly z vlků, nebo něčeho takového - no považte!
Mimochodem, pod tímto článkem běží diskuse již rekordních 16 měsíců a v posledních dnech opět nabrala na obrátkách...

Pozoruhodné byly i postřehy zastánců samostatnosti Kosova, kteří však současně odmítali nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Inu - Duo cum faciunt idem, non est idem...

Mnohými diskusemi se táhlo jako červená nit hluboké přesvědčení o tom, že boj proti komunismu a agentům StB nadále zůstává, a na mnoho desetiletí zůstane, jedním z nejaktuálnějších úkolů dneška. Proto také jest, a dalších 50 let bude, lustrační zákon jedním z pilířů naší svobody.

Jako uvědomělý a loajální občan jsem (zde) poskytl své stránky mluvčímu Ministerstva zdravotnictví Mgr. Cikrtovi, který ve svém pohostinském vystoupení upozornil čtenáře na to, že jsem ve svém předchozím článku (zde) zcela naletěl profesionálně připravenému dehonestujícímu materiálu.

Vyskytl se i názor, že kdybych psal své kritické poznámky k americké politice v USA, bylo by to zcela v pořádku (a dokonce bych tam zcela zapadl v davu mnohem radikálnějších kritiků) – avšak pokud to píšu tady, je to velice škodlivý antiamerikanismus.
Je ovšem třeba říci, že tento názor není nijak originální – někdy v 60. letech jsem četl něco velmi podobného (tedy ovšem nikoli v souvislosti s nevhodnou kritikou USA, ale spíše jiné země) v článku předního ideologa tehdejší vedoucí síly společnosti, který takový přístup charakterizoval jako „buržoazní objektivismus“.
Vůbec se u mnoha diskutujících objevuje přesvědčení, že některé věci (zvláště cokoli týkající se vztahů k našemu mocnému spojenci) jsou prostě téměř posvátné a je zcela nevhodné o nich kriticky ba přímo svatokrádežně diskutovat.
Ostatně, i sám Václav Havel v této souvislosti před časem hovořil o „nadrzlé“ kritice (nikoli v diskusi pod mým blogem...).

Obohatila mě i diskuse o brdském radaru - zvláště překvapivý výrok jednoho prominentního zastánce tohoto zařízení, kterýžto řekl:
„ Írán (a dokonce ani KLDR) se nechystají napadnout Evropu ani USA, neboť by to bylo to poslední, co by udělaly. Nikdo, kdo o tom alespoň něco ví, o této alternativě ani neuvažuje. Možná ji někdo používá jako jednoduchý propagandistický nástroj, ale spíš mám pocit, že s ní často přicházejí odpůrci radaru, aby měli co zesměšňovat." A ještě doplnil: „To je klasická rétorická figura, kdy se oponentovi podsune (ať už vědomě či z neznalosti) myšlenka, kterou nevyřkl, a pak se začne vyvracet či zesměšňovat“.
Dovodil jsem proto, že ti mnozí velevýznamní činitelé, kteří nám říkali, jaké nebezpečí nám od těch dvou darebáckých států hrozí, jsou ve skutečnosti velmi rafinovanými odpůrci radaru. Svět kolem nás je věru komplikovaný a neustále nás překvapuje svojí dalo by se říci dialektičností či snad postmoderní neuchopitelností...

Nejcennější jsou však pro mě VYKLADAČI mých skutečných myšlenek, které se neobratně snažím zamaskovat tím, že píšu pravý opak toho, co si ve skutečnosti alespoň podvědomě myslím. Takoví diskutéři prokazují, že si něco odnesli z hodin literatury, kdy se prováděl rozbor básnických děl metodou „co tím chtěl básník říci“.
Napíšu-li, že jsem přesvědčeným zastáncem standardního evropského demokratického sociálně-tržního společenského systému, že nemám a nikdy jsem neměl rád komunisty, že si vážím Spojených států a Izraele (a kritizuji jen špatné rysy jejich politiky podobně jako mnozí prominentní Američané a Izraelci), jsem těmito jasnozřivými vykladači neomylně identifikován jako bolševik, obdivovatel Lenina, Stalina a Gottwalda, antiamerikanista a antisemita...

Popravdě řečeno, ono je skutečně na pováženou, že si tady takříkajíc pouštějí klávesnici na špacír samozvanci, kteří nebyli nikým zvoleni!
Přece nám už dávno a opakovaně připomínal náš (mnohokrát zvolený) vrcholný představitel, že něco takového je povážlivým útokem na ryzost naší těžce vybojované zastupitelské demokracie, že je to projevem falešné „občanské společnosti“, či dokonce ngoismu, proti kterýmžto jevům je potřeba vytrvale bojovat!

Nyní ale - vzhůru do další stovky – Deus vult!
ÁÁÁÁÁÁÁAAAAAAAAAAAAAáááááááááááááááaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!