Už je to čtvrt století – díl šestý.

17. 08. 2014 | 19:27
Přečteno 6219 krát
Pokračuji v seriálu (předchozí díly viz zde).
Splnily se naše polistopadové touhy po spravedlivém, ekonomicky efektivním, svobodném, demokratickém a spravedlivém společenském systému?
Myslím, že jen částečně. Věřím, že stejně jako já většina českých občanů považuje „standardní“ zastupitelskou demokracii za optimální systém, ovšem pokud jeho jednotlivé části dobře fungují. Vadí ale, že negativních jevů, které jsou porušením správných principů demokracie a systému sociálně tržní ekonomiky, je u nás dnes příliš mnoho.

Zdá se, že – zvlášť po roce 1989, kdy zmizel silný protivník západního systému – došlo k jakémusi odblokování a systém se jaksi „utrhl ze řetězu“. Takový nedostatečně regulovaný globalizovaný ekonomický systém vede mj. k tomu, že se příliš rozevírají příjmové nůžky a bobtná tenoučká vrstva nejbohatších lidí, kteří tím získávají obrovský vliv a moc.
Na druhé straně zůstává stále větší vrstva lidí, kteří sice neumírají hlady, ale mají se relativně špatně, žijí „od výplaty k výplatě“ a mají pocit nespravedlnosti. Nezáleží příliš na tom, jestli se mají opravdu bídně.

Všichni, kteří se dnes mají relativně špatně, jako například pokladní v samoobsluze, která tam celý den sedí a vydělává si pár tisíc, se samozřejmě mají mnohem lépe, než se měli třeba chudí lidé za první republiky. Ale mají například souseda, který má příjem desetkrát větší, a vidí, co vše si může dovolit. Nejsou si jisti, jestli si to ten bohatý soused opravdu zaslouží.

Myslím si, že toto je vážný faktor, který je potřeba brát v úvahu. Není možné jej odbýt tím, že máme být hlavně šťastni, že máme svobodu, že někdo prostě nebyl vlastní vinou úspěšný, nebo má smůlu.
Tenhle přístup mi velice vadil u Václava Klause, který opakovaně ve svých projevech říkal: „Máme se nejlépe, jak jsme se kdy měli“ (což je pravda) a stížnosti odbýval tím, že ti méně úspěšní jen závidí těm úspěšnějším.
Vyvstává otázka, koho považujeme za „úspěšného“? Rozhodně si nemyslím, že bychom měli považovat automaticky za úspěšného toho, kdo si vydělává miliony, a za neúspěšného člověka třeba tu pokladní v samoobsluze nebo lesního dělníka, kteří v potu tváře opatřují živobytí pro svoji rodinu a dělají práci, bez které by to také nešlo.

Jsem přesvědčen, že přehnaná příjmová nerovnost je společenským zlem. Je jistě otázkou, jaká by byla ideální maximální příjmová nerovnost. Říká se, že podle Platona rozdíly mezi největšími a nejmenšími příjmy neměly být více než trojnásobné. Z dnešního hlediska by se samozřejmě jednalo o extrémní rovnostářství.

Nemám rozhodně nic proti soukromému vlastnictví podniků a nemovitostí, ale pokud se týká příjmů manažerů a jiných zaměstnanců, myslím si, že příjmová nerovnost by měla být nanejvýš desetinásobná. Dnes jsou ale prakticky všude na světě ty rozdíly klidně i stonásobné. Podívejte se třeba na lidi jako Aleš Hušák nebo Martin Roman. Ty jejich stamilionové příjmy byly přece zcelan absurdní.

Nedávno jsem někde četl, že 25 vrcholných manažerů nejvýznamnějších investičních fondů má příjem vyšší než všichni američtí učitelé dohromady. To je přece úplně neuvěřitelné, skandální!
Někdo jistě řekne, že člověk, který spravuje miliardy, má mít odpovídající plat. Problém ale je, že když se mu ta jeho odpovědná a skvěle placená práce nepovede, nic se mu nestane – odejde se zlatým padákem. V tom vidím velkou nespravedlnost. Jsem přesvědčen, že tihle velmi bohatí lidé si prostě umí zařídit, aby ve společnosti platily zákony a pravidla, které jim vyhovují.

Paradox je – a to je nedostatek té dnešní demokracie – že přesto, že tato pravidla nevyhovují velké většině těch relativně chudých lidí, nějak je nedokážou změnit tak, aby systém byl sociálně spravedlivější. Je to evidentně tím, že rozhodující roli hrají tak či onak peníze těch bohatých.

Nevěřím, že příjmy těch manažerů prostě určuje „svobodný trh“ a že je to tak správné. Mně by se nejvíce líbil ekonomický a společenský systém, který existoval ve skandinávských zemích někdy v šedesátých a sedmdesátých letech, a do určité míry tam funguje i dnes. V něm jsou excesy příjmových nerovností eliminovány výrazným progresivním zdaněním. Velká příjmová nerovnost, pokud je přílišná, škodí demokracii, protože ve společnosti vzbuzuje nebezpečné negativní emoce. Může se stát, že situace nakonec přesáhne únosnou hranici, a to může být pro společnost destruktivní.

Jsem prostě zastáncem klasických sociálnědemokratických, nebo chcete-li „socialistických“ principů (prosím neplést s tím, co jsme zde zažili jako onen „reálný socialismus“). To znamená, že podporuji větší přerozdělování, větší regulaci v zájmu větší stability společnosti, v zájmu většího pocitu společenské soudržnosti a v zájmu omezení příliš velké faktické moci té superbohaté vrstvičky. Myslím si, že to je velmi důležitá věc, která se i v této zemi trochu zanedbala (bez ohledu na to, že je mnoho zemí, kde je to v tomto ohledu ještě mnohem horší).

Je třeba uznat, že v této společnosti pořád ještě sociální stát funguje celkem dobře. Některé věci jsou ale alarmující – třeba absurdní systém „sociálních bytů“, ze kterého na úkor státu bohatnou jejich majitelé. Přitom je to věc, která by se dala snadno řešit. V nedávných letech pravicových vlád byla evidentní snaha sociální stát co nejvíce odbourávat. Kdyby se jim dala volná ruka, kdyby tyto strany měly ústavní většinu, nepochybuji o tom, že by sociální stát zlikvidovaly.

Pravicové argumenty, že nucené přerozdělování je třeba nahradit dobrovolnými charitativními příspěvky, jsou úplně směšné. Kdyby se to tak opravdu dělalo, vybralo by se na potřebné sociální výdaje nepochybně řádově méně než prostřednictvím povinných daní.

Od posledních parlamentních voleb mám pocit, že se přece jen věci hýbou aspoň trochu správným směrem, že ta dnešní vládní koalice to s pozitivními změnami myslí vážně. Doufám, že to není jen nějaká další naivní iluze a že za pár let nebudeme tuto vládu hodnotit stejně negativně jako tu Topolánkovu a zvláště Nečasovu…

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy