Jednou z „reformních aktivit“ neblahé Topolánkovy vlády byla i „reforma výzkumu a vývoje“. Různí vládní představitelé nás na jednáních Akademického sněmu opakovaně ujišťovali, že chystaná reforma v žádném případě není namířena proti Akademii věd.
Nyní se ukazuje, že situace je ještě horší, než jsme si dovedli představit.


Podle současného návrhu rozpočtu, který připravil poradní orgán vlády, Rada pro výzkum a vývoj by měla dostat Akademie věd na rok 2010 o 720 milionů Kč méně než letos (tedy pokles o cca 15%), na rok 2011 o cca 1,4 miliardy méně a na rok 2012 dokonce o 2,2 miliardy méně.
Pokud by vláda takový návrh schválila, znamenalo by to v podstatě likvidaci Akademie věd, která podle mého názoru i podle objektivních scientometrických kriterií v současnosti stále představuje nejkvalitnější a nejvýkonnější složku českého výzkumu.
Na celé věci je obzvláště maligní to, že součástí tohoto plánu je de facto znepřátelení Akademie věd a vysokých škol, které by peníze sebrané Akademii měly dostat.

Jako záminka pro takovéto dramatické postižení Akademie se uvádí výsledky bodového hodnocení vědecké produktivity založené na systému (ve výzkumné komunitě zvaný „kafemlejnek“), který by v jeho současné podobě nepochválil snad nikdo z vědecké veřejnosti (možná kromě několika jedinců, kteří se na jeho vypracování podíleli).
Tento systém plný absurdit nepodporuje vědeckou excelenci, ale spíše vede k hledání vychytralých strategií, jak systém zneužít k vyprodukování co nejvíce „bodů“ s vynaložením co nejmenšího úsilí a tím získání finančních prostředků. Leckde se již setkávám s cynickým postojem „je to sice nesmysl, ale když to ONI po nás chtějí, přizpůsobíme se a budeme „vyrábět“ body“.
Onen systém hodnocení (u jehož zrodu jsem dokonce před lety stál...) lze označit za pokus s dobrým úmyslem, ale s uspěchaným a amatérským provedením. Systém svými některými skutečně „do nebe volajícími“ absurditami může těžce diskreditovat jakékoli snahy o seriózní hodnocení vědecké výkonnosti a excelence v budoucnosti. Velmi zasvěceně jej již před časem kritizoval kolega Zlatuška.

Za hlavní problém považuji těžko realizovatelnou snahu o nalezení společné metriky pro podstatně odlišné obory (základní přírodovědecký výzkum, výzkum v humanitních a společenských vědách a aplikovaný výzkum včetně jejich zcela odlišné nákladovosti a časových dimenzí), naprosto nedostatečné zvýraznění mezinárodně vynikajících výsledků (dosažených často ve spolupráci se zahraničními pracovišti), možnost snadné náhrady „kvality za (pod)průměrnou kvantitu“, faktickou penalizaci spoluprací, možnost snadné účelové masové produkce pochybných „aplikačních výstupů“ a mechanickou aplikaci takovýchto problematických výsledků hodnocení na tvorbu rozpočtu „bez zásahu lidské ruky“.

Obávám se, že realizace tohoto návrhu rozpočtu povede k něčemu podobnému 9jen v mnohem větším rozsahu) jako před pěti lety známá ostudná kauza s tzv. výzkumnými záměry vysokých škol – jen to teď ničivě dopadne na Akademii (tenkrát to postihlo některé fakulty...).

Jsem si jist, že zveřejnění absurdit našeho systému v mezinárodních vědeckých médiích by vzbudilo úžas a posměch světové vědecké komunity.

V této souvislosti opět někteří lidé vytahují nepravdivé argumenty o údajné odtrženosti ústavů AV od vzdělávání studentů, atd. Není tomu tak – na mnoha ústavech AV tvoří více než třetinu osazenstva studenti (doktorandi a diplomanti), spousta z pracovníků AV pravidelně na vysokých školách přednáší a s kolegy na univerzitách intenzivně spolupracuje (např. na našem ústavu tři čtvtiny vedoucích vědeckých pracovníků pravidelně přednáší na 5 fakultách, pracovníci našeho ústavu zajišťují každoročně 28 semestrálních přednáškových kursů, já zkouším každoročně kolem 200 studentů...). na tuto vzdělávací činnost nedostává Akademie věd (narozdíl od vysokých škol) žádné peníze navíc.

Mám dojem, že důležitým důvodem, proč někteří politici nemají rádi Akademii věd je její značně nezávislé a samosprávné postavení – ústavy Akademie nejsou podřízeny žádnému ministerstvu, mají právní samostatnost, netrpí byrokracií „shora“, mají velmi pružný kontakt s nejvyšším vedením AV. Určitě zcela zásadním pozitivním aspektem je to, že lidé ve vedení AV (členové Akademické rady, předseda AV) jsou voleni z řad vědeckých pracovníků a chovají se proto mnohem zodpovědněji než nějací státní úředníci.

Proti chystanému návrhu rozpočtu a špatnému systému hodnocení se na svém výročním shromáždění jednoznačně vyslovila naše nejprestižnější vědecká společnost, Učená společnost ČR (viz text níže).

Pevně doufám, že se ještě podaří zabránit nejhoršímu a že vláda onen pro Akademii de facto likvidační plán rozpočtu nepřijme. A pokud jej přijme, věřím, že nová vláda vzešlá z podzimních voleb jej změní.
A doufám také, že pozitivním výsledkem této kauzy bude nakonec opravdu dobrý systém hodnocení vědecké produktivity, který podpoří to skutečně nejlepší v naší vědě, ať už se to nachází na Akademii nebo na univerzitách.
A konečně moc doufám, že ať už to dopadne jakkoli, nerozhádají se kolegové z ústavů Akademie a z vysokých škol...

*******************************************
V Praze dne 19. května 2009
Stanovisko US ČR č. 6

Stanovisko Učené společnosti České republiky k návrhu financování výzkumu v ČR na příští léta přijaté na výročním zasedání dne 19. května 2009

Učená společnost České republiky, složená z předních vědců z vysokých škol, Akademie věd ČR a dalších výzkumných ústavů, je vysoce znepokojena vývojem ve financování výzkumu v ČR a obrací se na Vládu ČR a Parlament ČR s naléhavou žádostí o změnu této situace. Rozpočet na výzkum, neprůhledně navržený vládní Radou pro výzkum a vývoj na příští tři léta, snižuje dramaticky institucionální financování Akademie věd ČR. Považujeme za svou povinnost upozornit, že pokud by byl realizován, může roztočit spirálu vedoucí k zániku této instituce a obecně
k ohrožení výzkumu v naší zemi, a to právě v době, kdy plánovaná reforma má posílit kvalitní výzkum na úkor podřadného. Těžko lze zpochybnit, že výsledky Akademie věd jako celku jsou v ČR nadprůměrné.

Žádáme, aby se neověřená a z mnoha důvodů nepřijatelná metodika hodnocení výzkumu, vypracovaná úzkou skupinou lidí a prosazovaná Radou pro výzkum a vývoj, nepoužívala pro přípravu státního rozpočtu do doby, než bude kompetentními odborníky a vědeckou veřejností prodiskutována. Apelujeme na odpovědné činitele, aby nedopustili rozklad české vědy.

prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc.
předsedkyně

************************************************************************************