Níže uvedený text vyšel v Lidových novinách v sobotu 25.4. pod názvem “Chiméra kolektivní imunity” (mezititulky LN).

************************************************************************************


Před několika dny jsem se účastnil televizní debaty o biomedicínských aspektech choroby covid-19.
V diskusi bylo všemi účastníky správně zdůrazňováno, že tato nemoc vážně ohrožuje především staré lidi, kteří trpí jinými chronickými chorobami, a že právě tyto rizikové skupiny je potřeba chránit před nákazou. Byl jsem ale nemile překvapen, když se prof. Prymula, ale i oba další členové diskusního panelu poněkud překvapivě opakovaně hlásili k myšlence, že se současnou epidemií se definitivně vypořádáme teprve tehdy, až chorobu prodělá více než 60 procent populace, a bude tak dosaženo kýženého stavu „kolektivní imunity“. Virus se pak přestane šířit proto, že pro něj zásadně klesne příležitost nakazit další jedince.
Já se naopak (ve shodě s míněním většiny světových odborníků) domnívám, že tento názor je nesprávný a potenciálně škodlivý.

Katastrofa v Británii
Je v živé paměti, že počátkem března doporučili dva hlavní vědečtí poradci britskému premiérovi jako nejlepší strategii nezavádět příliš plošná omezující opatření, ale snažit se o co nejrychlejší promoření společnosti, a tedy dosažení stavu oné kolektivní imunity. Tento přístup je samozřejmě založen na neověřeném předpokladu, že v těle velké většiny pacientů vzniknou během onemocnění protilátky, které dlouhodobě zabrání opětovné infekci. Během tohoto období by se měly karanténními opatřeními chránit pouze ony rizikové skupiny, protože u velké většiny těch ostatních probíhá onemocnění jen s mírnými příznaky. Tento přístup měl zabránit velkým ekonomickým škodám.
Britská vláda skutečně této rady uposlechla, ale během necelých dvou týdnů začalo být zřejmé, že se rodí zdravotní katastrofa italského typu, a tak se strategie změnila. Toto zdržení stálo ovšem možná více než 15 tisíc životů. Podobný – možná ještě horší – scénář se nyní naplňuje v některých státech USA, zvláště v New Yorku. Jsem zvědav, kdy ty dva hlavní britské poradce konečně vyhodí…
Strategie, na kterou vsadila většina zemí, včetně té naší, je založena na intenzivní snaze zamezit maximálně šíření nákazy s perspektivou postupné téměř úplné eliminace viru z populace. To je samozřejmě v příkrém rozporu s perspektivou 60procentního promoření populace a hypotetického dosažení kolektivní imunity v dohledné době. Navíc se zdá, že u tohoto trochu atypického viru pravděpodobně ani příliš neplatí základní předpoklad, že jedinci, kteří onemocnění prodělali, zůstanou dlouhodobě imunní vůči opakované nákaze. Prozatím také nevíme, jaká je nynější úroveň promořenosti populace, ale zdá se, že je zatím velmi nízká. To znamená, že podstatné promoření populace je v nedohlednu a naopak existuje dobrá šance, že bude možné docílit téměř kompletní eradikace viru.

Úspěšná česká opatření
Je samozřejmě také velmi důležité, jak se vyvíjí situace u našich sousedů. Z technických důvodů není příliš spolehlivé porovnávat počet odhalených případů onemocnění – metodika testování se v různých zemích liší, neexistuje přehled o pravděpodobně poměrně velkém počtu lidí, kteří chorobu prodělali v tak mírné podobě, že vůbec nebyli testováni. Proto je asi nejspolehlivějším ukazatelem počet úmrtí na covid-19 na milion obyvatel. K včerejšímu dni činí toto smutné číslo v Česku 20, v Polsku 12, v Rakousku 58, v Německu 67, na Slovensku dokonce jen 3 (!) (v Belgii 560, Itálii 423, Francii 335, Španělsku 474, Velké Británii 276, New Yorku 1063).
Je tedy vidět, že dosud použitá opatření byla u nás velmi úspěšná a epidemie je pod kontrolou, ba na ústupu. Bylo by proto podle mého názoru velmi nemoudré defétisticky rezignovat na cíl eliminace koronaviru z naší populace a namísto toho se odkazovat na onu více než problematickou chiméru kolektivní imunity. Nyní máme přece daleko lepší technické a organizační prostředky pro zavedení druhé fáze – oné „chytré“ karantény, která se tak skvěle osvědčila například v Jižní Koreji.

Za tento ústupek zaplatíme
Závěrem – přestaňme prosím koketovat s tím vysoce problematickým konceptem kolektivní imunity, snažme se o maximální eliminaci koronaviru především pomocí „chytrých“ epidemiologických opatření. Věřme, že v několika příštích měsících se dočkáme i účinných léků – řada se jich již testuje. Na vakcínu bych příliš nespoléhal – bude to trvat dlouho a její účinnost nemusí být valná (kéž bych se mýlil…).
Není samozřejmě možné žít ještě mnoho měsíců, či snad dokonce několik let v podmínkách dosavadních striktních karanténních opatření. Musím ale říci, že mě nepříjemně překvapilo čtvrteční vládní oznámení, že koncem května už budou zrušena prakticky všechna stávající omezení. Zdá se tedy, že se vláda rozhodla opustit původní rozumný plán na postupné uvolňování méně důležitých opatření a vydat se na hazardní cestu „promořování“ (dokonce by se dalo říci vědomého, záměrného „zamořování“) společnosti, a to i bez znalosti výsledků započatého širokého testování populace. Obávám se, že za tento ústupek podnikatelským organizacím draze zaplatíme životy tisíců starších a nemocných lidí, právě tak, jak to vidíme v New Yorku, Belgii či Velké Británii.
Přece jen tedy zřejmě vítězí nahlas nevyřčená teze, že tyhle životy (ostatně přece ekonomicky většinou již neproduktivní, že?) jsou přiměřenou cenou za prosperitu hospod, divadel a cestovních kanceláří. Jedinou nadějí by snad mohlo být důsledné nasazení té „chytré karantény“; mám však obavu, že tady zase zvítězí ti, kdo tvrdí, že její technické principy (sledování pohybu a kontaktů nakažených osob) jsou neslučitelné s osobní svobodou a ochranou osobních údajů. Vidím to dost pesimisticky a obávám se, že ty velmi dobré dosavadní výsledky budou brzy promarněny. Škoda…

VÁCLAV HOŘEJŠÍ
molekulární imunolog