Už je to čtvrt století – díl sedmý.

24. 08. 2014 | 20:00
Přečteno 6477 krát
Pokračuji opět v seriálu (předchozí díly viz zde).

Demokracie = diskuse; nebo už to neplatí?

V dobách „reálného socialismu“ a zvláště na sklonku onoho režimu jsme volali po dialogu s tehdy vládnoucím režimem. Ostatně říká se, že podstatou demokracie je dohadování, diskuse. V této souvislosti mě překvapuje, že lidé, kteří se považují za stoprocentně demokratické, se dnes např. vyjadřují stylem: „S komunisty se nemluví“ Myslím si, že to je špatné; dnešní komunisté jsou podle mě legitimní politickou silou naší společnosti, kterou nelze ignorovat. Proto se s nimi má a musí diskutovat. Pokud, jak věřím, nemají pravdu, měli bychom mít argumenty, kterými je, respektive jejich voliče, přesvědčíme.

Ti, kteří volají po ostrakizaci KSČM argumentují, že uznání komunistů za plně legitimní politickou sílu představuje nějaké skutečné nebezpečí, jakýsi první krok k opětovnému nastolení „totality“ s frontami na toaletní papír, výjezdními doložkami a zavírání za svobodné vyjadřování „nevhodných“ názorů. Myslím, že je to spíše strašák, který se hodí některým politikům a jejich novinářským spolupracovníkům.
Jsem přesvědčen, že dnešní KSČM, která za sebou nemá oporu ve světové supervelmoci, je pouhý slabý odvar někdejší všemocné KSČ, tedy pouze strašák a „papírový tygr“ – něco jako kobra s vytrhanými jedovými zuby.

To, že se „komunistické nebezpečí“ se stává pravidelně předvolebním tématem, považuji za průhledný manévr k odvrácení pozornosti od mnohonásobně důležitějších témat naší současnosti. Ostatně je zřejmé, že tento imaginární strašák na voliče zabírá čím dál tím méně...

Nedá se nic dělat – KSČM je prostě legální a nadále celkem významnou radikálně levicovou politickou silou. Pro některé voliče má určitou přitažlivost v tom, že se nikdy „nenamočila” v praktické vrcholné polistopadové politice spojené často s korupčními skandály a těžkými politickými a morálními selháními. Krom toho je pro mnoho lidí přitažlivá i v tom, že se hlásí k heslům jako „sociální spravedlnost” nebo „sociální jistoty”, které některé jiné strany považují jen za směšné pozůstatky minulosti.

Ačkoli dnešní komunisté již nehlásají násilné uskutečnění svých politických cílů, stále se celkem pozitivně hlásí k onomu katastrofálnímu experimentu z let 1948-1989, do jejich novin stále píší lidé jako pověstný J.Kojzar, a to je jistě odpudivé. Myslím však, že se KSČM přece jen opakovaně distancovala od stalinistické a zčásti i „normalizační” minulosti a naopak se docela pozitivně staví k „Pražskému jaru”.

Asi by mi moc nevadilo, kdyby se dnešní v podstatě „neškodní“ komunisté dostali nejen do krajské, ale i třeba i ústřední vlády – myslím, že by tím rychle ztratili většinu svých voličů, právě tak, jak se stalo v minulosti ve Francii a některých jiných západoevropských zemích. Museli by se totiž podílet na provádění často nepopulárních politických opatření, což je mnohem nevděčnější než snadná věčně opoziční kritika.

A ještě méně by mi vadilo, kdyby nějaká vláda bez komunistických ministrů byla závislá na „tiché” podpoře komunistických poslanců, jakožto oněch pověstných Paroubkových „Marťanů”.
Osobně bych si přál, aby komunisté měli co nejdříve jen pár procent voličů, jako je tomu ve většině „slušných“ zemí. To, že jich u nás mají víc, padá evidentně hlavně na vrub často špatné politiky stran, které u nás v posledních 25 letech vládly.

Smutné je, že v našem politickém systému je obecně, tedy nejen ve vztahu ke komunistům, ochota k diskusi s politickým pramalá, a to zvláště na nejvyšší úrovni. Není to žádná skutečná diskuse s cílem dohodnout se na něčem rozumném, není zde snaha respektovat protivníka, ale jen dva monology.

Velmi mi vadí, že když přijde nějaká opoziční strana s návrhem, který je rozumný, druhá strana ho automaticky „spláchne“ pouze proto, že pochází od „nepřátel“. Myslím, že to je velmi škodlivý projev nízké politické kultury. Je ale pravda, že něco podobného se děje i jinde ve světě, typicky nyní ve Spojených státech, kde republikáni vedou „válku“ s demokraty a jejich prezidentem.







Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy