Ve svém posledním článku jsem trochu ironizoval některé „pravicové hodnoty“ a opět se mi od některých čtenářů po zásluze dostalo příkrých odsudků. Jeden z nich, jménem Martin Blažek, mi napsal stručně a výstižně to, co jsem nyní použil jako název dnešního článku.

V diskusi pod mým článkem, ale i v mnoha jiných podobných diskusích, mě vždy zaráží agresivita mnoha „pravicových“ diskutérů, kteří s velkou samozřejmostí považují cokoli „levicového“ za synonymum špatného, úpadkového, škodlivého, komunisticko-totalitního.

Asi nejlépe to vyjádřil ve svém diskusním příspěvku pan „Ares“, který napsal (uvádím s malými formálními úpravami):

„Když čtu místní diskuze pod blogy, získal jsem dojem, že pravičáci zde poměrně široce zastávají následující názory:

- Levice je pouze odlehčenou verzí komunismu. Tudíž si zachovává do jisté míry jeho zločinnou podstatu.
- Pravici volí ti lepší lidé, levici ti horší. Lepší je chápáno jak výkonově, rozumově tak i morálně.
- Levice je tedy do jisté míry zločinná idea, kterou prosazují podřadní lidé a žijí tak na úkor těch druhých.
- Levice tedy není chápána jako legitimní alternativa pravice, ale jako něco už z podstaty špatného, co by mělo být odstraněno.

A když s tímhle někdo jde do diskuze, pak je těžké po oponentovi požadovat něco, co vůči němu sám neakceptuji.“

Ano, myslím, že toto je podstata onoho „boje na život a na smrt“, resp. „studené občanské války“ v naší politice, kterou mnozí politici a novináři tak vehementně rozdmýchávají.

Začalo to po polovině 90. let slavnými výzvami k předvolební „mobilisaci“ a na druhé straně výroky o „spálené zemi“. Od té doby neustále slyším předvolební varování, že vítězství ČSSD nás vrátí před rok 1989, že se opět dočkáme výjezdních doložek, devizových příslibů a cenzury. Hlavním heslem předvolební kampaně v roce 2006 bylo absurdní „zabránit návratu komunistů k moci“.

Už jsem o tom tady opakovaně psal, ale napíšu to ještě jednou, prototože to považuji za zásadně důležité:

Podle mého názoru by snad každý rozumný občan měl považovat za normální a žádoucí, aby u nás působily strany mírně napravo a mírně nalevo od pomyslného politického středu, které by slušnými demokratickými prostředky soupeřily o moc. Je tomu tak všude ve vyspělých evropských zemích, a funguje to dobře, tak proč u nás by tomu mělo být jinak? Proč u tak mnohých politiků a vlivných komentátorů či „politologů“ (a tím spíše anonymních internetových diskutérů) je cokoli s levicovým nádechem (daňová progrese obvyklá všude na světě, státní podpora neziskovým organizacím, krotké odborové demonstrace) považováno za nebezpečný „bolševismus“? Ačkoli ta absurdní zkratka „sociálně demokratický“ = „komunistický“ = „stalinistický“ je prostě útokem na zdravý rozum, zdá se, že u mnoha lidí zabírá.

Naše společnost přece evidentně je v hlavních rysech víceméně standardní západoevropskou společností, která je samozřejmě společností občanskou, založenou na tržní ekonomice se silnými sociálními prvky, pevně zakotvenou v EU a NATO. Tyto základní principy programově zpochybňují pouze extremisté z obou stran politického spektra. Ať je u moci kterákoli z těch několika málo relevantních stran, nic podstatného se na tom prostě nezmění - mění se pouze celkem nepodstatné detaily, to přece všichni úplně jasně vidíme. Kdybych byl nějakým zcela nezaujatým pozorovatelem vysazeným zde z UFO, prostě bych v praktickém životě nepoznal, jestli právě vládne vláda vedená ODS nebo ČSSD. „Pravicové“ Klausovy vlády velmi levicově ustupovaly odborářským požadavkům (a V.Klaus vytrale obhajoval nutnost regulace nájemného) a „levicové“ vlády kromě jiného také pravicově privatizovaly a snižovaly daně...

Před volbami by se důvěřivému voliči mohlo zdát, že pokud vyhraje pravice, zavládne tady nemilosrdný „kapitalismus bez přívlastků“ z doby Charlese Dickense, a naopak, pokud vyhraje levice, bude zde nastolena bolševická diktatura, znárodněn průmysl, a obnovena těžba uranu politickými vězni. Všechny tyto zdánlivě zásadní ideologické rozdíly se však po volbách ve skutečnosti redukují na to, jestli nejvyšší daňové pásmo bude 32 nebo 23%, jestli bude mateřská dovolená o něco kratší nebo delší a jestli budou nebo nebudou zavedeny registrační pokladny. To, že reálné rozdíly v praktické politice jsou skutečně nepatrné, dokazuje i množství funkčních koalicí v obcích a městech nejen mezi ODS a ČSSD, ale i mezi ODS a komunisty.

Ostatně - v uplynulých dnech byla zveřejněna odborná sociologická analýza příčin volebního neúspěchu ODS, ve které se říká, že český národ je v podstatě levicově orientován a že strana lpící důsledně na pravicovém programu nemůže být příliš úspěšná. Právě totéž jsem chtěl jinými prostředky říci i já ve svém minulém lehce ironickém článku. Je přece samozřejmé, že většina voličů těžko může podporovat program, který je jasně výhodný pouze pro úzkou skupinu nejbohatších občanů?
A včera jsem s uspokojením zaznamenal, že místopředseda ODS ministr Nečas evidentně akceptoval to, že jeho strana se prostě nemůže opírat pouze o pravověrně pravicové voliče, pokud nechce být soustavně v opozici.

Takže doufám, že ta nesmyslná ideologizace praktické politiky konečně přestane a pozornost se soustředí na to opravdu důležité – kvalitu vládnutí, kvalitu státní správy, ať už ve Strakově akademii sedí ministři z jakýchkoli stran. Za to, že tomu tak není, si ovšem můžeme my sami – politiky k tomu nijak netlačíme a naopak příliš ochotně jim skáčeme na ty jejich ideologické báchorky, které nemají většího reálného opodstatnění, než třeba „zásadní“ rozdíly mezi sparťany a slávisty.

*****************************
P.S.
Jedna z poměrně pravidelných pravicově zaměřených (ale jinak slušných :-) ) diskutujících je paní jepice. Věnovala mi následující obrázek a doprovodný text; velice za něj děkuji; obrázek budu zde nadále používat jako své logo.



Škoda, že Simpsony nevynalezli v Evropě. Mohl jste se stát jednou z postaviček.
Poťouchlý levicový intelektuál, tajně pracující na bombě, jejíž účinky odstraní poslední zbytky imunity obyvatelstva proti viru ML.
(autorka měla zřejmě z neznámých důvodů na mysli hypotetický virus myeloidní leukemie?)