Ať žije aplikovaný výzkum! Ale…

19. 07. 2009 | 11:10
Přečteno 16030 krát
V současných vzrušených diskusích o doslova skandálním vládním návrhu rozpočtu v oblasti výzkumu a vývoje ohrožujícím do třech let samu existenci Akademie věd (ve prospěch firemního aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací) se stále vrací i otázka, jak má stát podporovat aplikovaný výzkum, průmyslový vývoj a inovace, jaký má být poměr mezi státní podporou „neužitečného“ základního výzkumu a (údajně) rentabilního aplikovaného výzkumu a inovací.



Jak jsem již mnohokrát řekl, orientace státní podpory na aplikovaný výzkum, vývoj produktů s rychlou komerční návratností a na podporu průmyslových „inovací“, je podle mého názoru zcela chybná a krátkozraká.
To ale naprosto neznamená, že jsem nějakým nepřítelem smysluplného aplikovaného výzkumu nebo využívání výsledků základního výzkumu v praxi, jak mi někteří diskutéři předhazují.
Ačkoli se s tím nijak příliš nechlubím, jsem docela rád, že vedlejší produkty základního výzkumu v mém ústavu, a hlavně v mé laboratoři, byly komerčně docela úspěšné.
Na našem ústavu vzniklo několik úspěšných biotechnologických spin-off firem, které komercializují hlavně tzv. monoklonální protilátky vyvinuté během více než 25 let v mé laboratoři (ale i několika jiných laboratořích Ústavu molekulární genetiky AV ČR). Nejúspěšnější byla zatím firma EXBIO, která vznikla privatizací tzv. Realizační jednotky ÚMG v roce 1993 (já v ní ale nemám a nikdy jsem neměl žádnou majetkovou účast). Tato firma má dnes přes 20 zaměstnanců (z nichž významná část se věnuje aplikovanému výzkumu a vývoji, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s výzkumnými skupinami našeho ústavu), její obrat (loni pokud vím kolem 40 milionů Kč) každoročně výrazně roste a skoro celou svoji produkci své prodává do zahraničí.
Většina jejích produktů pochází z mé laboratoře (na základě licenčních smluv), takže se dá říci, že se jich již prodalo za více než 100 milionů Kč.

Skoro by se chtělo zvolat s klasikem: „Pánové, kdo z vás to má?“;-).

S touto, ale i dalšími biotechnologickými firmami, máme společné projekty, ve kterých se dobře spojuje kvalitní základní výzkum s rychlým komerčním využitím toho, co za to stojí.
Na základě mnohaletých zkušeností moc dobře vím, že ty komerčně nejúspěšnější produkty pocházely z hodně originálního základního výzkumu (kdy jsme jako první na světě objevili nějakou novou zajímavou molekulu), nikoli z přístupu a la „udělat něco, co už se dělá jinde, jen trochu lépe, trochu levněji“.
Nejlepším příkladem jsou světově významné léky z laboratoře A.Holého, které začínaly před 30-40 lety jako typický základní výzkum.

Jsem proto hluboce přesvědčen, že veřejné prostředky se nejlépe využijí, budou-li investovány do skutečně špičkového základního výzkumu, zvláště v některých fyzikálních, chemických a biologických oborech.

Ze světově špičkového základního výzkumu se potenciálně ekonomicky výnosné aplikace a spin-off firmy, které je dotáhnou ke komerčnímu využití, vylíhnou spontánně, samy od sebe, tak jak je tomu všude na světě.

A hlavně – tím zdaleka nejdůležitějším produktem kvalitního základního výzkumu, který je nedílnou součástí vysokoškolského a postgraduálního vzdělávání, jsou vysoce kvalifikovaní lidé, kteří si osvojili principy exaktního kritického vědeckého myšlení a mohou se uplatnit v aplikovaném výzkumu, high-tech průmyslu nebo jako manažeři. Tento nejcennější „produkt“ vlastně dává stát zadarmo soukromému sektoru!

Nenahraditelnou úlohou státu také by také mělo být vytvářet optimální legislativní prostředí pro firmy provádějící aplikovaný výzkum a vývoj high-tech inovací (pomocí daňových nástrojů, vytvářením zdrojů pro venture kapitál, atd.). To by bylo mnohem důležitější než lití „snadných“ peněz přímo k firmám, které je použijí často pochybným způsobem.

Zažil jsem odstrašující příklady snah o „aplikovaný výzkum“ – badatelé, kteří chtěli vyhovět „společenské poptávce“ (ať už za reálného socialismu, nebo za raného reálného kapitalismu) vynalézali věci, o kterých byli přesvědčeni, že jsou báječné, a pak se divili, že o jejich realizaci nemá žádná firma zájem. Samozřejmě si stěžovali na ignoranci těch firem…

Ale velmi podobně to někdy funguje i v případě, že jsou k dispozici „snadné“ veřejné prostředky pro aplikační spolupráci akademického pracoviště a firmy (která sice do projektu povinně vloží nějaké vlastní prostředky, ale ty dostane ve skutečnosti zpět ve formě dotace onoho projektu). Výsledkem takovýchto projektů mohou být produkty, které se nevyplatí vyrábět, a do jejichž vývoje by se firma nikdy nepouštěla, pokud by je musela skutečně financovat ze svého. Ale z cizího (státního) krev neteče, formálně splnit takový projekt všichni dobře umíme (papír snese vše…), z těch peněz se zaplatí třeba pár lidí, kteří kromě práce na onom pochybném projektu udělají i spoustu jiné užitečné práce ve výrobě....

Dalším problémem je, že jako „vývoj“ a zvláště „inovace“, může firma (nebo s ní spolupracující výzkumné pracoviště) vykazovat skoro cokoli – s trochou nadsázky můžeme říci, že takovou inovací, na kterou může firma úspěšně žádat o 50% státní podporu, je přechod od výroby bílých ponožek na proužkované, nebo od výroby bílého jogurtu k ovocnému. Jako náklady na vývoj se s trochou obratnosti dají vykazovat i náklady na některé technologicky náročnější části výroby (např. kontrola kvality pomocí složitých a drahých přístrojů).
Je samozřejmé, že takový „příspěvek na inovace“ z veřejných peněz se velice hodí, a mnozí to budou jistě považovat za mnohem užitečnější využití peněz dělnické třídy (pardon, samozřejmě – daňových poplatníků!), než zkoumání vlastností nějakých podivných genů, enzymů a buněk v ústavech Akademie nebo na fakultách.

Nemělo by se také zapomínat, že podle oficiálních statistik český soukromý sektor věnuje na vlastní výzkum a vývoj skoro 30 miliard Kč. A teď by se chtěl ještě zmocnit pár miliard z veřejných peněz…
Podle „reformních“ záměrů vlády by teď měly jít miliardy (sebrané hlavně Akademii věd) na vývojových a inovačních projektů, ve kterých musí být alespoň 50% finanční spoluúčast firem. Je mi ovšem naprostou záhadou, kde se takové firemní miliardy vezmou. V dosavadních programech podpory aplikovaného výzkumu totiž byla většinou požadována mnohem menší spoluúčast, a i to bylo mimořádně obtížné splnit – firem, schopných či ochotných vložit do aplikovaného výzkumu ne miliardy, ale pouhé miliony, je u nás totiž jako šafránu. Předpokládám tedy, že ty státní miliardy půjdou do projektů, ve kterých budou bohaté firmy jako ČEZ, Zentiva, Škoda Auto, apod. provádět inovace, které by ovšem dělaly tak jako tak, ale teď je budou mít z poloviny hrazené z veřejných peněz. Stačí jen dobře napsat projekt, a Ministerstvo průmyslu a obchodu či Technologická agentura budou ještě rády, že ty vyčleněné miliardy udají…

V poslední době zažívám opět jakýsi pocit déjà vu – koncem 80. let jsme zakoušeli také velký tlak na „aplikované výsledky“, tehdejší „Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj“ (SKVTIR) používala prakticky stejné argumenty a jazyk, jako dnes Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora či RVV. Mnozí z nás měli desítky patentových přihlášek a získávali tak chválu „těch nahoře“, i když oni i my jsme věděli, že je to nesmysl.
Mám dojem, že někteří z tehdejších úředníků SKVTIR jsou zpět...

Závěrem:

Je-li snaha o povznesení českého výzkumu míněna vážně, hlavní snahou příslušných orgánů státu (tedy především Rada pro výzkum a vývoj, MŠMT a Akademie věd) by mělo být opravdu intenzivně a účinně tlačit na podstatné zlepšování úrovně českého základního výzkumu, který na špičkové světové úrovni rozhodně není (čest ojedinělým výjimkám). Ačkoli se úroveň české vědy rozhodně zlepšuje, světová špička pádí rychle kupředu, takže rozdíl bohužel zůstává stále značný.
Myslím, že pouhé nepromyšlené přelívání peněz do té či oné části našeho výzkumu a vývoje a spoléhání na jakousi neviditelnou ruku trhu, která už si to nejlepší sama vyselektuje, prostě nestačí.
Kdyby Rada pro výzkum a vývoj opravdu nevěděla, jak by se ten intenzivní a účinný tlak na výrazné zlepšování úrovně úrovně výzkumu na vysokých školách nebo v ústavech AV měl provádět (a zdá se, že to opravdu neví), já nebo řada mých kolegů jim rádi nezištně poradíme.

Ještě jednou – naprosto nepopírám potřebu účinně podporovat aplikovaný výzkum. Ale nejlepší cestou k tomu je podpora vědecké excelence. Z té už se kvalitní aplikace zrodí automaticky samy.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy