Již několik měsíců se téměř denně dočítáme o přípravě státního rozpočtu na příští rok. Vláda se snaží vyřešit to, že v posledních letech máme postupně vzrůstající „strukturální dluh“ (nyní zhruba 300 miliard ročně, přičemž celkový dluh je zhruba 3000 miliard, tedy asi 42% ročního HDP). Tento problém řešíme stejně jako většina dalších států půjčkami od „finančních trhů“. Z půjček ovšem platíme úroky (loni přes 51 miliard, což je zhruba 2.3% z celého rozpočtu). V půjčování sice můžeme dál pokračovat, ochotných věřitelů je dostatek, ale pokud možno tak, aby dluh zůstával v poměru k HDP stabilně relativně nízký (cca nejvýše kolem 40% HDP, raději méně, jak tomu ještě nedávno bylo). Kdybychom tak dál pokračovali, vynakládali bychom na tuto úrokovou „obsluhu dluhu“ stále víc a hrozilo by i nebezpečí, že se věřitelé začnou obávat o naši schopnost řádně dluh splácet a poskytovali by nám jakožto rizikovému dlužníkovi další půjčky jen za vyšší úrok. To by samozřejmě vedlo ke špatným koncům. Proto jsou snahy o snížení toho strukturálního dluhu nutné a chvályhodné. Úplně by stačilo, kdyby se se ta míra našeho zadlužení v poměru k HDP nezvyšovala, ještě lepší by bylo, aby se snižovala (před 4 lety byla jen asi 30%).

Je sice pravda, že většina států je zadlužena víc než Česko (např. Německo 66% HDP), ale my patříme v několika posledních letech mezi státy, u kterých tempo zadlužování roste nejrychleji. Je samozřejmé, že rozpočtové problémy jsou jak u státu, tak i u každé jiné instituce, nebo i v rodině závislé na tom, jaké jsou výdaje ve srovnání s příjmy.

Naše pravicová vláda se onen základní problém poměru příjmů a výdajů snaží nyní řešit téměř výhradně snížením výdajů a odmítá zvyšování daní. Věří totiž, že nízké daně podporují rozvoj ekonomiky, což nakonec pomáhá celé společnosti. Velká část problému by byla vyřešena odstraněním každoročního zhruba stomiliardového výpadku způsobeného zrušením tzv. superhrubé mzdy v roce 2021, který zařídila Babišova vláda ve spolupráci s opoziční ODS a SPD. Připomeňme, že toto opatření přijaté v tehdejší mimořádné covidoové situaci mělo platit pouze 2 roky…

Stát tedy nyní škrtá kde může, protože se snaží "doškrtat" k těm 300 miliardám, aby se neprohlubovalo zadlužení. Rozhodně je správné hledat úspory a zvyšovat vyšší efektivitu státu všude, kde to jde. Takto se ale uspoří jen málo – stát na vlastní provoz příliš mnoho nevydává. Naprostá většina jeho výdajů pochází z výdajů poskytovaných přímo či nepřímo na různé sociální výdaje. Pokud by tedy podstatná část z těch chybějících 300 miliard měla pocházet z takovýchto úspor, znamenalo by to dramatické zhoršení služeb státu, na které jsme zvyklí. To by samozřejmě nejvíc postihlo chudou část naší společnosti, tedy lidi, kteří již nyní mají těžko řešitelné problémy, jak se vyrovnávat s dopady vysoké inflace. Chystané rozpočtové škrty by vedly ke zhoršení kvality našeho školství, zdravotnictví, nárůstu exekucí a počtu lidí "mimo systém", kteří do rozpočtu nepřispívají a naopak způsobují výdaje.

Správné řešení je jiné – stát musí především zvýšit své daňové příjmy. Je prostě nutné výrazně zvýšit daně z příjmů těch bohatších z nás, zavést tedy výrazně progresivní zdanění příjmů fyzických osob, tedy těch, kteří to zvýšené zdanění snadno unesou a asi budou jen o něco méně spořit. Reálně hrozící rozšíření dnešní nejméně dvacetiprocentní chudé vrstvy společnosti na dvojnásobek a ochuzení nižší střední třídy v důsledku chystaných škrtů rozhodně nepomůže vyřešit problémy stagnující a inflační ekonomiky.

Jsem přesvědčen, že pravicové teze o tom, že stát má být co „nejštíhlejší“, daně a míra přerozdělování co nejnižší, jsou mylné a nebezpečné. Podívejme se, jaká je míra přerozdělování a sociálních výdajů nejvyšší a kde se lidem nejlépe žije – jsou to skandinávské země. Vezměme si je za vzor! Problémem ovšem je, že v naší zemi nějak vymizely levicové politické síly, které by prosazovaly takovéto směřování.

Ještě jednou – ano, šetřeme, racionalizujme tam, kde tam, kde to má smysl, ale hlavně – přijměme takový výrazně progresivní daňový systém, aby přinášel státu chybějících aspoň 200 miliard ročně. A ten zbytek se snad dá časem dohnat úsporami skutečně neefektivních výdajů (jako první mi napadá zrušení plánů na extrémně nákladné nákupy vojenské techniky). Obávám se ale, že něco takového by se dalo uskutečnit jen s úplně jinou, více či méně levicovou vládou. Ta ale není na obzoru. Ach jo…

*********************************************
Kratší verze vyšla v Deníku tiskem a online (https://www.denik.cz/hlasy-deniku/reseni-problemu-rozpoctu-je-jednoduche-20231009.html ).