Asi nejsem sám, kdo se v současné kocourkovské ústavně volební krizi upřímně stydí za naše politiky.
Jak je vůbec možné, že v samotných základech našeho politického systému ležela tak dlouho bez povšimnutí ona časovaná bomba?
Proč to poslanci nevyřešili už před mnoha lety (třeba hned po předčasných volbách před 11 lety)? Jak to, že si zjevně mysleli, že si pokaždé “tak nějak” odhlasují ad hoc co bude potřeba?



V nynějších debatách se často opakuje, že za vzniklou situaci hlavně může (jako za skoro všechno špatné) onen zlopověstný tlouštík s bradavicí, který “nezodpovědně sestřelil vládu (v době evropského předsednictví), aniž ji chtěl nahradit. A kvůli této šílenosti se teď má lámat ústava přes koleno.”

To je ale, s prominutím, nesmysl! Ve stejné situaci bychom přece byli, kdyby k pádu vlády došlo den po skončení našeho předsednictví!
A hlavně – za pád vlády může v první řadě těch několik koaličních poslanců z ODS a SZ, kteří se v kritické chvíli přidali k opozici. Jak to, že v tak důležitém období nebyli schopni předsedové ODS a SZ udržet elementární disciplínu svých poslanců?
Čekal bych tedy, že ti, kteří buší do Paroubka za to, že „nezodpovědně svrhl vládu”, budou jedním dechem přinejmenším stejně silně bušit do Topolánka a Bursíka za to, že připustili rozklad svých poslaneckých klubů?

A to už vůbec nemluvím o tom, že Topolánkova vláda vznikla na základě jakési politické korupce nebo vydírání dvou “přeběhlíků”. Vláda postavená na takto shnilých základech si nic jiného nezasloužila.

Doufal jsem, že když jeden z těch přeběhlíků teď všechny naštval, někdo vytáhne na světlo skutečnosti, které ho (a jeho dalšího stranického kolegu) “přesvědčily” že má podpořit vládu hlavních politických soupeřů.
Docela by mě ty důvody a způsob jejich uplatnění zajímaly... Pamatuji se, že se říkalo, jak vyšli z onoho přesvědčovacího jednání v Kramářově vile pobledlí...