V poslední době slýchám, že naše politika je „vyprázdněná“, že politické strany nemají nosné ideje, ale starají se jen o to, jak se dostat k moci a jak pak vládnout.

Aniž bych chtěl naše politiky hájit, řekl bych, že je to trochu jinak. Nemyslím, že je potřeba, aby politické strany přicházely s nějakými dalekosáhlými „reformními“ ideologickými koncepcemi.
Myslím, že náš politický a ekonomický systém je v principu docela dobrý – máme velkou míru svobody, standardní sociálně tržní společensko-ekonomický systém, jsme celkem pevnou součástí EU, t.j. té asi nejlepší části dnešního světa.

Nějaké převratné koncepční změny takovéhoto v podstatě dobrého, či snad dokonce v rámci reálných možností optimálního systému tedy nutně zůstávají doménou extremistů, kteří by chtěli buď zásadně změnit vlastnické vztahy rozsáhlým znárodňováním (komunisté), zásadně oslabit či téměř zlikvidovat roli státu (ultraliberálové a anarchisté), nebo naopak výrazně posílit stát v nějakém autoritativním směru (pravicoví radikálové nacionalisticko-fašistického typu a la Franco, Pinochet, argentinské či řecké junty).

Nemyslím, že by takovéto radikální ideologie byly u nás aktuální a měly šanci na úspěch (a moc bych si přál, aby takovou šanci už ani nikdy neměly).

Relevantní politické síly se sice ohánějí ideologickými hesly o „pravicovosti“ a „levicovosti“, ale každý soudný člověk vidí, že jen nafukují v podstatě drobné rozdíly oscilující kolem politického „středu“. Velká většina lidí určitě žádné radikální změny nechce.

VELKÁ VĚTŠINA LIDÍ ALE CHCE, ABY TEN V PRINCIPU DOBRÝ SYSTÉM OPRAVDU DOBŘE FUNGOVAL.

A to je podle mého názoru hlavní problém. Solidní politické strany by se měly především soustředit na to, aby dobré věci zakotvené v ústavě a zákonech opravdu fungovaly tak, jak mají. Přál bych si, aby ústředními tématy před volbami a hlavně během následujících volebních období bylo např. jak konkrétně (a kontrolovatelně!) zajistit podstatné zlepšení fungování státní správy, justice, policie, školství, jak zabránit tomu, aby státní zakázky nebyly mnohem dražší než obdobné zakázky nestátních subjektů, atd.

Chtěl bych, aby si politici dávali jasně definované, snadno kontrolovatelné závazky.

- Nový ministr vnitra by se mohl např. zavázat, že docílí snížení počtu obětí dopravních nehod o polovinu, zajistí mnohem lepší fungování policie při potírání „drobného“ zločinu a vybuduje prvotřídní policejní složku pro potírání korupce a organizovaného zločinu.

- Nový ministr financí by se měl zavázat, že sníží počet provozoven hazardních her o 90% (nebo ještě raději 99%).

- Nový ministr spravedlnosti by se měl zavázat, že docílí podstatného zefektivnění soudnictví.

- Nový premiér by se měl zavázat, že docílí podstatného pokroku v řešení problémů se „sociálně nepřizpůsobivými občany“.

Atd., atd. - prostě zcela konkrétní věci, jejichž míra splnění by se dala snadno zkontrolovat.
Něco podobného, jako když JFK vytýčil cíl přistát do konce dekády na Měsíci. Mě by místo toho zcela uspokojilo třeba to podstatné snížení počtu obětí dopravních nehod nebo potlačení zhoubného nádoru hazardu (se kterým náš křesťanský ministr financí vůbec nic nedělá...).

Kdyby to šlo, najal bych tisíc švédských, finských, norských a dánských poradců, pod jejichž dohledem by se ta několikaletá obdoba akce „přistání na Měsíci“ konala. A vybavil bych je nějakými zcela mimořádnými pravomocemi...
Bohužel tenhle nápad asi realizovat nepůjde...

Aby se takový program podstatného zkvalitnění státu mohl uskutečňovat (i bez těch severských poradců), bylo by ovšem v první řadě potřeba, aby zodpovědní politici brali jako naprostou samozřejmost to, že stát může a musí dobře fungovat.
Místo toho ale často slýchám, že „stát dobře fungovat z principu neumí“, že všechno, co stát dělá, zákonitě musí dělat hůře než nějaký privátní subjekt, že je tedy třeba všechno zprivatizovat a státu nenechat na starosti téměř nic.
Jsem hluboce přesvědčen, že to je naprosto zhoubná idea.
To, že stát může dobře a efektivně fungovat, je jasně vidět v řadě nejvyspělejších států, ze kterých bychom si konečně měli začít brát příklad.

Principiálně negativní vztah ke státu (a řeči o daních coby "státní loupeži") můžeme kupodivu slyšet ze dvou zdánlivě velmi odlišných stran politického spektra – od ultralevicových radikálů-anarchistů a důsledných pravicových liberálů. Dobře se pamatuji, že v povinném vysokoškolském předmětu "vědecký komunismus" jsme se učili poučku o postupném odumírání státu s příchodem komunismu (která nám v kontextu se zkušeností „reálného socialismu“ připadala obzvlášť absurdní)...

Pokud jde o ty ultraliberály - jeden známý publicista např. nedávno napsal:
„Vláda je parazitní orgán, který s nulovou efektivitou zajišťuje některé z elementárních funkcí státu. O náš blahobyt nebo ne-blahobyt se stará soukromý sektor. Co je ve státních rukou, funguje špatně, pokud vůbec. Platí to o vládách sociální demokracie stejně jako o vládě občanských demokratů. (Aston, NP 12.4.08)

Jiný takový radikál říká:
Stát není naše máma, ale spíše náš potenciální kat a podle toho bychom se měli zařídit. Státní moc ve vztahu ke svým občanům by měla být výrazným způsobem omezena a jakoukoli nenápadnou snahu posílit moc státu bychom měli vnímat jako vážné ohrožení naší svobody. .... ..... Pokud někomu jde o budoucnost života ve svobodě, měl se zasazovat o omezování moci státu a posilování reálné moci jeho občanů. Například právo vlastnit zbraň by nemělo být pod žádnými záminkami omezováno. (Václav Urban, 25. 8. 2008 na blogu iDnes).

A další ultraliberál píše:
„Daně jsou ve své podstatě zločin,“ (Dan Šťastný z „Liberálního institutu“ v MF Dnes MF Dnes, 9.6.2002).

A ještě jeden:
„Správná daň tedy není progresivní, rovná ani rovnější, ale žádná. To, co od státu občan chce, to si od něj může dobrovolně koupit.“ (Vilém Barák, MF Dnes, 7.3.2002).

Chraň nás Pánbůh před takovými šílenci...

To hlavní, co by mělo být neustále tvrdě a systematicky prověřováno, je prostě kvalita a efektivnost všeho, co stát dělá.

Jsem přesvědčen, že to jde a že občané by právě na toto měli maximálně tlačit. A nenechat se místo toho ohlupovat stupidními pravo-levými ideologickými hesly.
************************************


V.H. - Poťouchlý levicový intelektuál, tajně pracující na bombě, jejíž účinky odstraní poslední zbytky imunity obyvatelstva proti viru ML. (jepice)

************************************