Před téměř dvěma lety jsem zde uveřejnil článek s názvem “Kmenové buňky - špatný krok špatného prezidenta”, ve kterém jsem negativně komentoval to, že prezident Bush opakovaně vetoval zákon, který by i v USA umožnil financovat státem výzkum lidských embryonálních kmenových buněk.
Z USA nyní přišla zpráva, že nový prezident zrušil onen problematický zákaz financovat tento výzkum ze státních prostředků.


Jelikož opakování je jak známo matka moudrosti, dovolím si dnes víceméně zopakovat to, co jsem psal tehdy – jen v té dnešní perspektivě správného prezidentského rozhodnutí.

Lidé jako G.W.Bush, tedy většinou konzervativně ladění věřící, vyjadřují k výzkumu na embryonálních kmenových buněk poli silné etické výhrady, protože považují embryo od prvního okamžiku po početí za lidského jedince, který má požívat práva na život. Ze stejných důvodů jsou tito lidé také proti umělým potratům i v nejčasnějších stádiích těhotenství, ba někteří i proti většině metod antikoncepce a tzv. asistované reprodukce.

Samozřejmě se všichni shodneme na tom, že každý lidský život zasluhuje náležitou právní ochranu. Je však projevem jakéhosi iracionálního fundamentalismu, když někdo tvrdí, že lidské embryo je člověkem se vším všudy už od samého počátku. Většina rozumných lidí se kloní naopak k názoru, že „lidství“ zárodku se objevuje a prohlubuje během jeho vývoje a že je spíše věcí všeobecné dohody, odkdy je jeho úmyslné usmrcení morálně a právně nepřípustné. Osobně se domnívám (a myslím, že je to většinový rozumný, střízlivý názor), že v nejčasnějších stadiích vývoje (v několika prvních dnech až týdnech) není zárodek ekvivalentem malého dítěte, ale jen jakýmsi jeho „příslibem“. Je myslím obzvláště absurdní tvrdit, že lidskou bytostí je embryo v tzv. preimplantačním stadiu, tedy předtím, než se pevně usadí v děloze. V tomto období skutečně ani v nejmenším nepřipomíná ani vzdáleně nějakou bytost a je opravdu jen „shlukem buněk“.
Embrya, která vznikají na klinikách asistované reprodukce s cílem pomoci neplodným párům k potomkům, jsou právě taková. Připravuje se jich přitom „pro jistotu“ obvykle více, než je možno skutečně využít. Nechápu, jak může někdo s elementárním etickým cítěním říkat, že je mravnější tato „nadbytečná“ a samostatně samozřejmě života neschopná embrya zlikvidovat (nebo alibisticky dlouhodobě udržovat zmrazená), než je využít pro výzkum, který by v budoucnu mohl vést k postupům k odstranění utrpení množství těžce nemocných, o jejichž „plném lidství“ nemůže být naprosto žádných pochyb.

Z genetického hlediska jsou v zásadě ekvivalentní téměř všechny buňky našeho těla. Umělými manipulacemi je dokonce možno přinutit některé tělní buňky, aby se začaly vyvíjet stejně jako oplodněné vajíčko. Jistě z toho nemůžeme vyvozovat, že každá buňka našeho organismu si zaslouží stejné ochrany jako „celý člověk“. To, že se na časné zárodky vždy pohlíželo jinak než například na novorozence, je zřejmé i z toho, že spontánní potrat není považován za totéž co úmrtí dítěte (nekoná se pohřeb). A to se většinou jedná již o zárodky, které skutečně již více či méně vypadají jako malý človíček... Tvrzení, že „zničit“, resp. „rozebrat“ několikabuněčné embryo, je prakticky totéž jako zabít člověka, je stejně absurdní jako říkat, že sníst jádro z jablka je totéž jako zlikvidovat krásný vzrostlý strom.

Odpůrci těchto metod někdy ještě matou veřejnost a vyvolávají dojem, že někdo chce pěstovat skutečné lidské zárodky do pokročilého stádia na „náhradní díly“. Podobní lidé před lety odsuzovali dnes zcela běžné metody asistované reprodukce („děti ze zkumavky“), a ještě dříve Darwina či Koperníka. Tito lidé si z nějakého důvodu pyšně myslí, že vědí, co je Božím záměrem a už celá staletí se při každém pokroku vědy hrozí toho, že si „člověk chce hrát na Boha“. Za obzvlášť nemístné považuji občasné srovnávání využití nadbytečných časných embryí s bestiálními pokusy na vězních koncentračních táborů. To je myslím již urážkou nejen dnešních badatelů, ale hlavně obětí těch zvrácených nacistických pokusů.

Fundamentalistickými zastánci teze, že oplodněné vajíčko je totéž co dospělý člověk, jsou především někteří věřící a představitelé některých církví (bohužel je to i silný oficiální názor církve katolické...). Chtěl bych proto připomenout, že ani v Písmu nenajdeme nikde názor, že vyvíjející se zárodek je od samého počátku totéž co lidská bytost. Naopak - někteří církevní Otcové (Augustin, Tomáš Akvinský) říkají, že člověkem se zárodek stává někdy mezi třetím a šestým měsícem těhotenství. Podobného názoru, shodného ostatně s obecným míněním laiků, jsou i nekřesťanská náboženství.
**********************************************************
Možná neuškodí zopakovat si, co jsou to kmenové buňky. Velmi stručně a velmi zjednodušeně řečeno jsou to buňky, ze kterých mohou vznikat různé typy tkání. Nejuniverzálnější jsou tzv. embryonální kmenové buňky (lze je právě získat z časných embryí), které jsou „pluripotentní“, resp. „totipotentní”, t.j. jsou schopny dát vzniknout jakýmkoli typům buněk organismu a jsou tedy schopné být základem vývojem celého jedince. Podobně „všehoschopné” buňky lze získat i umělými manipulacemi s některými neembryonálními buňkami (viz známé výsledky s klonováním). Dalším typem jsou různé „pluripotentní” kmenové buňky, ze kterých může vzniknout za vhodných podmínek určité omezené spektrum zralých buněčných typů a tkání; příkladem jsou hematopoietické (krvetvorné) kmenové buňky, které se nacházejí v malých množstvích v kostní dřeni a vznikají z nich všechny druhy krevních buněk - červené krvinky, krevní destičky, různé druhy tzv. bílých krvinek (lymfocyty, monocyty, granulocyty atd). Existují i velmi specializované kmenové buňky, pomocí kterých dochází k průběžné obnově tkání jako je kůže, střevní výstelka, výstelka cév, svaly, atd. Existují však i poměrně nedávno objevené tzv. nádorové kmenové buňky, ze kterých vzniká velká většina buňek v nádoru, a které by mohly být optimálním cílem protinádorové léčby.

Kdybychom uměli kmenové buňky dobře využívat, mohli bychom mít možnost nahradit chybějící nebo těžce poškozené části některých tkání a orgánů (ledvin, svalů, kostí, mozku, míchy atd.). Ideální by bylo napodobit třeba některé obojživelníky, kteří umějí regenerovat i ztracené končetiny.
Problém je, že ony specializované tkáňové kmenové buňky se zatím špatně získávají a velmi málo o nich víme. Proto se zdá schůdnější využívat těch méně specializovaných buněk, např. krvetvorných, a přinutit je k tomu, aby z nich mohly vznikat i jiné než krevní buňky. Některé experimenty ukazují, že by tomu tak skutečně mohlo být.

Ačkoli léčebné použití různých typů kmenových buněk představuje pro budoucnost určitě velkou naději, je třeba se mít na pozoru před šarlatány, kteří již dnes vyvolávají dojem, že umí léčit např. ochrnuté pacienty s přerušenou míchou právě pomocí kmenových buněk (které by teoreticky mohly obnovit chybějící neurony v místě přerušení). Jediné dosud známé bezpochybné použití kmenových buněk je při „transplantaci kostní dřeně“, kteroužto metodou se léčí některé leukemie a poruchy krvetvorby.
***************************************************************
Pokud bych tedy měl vyslovit svůj názor na nynější krok prezidenta Obamy, řekl bych, že je to prostě jeden z řady kroků správným směrem tohoto slibného prezidenta.