Opět jako minule předesílám – nic z toho, co níže píšu, nelze chápat jako cokoli jakkoli nepřátelského vůči vysokým školám. Naopak, jsem hluboce přesvědčen, že Akademie věd a většina vysokých škol (těch výrazně orientovaných na výzkum, zvláště základní) jsou přirozenými partnery se společnými zájmy a do značné míry i společnými problémy.
****************************************************
Před několika dny jsem zde začal probírat některé mýty a pověry, se kterými se v debatách o vztahu Akademie věd a vysokých škol setkáváme; probral jsem:

(1) názor, že existence AV je anomálií – v jiných vyspělých zemích se výzkum provádí výlučně na universitách. AV je škodlivým reliktem komunismu a jako takový je třeba ji zrušit.

(2) názor, že badatelé na ústavech AV nemusí učit, a proto mají nespravedlivě lepší podmínky k vědecké práci.

Dnes bych polemizoval s dalšími mylnými názory:

3. Ústavy AV jsou odtržené od výchovy studentů, a proto by bylo lepší AV zrušit a ústavy připojit k universitám.
To, že pracovníci AV od výchovy studentů rozhodně odtrženi nejsou, jsem snad dostatečně vysvětlil už v předchozím článku.
Jak je to ale s argumentem, že celému našemu systému výchovy studentů i výzkumu by prospělo zrušení AV a připojení ústavů k universitám?
Ano, to by jistě šlo udělat. Kdyby se na našem ústavu vyměnil nápis „Ústav molekulární genetiky AV ČR“ za ceduli „Ústav molekulární genetiky UK“, docela dobře by to odpovídalo skutečnosti – velkému počtu studentů, značnému počtu přednášejících na fakultách. Proč bychom ale tuhle organizačně a byrokraticky náročnou operaci dělali, když by se faktická náplň naší práce skoro nezměnila? Jen proto, abychom se dostali do mnohem byrokratičtějšího a zkostnatělejšího prostředí university a pod laskavá křídla Ministerstva školství?
Víte, jak dlouho trvá dostat rektorův podpis pod nějaký společný projekt s kolegy z fakulty (vše musí jít nejprve přes děkanát, pak na přetížený rektorát, takže takový podpis trvá nejméně týden)?
Ne, děkuji – na AV máme institucionální prostředí mnohem jednodušší a pružnější. A hlavně – nemáme nad sebou Ministerstvo školství (plus mládeže a tělovýchovy), které může prodělávat podivuhodné proměny po každých volbách (zvláště pokud připadne jako kořist nějaké podivné koaliční straně…).
My na Akademii jsme moc a moc rádi, že jsme více nezávislí na momentálních proměnách politickém scény…

4. Celkový objem vědeckých výsledků je na vysokých školách již větší než na ústavech AV, a přesto AV dostává nespravedlivě více institucionálních peněz na výzkum než university.
V první řadě je samozřejmě velice sporné, jak se dají kvantifikovat vědecké výsledky – má se např. počítat prostý počet vědeckých publikací „kus jako kus“? To jistě nikoli, je přece nebetyčný rozdíl mezi odbornou publikací v Časopisu lékařů českých a v Lancetu!
Nebo se mají počítat jen publikace s nenulovým tzv. impaktovým faktorem (IF)? Ani to není správné – opět je nesporně obrovský rozdíl mezi např. biomedicínckými publikacemi v časopise s IF 0.2 a IF 20. Mají se tedy při kvantifikaci vědeckých výsledků zohlednit nějakým způsobem i IF příslušných publikací? (já jsem rozhodně pro, ale kolegové z některých oborů by vehementně protestovali, zvláště poté, co RVV použila podobný systém populárně zvaný „kafemlejnek“ v mírně řečeno značně problematické podobě).
Jak spravedlivě ohodnotit třeba vědecké knihy a monografie?
A jak se má kvantifikovat produktivita v aplikovaném výzkumu? Počtem podaných či udělených patentů a licencí? Počtem ohlášených nových metodik, průmyslových vzorů, odrůd a plemen? Množstvím peněz, které tyto patenty, licence, metodiky a odrůdy přinesly?

Představme si ale, že se podaří aspoň přibližně zhodnotit a porovnat vědeckou produktivitu např. některého přírodovědeckého ústavu Akademie věd a některé tematicky příbuzné fakulty s podobným počtem zaměstnanců (podle mého názoru to jde udělat). Dejme tomu, že se ukáže, že vědecká produktivita onoho ústavu AV je dvojnásobkem produktivity oné fakulty. To je úplně v pořádku – pracovníci fakulty mají mnohem větší pedagogickou zátěž a tedy méně času na vědeckou práci. Ale jak se postavit ke zjištění, že onen ústav AV dostává ne dvojnásobnou, ale trojnásobnou dotaci tzv. institucionálních prostředků na výzkum (nyní pod názvem „výzkumné záměry“)? Vypadá to tedy, že ten akademický ústav méně efektivně využívá onu dotaci na výzkum, protože s trojnásobkem peněz vyprodukuje jen dvojnásobek výsledků! Seberme mu proto aspoň třetinu!

Ačkoli takový argument někdy slýcháme, je falešný. Ústavy AV totiž na rozdíl od všech ostatních výzkumných institucí (vysoké školy, resortní výzkumné ústavy) žádné jiné institucionální peníze, než ty „na výzkum“ nedostávají. Vysoké školy ovšem dostávají ještě značné částky z jiné kapsy státního rozpočtu (MŠMT) – na výuku. A právě v tom je ten zakopaný pes – peníze „na výuku“ a „na výzkum“ se na fakultách samozřejmě do značné míry „míchají“ a tedy značná část z těch „výukových“ peněz se de facto použije i na podporu výzkumu. A je to tak úplně v pořádku – výzkum by měl být samozřejmou a nedílnou součástí vysokoškolské výuky (magisterské diplomové práce, doktorské disertační práce).
Velká část těch výukových peněz se použije na mzdy pedagogů-badatelů, další část na provozní náklady budov (topení, údržba).
Takže kdyby se stalo, že by vláda v nějaké krizové situaci všem zcela zrušila onu institucionální dotaci „na výzkum“, kolegové na fakultách by aspoň dostávali většinu svých mezd, v jejich budovách by se topilo a kromě výuky by mohli nadále pracovat na svých grantových projektech (financovaných samozřejmě nezávisle („účelově“) na tom institucionálním přídělu).
Pokud by ovšem onu institucionální dotaci na výzkum nedostali pracovníci ústavů AV, nemohli by dělat skoro nic – nedostávali by většinu svých mezd (kromě těch „grabtových“), v jejich budovách by se netopilo a nešel by tam proud. Takže by v podstatě nemohli využívat ani ty „účelové“ (zjednodušeně řečeno „grantové“) prostředky na výzkum, které by jim zůstaly.
Je tedy logické, že ta institucionální dotace „na výzkum“ musí být u ústavů AV o něco větší, protože se z ní platí i to, co se na fakultách a resortních ústavech pokryje z jiných zdrojů.
To naprosto není nic proti našim kolegům na vysokých školách (kteří skutečně mají většinou těžší život než my v ústavech AV), ale jen uvedení věcí na pravou míru.
Byl bych moc rád, kdyby se tato neustále zpochybňovaná a zamlžovaná skutečnost konečně uznala jako jasný a zásadně důležitý fakt.

Abychom si o velikosti těch prostředků „na výzkum“ a „na výuku“ udělali přesnější představu (přibližné údaje z roku 2007):
AV dostávala jako (neinvestiční) institucionální dotaci na VaV cca 4,7 miliardy Kč (a nic jiného), vysoké školy cca 4,8 miliardy Kč. Vysoké školy ovšem k tomu dostávaly ještě cca 19,7 miliard jako neinvestiční dotaci na výuku…
Celkově byl institucionální rozpočet (včetně investičních prostředků a prostředků z vlastních, mimorozpočtových zdrojů) v případě AV cca 8,7 miliard a u vysokých škol cca 35 miliard (abychom se dostali k úplným číslům, bylo by k tomu potřeba přičíst jak u AV tak u vysokých škol ještě vysoutěžené „účelové“ prostředky).

5. Ústavy AV se zabývají samoúčelným neužitečným „základním výzkumem“, zatímco vysoké školy mají blíže k praxi.
Je jistě pravda, že velká většina ústavů AV se v souladu se zákonem o AV věnuje převážně nebo skoro výlučně základnímu výzkumu.
Vysoké školy jsou v tomto ohledu mnohem různorodější – ty technické mají jistě blíže k aplikovanému výzkumu a k průmyslu. Na druhé straně většina fakult přírodovědeckého, humanitního a společenskovědního zaměření se taktéž hlásí k základnímu výzkumu.
Přes ono jasné zaměření na základní výzkum se AV rozhodně nijak nezříká smysluplného aplikovaného výzkumu a spolupráce s průmyslem. Např. z 277 patentů zahrnutých za rok 2007 do hodnocení v rámci Metodiky Rady pro výzkum a vývoj jich vzniklo 82 (tj. 29,6 %) na ústavech AV ČR.
Ostatně zdaleka nejlepším potvrzením této skutečnosti jsou např. skutečně světově významné (a komerčně mimořádně úspěšné) léky pocházející z laboratoří Ústavu organické chemie a biochemie (prof. Holý a spolupracovníci), kterých se ve světě prodalo již za několik miliard dolarů (a téměř jistě se jich v budoucích letech prodá ještě mnohem víc). Ty se zrodily ze špičkového základního výzkumu, ze světově prioritních objevů, z publikací v nejprestižnějších světových odborných časopisech.
Docela dobrý (i když mnohem skromnější) příklad bych mohl uvést i z našeho ústavu, resp. z mé vlastní výzkumné skupiny (viz zde).
***************************************************************
Závěrem bych chtěl ještě upozornit na několik čerstvých článků o současné polemice Akademie věd s vládní "reformou" výzkumu, která by během krátké době vedla k likvidaci Akademie:

"Hra na badatele, hra na novináře?"

"Premiér ošklivě překrucuje skutečnost"

"Akademie věd až za špičkou nosu"

"I za vědu máme dělenou odpovědnost"

"Jak „umleli“ návrh rozpočtu na výzkum a vývoj"

A úplně nakonec - sledujte krizové stránky Akademie věd!
Podpořila nás už spousta lidí (viz též jednoznačné výsledky nezávislé ankety).