Opět vzplály diskuse o omezování produkce oxidu uhličitého. Zvyšování koncentrace tohoto plynu zásadně důležitého pro život na naší planetě má totiž podle mínění velké většiny relevantních odborníků zásadní vliv na současné asi neoddiskutovatelné globální změny klimatu (nepřesně nazývané „globální oteplování“).

Naprostá většina světových politiků, ať už „pravicových“ (např. britští konzervativci) nebo „levicových“ se v podstatě shoduje v tom, že je potřeba přijmout opatření, jak omezit produkci onoho „skleníkového plynu“ spalováním fosilních paliv.

Existuje ale i výrazná skupina „disidentů“, kteří se označují za „klimaskeptiky“ a své názorové odpůrce označují za „alarmisty“.

Klimaskeptici jsou jak se zdá názorově poměrně nejednotní, ale shodují se většinou v tom, že alarmisté jsou buď hlupáci, nebo podvodníci. Často slyšíme často, že tito alarmističtí odborníci jsou jen „odborníci“ a že ke svým katastrofickým závěrům dospívají po jakési kartelové dohodě, která jim má zajistit štědré granty a možnost jezdit na opulentní konference do různých atraktivních měst. Dozvídáme v této souvislosti dokonce, že „Největší hrozbou pro svobodu, demokracii, tržní ekonomiku a prosperitu na počátku 21. století není komunismus nebo jeho různé měkčí varianty. Komunismus byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu.“

Někteří klimaskeptikové hájící koncept „modré, ne zelené planety“ si myslí, že se jedná jen o nějaký poměrně krátkodobý, náhodný výkyv klimatu, který má jen zanedbatelné důsledky.

Jiná podčeleď klimaskeptiků připouští, že klima se začíná skutečně globálně výrazně měnit, ale zpochybňují, že na tom mají výrazný podíl lidské činnosti, hlavně spalování fosilních paliv. Poukazují na to, že k podobným výrazným změnám docházelo v minulosti mnohokrát, dokonce i v historických dobách, a že klima je mnohem víc ovliňováno jinými faktory než změnami koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.

Ještě další klimaskeptikové si myslí, že nějaké výraznější oteplení a zvýšení koncentrace oxidu uhličitého by bylo naopak blahodárné – mohli bychom se těšit z teplého Severního ledového oceánu, pěstovat v Čechách (nebo aspoň na jižní Moravě) mandarinky a na Sibiři pšenici a vinnou révu. Ani (několika)metrové zvýšení hladiny oceánu nepovažují za velký problém.

A konečně další část klimaskeptiků je toho názoru, že globální změna klimatu reálná je, a že tato změna je skutečně hlavně způsobena spalováním fosilních paliv a produkcí metanu obrovskými stády hovězího dobytka, ale že je principiálně (ideologicky) nesprávné nějak regulovat tyto lidské činnosti jakožto příčiny oněch (nežádoucích) změn klimatu a raději se soustředit na odstraňování následků, protože to vyjde levněji.

Je zajímavé, že zatímco např. ve Velké Británii stojí v předních řadách „alarmistů“ strana konzervativců, u nás je téměř „povinnou“ charakteristikou „pravičáků“ klimaskepticismus, často značně bojovný (výjimkou je ale např. expert ODS na životní prostředí Bedřich Moldán).

**********************************
Co s tím?

1) Pokud se velká většina odborníků shodne na tom, že globální změna klimatu je reálná a že lidská činnost v tom hraje podstatnou úlohu, je podle mého názoru bláhové věřit spíše té malé menšině s tím, že to většinové mínění je jen jakýmsi gigantickým spiknutím.
Na mínění odborníků se přece spoléháme v našem životě skoro ve všem, není-liž pravda?
(Je ovšem pravda, že řada lidí věří podobně na teorii monstrózního spiknutí naprosté většiny odborníků i pokud jde např. o očkování, nebo údajný umělý původ HIV, teorii evoluce nebo tzv. chemtrails).

2) Klimaskeptici mají určitě pravdu v tom, že nemůžeme s jistotou vědět, jestli neprožíváme jen nějaký poměrně krátkodobý, náhodný výkyv klimatu, nebo jestli opravdu ta pozorovaná souvislost mezi zvyšováním koncentrace oxidu uhličitého a změnami klimatu není jen korelací a nikoli příčinnou souvislostí; s jistotou toho totiž o světě kolem nás víme opravdu málo co – zvláště u tohoto typu jevů a dějů se z principu musíme spokojit s nějakým stupněm pravděpodobnosti.
I klimaskeptici ale asi musí uznat, že ačkoli dosud historicky známé změny klimatu člověk zřejmě neovlivnil, nikterak to logicky nevylučuje možnost, že tentokrát ji člověk opravdu poprvé vyvolává.

3) I kdyby měli klimaskeptici kterékoli odrůdy pravdu, přesto bych si myslel, že bychom měli udělat maximum pro to, abychom si nespalovali uhlí, ropu a plyn, které mohou být využity daleko lépe v chemickém průmyslu.

4) A hlavně – pokud bude existovat silný tlak na snížení emisí ze spalování ropy a plynu, konečně se vyvinou lepší metody získávání energie (podle mého názoru není v současnosti nic lepšího než jaderná energetika), což zásadně sníží naši závislost na rizikových státech, z nichž tyto suroviny získáváme. Je přece načase, aby se konečně zvládlo využití termojaderné energie pro komerční účely! Kdyby byla silnější motivace a vynaložilo se na to dost peněz (např. jen zlomek toho, co stáala sanace krachujících bank), asi by i tato věc byla již vyřešená.

5) Je jistě velmi důležité, abychom seriózně diskutovali, zvažovali nejracionálnější řešení situace a nepodléhali ukvapeně poplašným výkřikům ekologistických fanatiků (kteří nepochybně existují a hlasitě se projevují).
Divím se ale, jak může někdo vášnivě obhajovat „svobodu“ bez omezení ničit životní prostředí, nenávratně si spalovat cenné suroviny a být závislý na ropě z rizikových oblastí.
Je snad podobným „útokem na naši svobodu a prosperitu“ ekonomicky velice nákladné čištění odpadních vod, povinné zavádění katalyzátorů v autech nebo odsiřování kouřových zplodin v uhelných elektrárnách?
Obávám se, že v očích některých (pravicových) ultraliberálů ano...