Radar vs. Poezie Bojující.
Zdá se, že schvalování radarové smlouvy se nějak zadrhlo – píše o tom ostatně o blog vedle s potěšením i pan stínový ministr zahraničí.
Co je asi příčinou? Jak to, že nestačilo ani nasazení mediální hvězdy kalibru pana Klvani, ba ani zapojení vládní hudební umělkyně, že dokonce předseda senátu nevyužil možnosti s nikým se nebavit a smlouvu zkrátka schválit Senátem v předvolebním složení?
Dlouho mi to vrtalo hlavou, ale včera jsem na to přišel. Kromě nepochybně enormně silného tlaku vyvíjeného námi, řetězovými hladovkáři (viz zde a hlavně zde), kteří jsme podstoupili neobyčejné osobní utrpení a la Mahátmá Gándhí a celých 24 hodin nejedli, mělo rozhodující úlohu zřejmě to, že do hry razantně vstoupilo Skutečné, Vznešené Umění.
Na stránkách jedné významné jihočeské organizace (která zřejmě sdružuje také pěstitele třešní) se totiž objevila báseň, která nemůže nikoho, zřejmě včetně poslanců a senátorů, nechat chladným:
STOP RADARU
JANA PUNČOCHÁŘOVÁ
Tak už je to zase tady, jsme obětmi nové vlády.
Dělají si, co jen chtějí, na občany nehledějí ...
Chceme změnu, lépe žít. Od základen mít už klid.
Že je radar naše spása?
Bude tady bezpečí?
Jenom blázen z toho jásá.
Kdo nás o tom přesvědčí?
Naši drazí pravičáci, konečně se probuďte!
Už nám žádný cizí radar násilím tak nenuťte!
Když říkáte, že se zemi už nic nestane
buďte slušní, dejte možnost, ať rozhodnou občané!!!
Nedělejte tu z nás loutky,
Dobře víme o co kráčí.
Budeme tu jen jako terč
Tohleto nám zcela stačí.
Amíci se roztahují snad po celém světě
co si o tom plánu myslím, řeknu v jedné větě.
Jsme rádi, že tady v Čechách v klidu žijeme
tak vám říkám za nás všechny:
ŽÁDNÝ RADAR NECHCEME!,
Věřte mi, že když to schválí,
ráno v klidu nevstanu.
Tak vás prosím, pojďte s námi
Řekněme STOP radaru!
Tyto úderné verše, využívající rafinovaně všech nuancí naší krásné mateřštiny, prozrazují silný mladý talent a lze je jistě směle srovnávat i s některými pozdními díly Vítězslava Nezvala (“Nebudem vám odvádět historické voly! Když nám dojde střelivo, budem se bít holí!”).
Chtěl bych tedy nadané básnířce poděkovat, popřát jí hodně dalších tvůrčích úspěchů a těšit se na další zapojení angažované poezie do dění kolem nás!
Je toho věru zapotřebí!
Co je asi příčinou? Jak to, že nestačilo ani nasazení mediální hvězdy kalibru pana Klvani, ba ani zapojení vládní hudební umělkyně, že dokonce předseda senátu nevyužil možnosti s nikým se nebavit a smlouvu zkrátka schválit Senátem v předvolebním složení?
Dlouho mi to vrtalo hlavou, ale včera jsem na to přišel. Kromě nepochybně enormně silného tlaku vyvíjeného námi, řetězovými hladovkáři (viz zde a hlavně zde), kteří jsme podstoupili neobyčejné osobní utrpení a la Mahátmá Gándhí a celých 24 hodin nejedli, mělo rozhodující úlohu zřejmě to, že do hry razantně vstoupilo Skutečné, Vznešené Umění.
Na stránkách jedné významné jihočeské organizace (která zřejmě sdružuje také pěstitele třešní) se totiž objevila báseň, která nemůže nikoho, zřejmě včetně poslanců a senátorů, nechat chladným:
STOP RADARU
JANA PUNČOCHÁŘOVÁ
Tak už je to zase tady, jsme obětmi nové vlády.
Dělají si, co jen chtějí, na občany nehledějí ...
Chceme změnu, lépe žít. Od základen mít už klid.
Že je radar naše spása?
Bude tady bezpečí?
Jenom blázen z toho jásá.
Kdo nás o tom přesvědčí?
Naši drazí pravičáci, konečně se probuďte!
Už nám žádný cizí radar násilím tak nenuťte!
Když říkáte, že se zemi už nic nestane
buďte slušní, dejte možnost, ať rozhodnou občané!!!
Nedělejte tu z nás loutky,
Dobře víme o co kráčí.
Budeme tu jen jako terč
Tohleto nám zcela stačí.
Amíci se roztahují snad po celém světě
co si o tom plánu myslím, řeknu v jedné větě.
Jsme rádi, že tady v Čechách v klidu žijeme
tak vám říkám za nás všechny:
ŽÁDNÝ RADAR NECHCEME!,
Věřte mi, že když to schválí,
ráno v klidu nevstanu.
Tak vás prosím, pojďte s námi
Řekněme STOP radaru!
Tyto úderné verše, využívající rafinovaně všech nuancí naší krásné mateřštiny, prozrazují silný mladý talent a lze je jistě směle srovnávat i s některými pozdními díly Vítězslava Nezvala (“Nebudem vám odvádět historické voly! Když nám dojde střelivo, budem se bít holí!”).
Chtěl bych tedy nadané básnířce poděkovat, popřát jí hodně dalších tvůrčích úspěchů a těšit se na další zapojení angažované poezie do dění kolem nás!
Je toho věru zapotřebí!