Výročí demokratického převratu – důvody k radosti i ke smutku...

18. 11. 2016 | 17:29
Přečteno 17725 krát
Bývaly doby, kdy jsem psal na tomto serveru blogové články pravidelně, téměř každý týden.
Jeden jsem napsal v roce 2009 ke 20. výročí „sametové revoluce“; níže je jeho aktualizovaná verze.
***********************************


Během svého života jsem zažil dvě velké historické události – „pražské jaro” v roce 1968 a „sametovou revoluci” v roce 1989. Ta první skončila špatně - vyústila v chmurné období husákovské „normalizace”. Ta druhá dopadla, aspoň podle mého názoru, mnohem lépe a zásadně změnila životy nás všech (jsem rád, že jsem byl i účastníkem onoho historického pochodu 17. listopadu z Albertova na Národní třídu, a to až do toho pendrekového konce).

Většina českých občanů se asi shodne, že polistopadové politické změny přinesly výkonnější ekonomický systém a mnohem větší svobodu. Větší prosperita je jasně patrná ze vzhledu mnoha našich měst i z toho, že si většina občanů koupí za svoji mzdu víc než před sedmadvaceti lety. Už si ani neumíme představit někdejší fronty na různé nedostatkové zboží, výjezdní doložky na cesty do zahraničí nebo „manifestační volby s jednotnou kandidátkou Národní fronty“.
Já (i většina mých známých) se mám rozhodně mnohem lépe než před 30 lety a neměnil bych ani za nic.

Po tomhle nezbytném pochvalném úvodu dokumentujícím můj kladný vztah k demokraticko-kapitalistickému zřízení však začínají moje „ale“:

Nelze ale zavírat oči před tím, že existuje nezanedbatelný počet spoluobčanů (možná až čtvrtina?), kteří to vidí podstatně jinak než já, a kteří by řekli, že by raději stáli frontu na banány než frontu na pracovním úřadě, nebo kteří by rádi vyměnili exekutorskou šikanu za obtíže se získáním devizového příslibu.

Jsem velmi zklamán tím, kolik věcí se v těch sedmadvaceti letech pokazilo.
Jak to, že se ve srovnání s počátkem 90. let tak zásadně změnila nálada ve společnosti, že se skoro zcela ztratila důvěra v politiku a politiky? Je samozřejmě snadné být po bitvě generálem, ale nelze se ubránit přesvědčení, že mnoha z níže vyjmenovaných negativním jevům bylo možno aspoň částečně zabránit (některým i velmi snadno) a že dnešní stav by mohl být mnohem lepší.
Rozhodně jsem si např. nepředstavoval, že i po 27 lety budeme ještě hospodářsky tak výrazně zaostávat za Německem či Rakouskem (a zřejmě je už nikdy nedoženeme).

ZÁSADNÍ POLITICKÉ PROBLÉMY:

1. Politici jsou lidmi vnímáni velmi negativně, až s opovržením.
Nevím, jestli je to úplně oprávněné – asi to zase nejsou takoví padouši, jak se všeobecně soudí. Myslím, že důvodů takového negativní postoje veřejnosti je několik.
- V první řadě politici jsou skutečně zodpovědni za mnoho špatností, které se tady za těch 20 let staly – samozřejmě mám na mysli hlavně tu gigantickou hospodářskou kriminalitu provázející privatizační proces, podezřelé veřejné zakázky, ale třeba i některé problematické počiny zahraniční politiky (nekritická podpora jakéhokoli aspektu americké politiky, ať už to byla falešná válka v Iráku, uznání nezávislosti Kosova, problematický radar v Brdech, atd.).
- Velký podíl na tom negativním obrazu mají i sami politici, kteří své politické soupeře systematicky líčí jako lháře, neschopné hlupáky a škůdce této země…

Je mi líto, ale musím konstatovat, že dnešní politici jsou většinou vnímáni téměř tak negativně jako kdysi politici husákovské éry, v některých ohledech dokonce ještě hůře (rozšířené přesvědčení, že ti dnešní „kradou víc”).
Mezi lidmi se stále více šíří přesvědčení, že dnešní systém není skutečnou demokracií, ale pouze jakousi prázdnou slupkou s formálně demokratickým nátěrem („ať zvolíme kohokoli, stejně si budou dělat, co budou chtít; nechají nás sice svobodně říkat, co chceme, ale stejně to nebude mít žádný efekt“). Já toto přesvědčení v podstatě sdílím také.
Jaký rozdíl proti těm několika prvním letům po listopadovém převratu, kdy většina národa politikům upřímně (leč naivně) důvěřovala a téměř je milovala…

2. Neřešený a stále se zhoršující problém se „sociálně nepřizpůsobivými občany”.
Jakkoli se nepochybně jedná o velmi obtížný problém, je velmi smutné, že demokratická společnost se o jeho efektivní řešení vlastně ani nepokouší, takže jeho současný stav je mnohem horší než před třiceti lety. Právě toto považuji za největší problém a největší selhání polistopadového vývoje.

DALŠÍ PROBLÉMY:

3. Manipulativní žurnalistika.
Příliš mnoho novinářů a komentátorů píše neobjektivně a jejich snahou je přizpůsobit skutečnost, o které píší, svému již předem zformovanému politickému názoru. To je pokleslá forma žurnalistiky, zneužití svobody slova, a ony novináře (bohužel se mi zdá, že je jich většina) lze označit spíše za propagandisty, píšící takto buď z vlastního přesvědčení, nebo možná i z jiných důvodů. Bohužel se zdá, že de facto tady vlastně působí jakási sofistikovanější forma cenzury, resp. autocenzury – výsledek je ale docela podobný, jako kdyby fungovala cenzura klasická.
Trapné je i manipulování naší moderní historie, velmi podobné tomu, které prováděli komunisté. Při každoročních oslavách konce války má člověk dojem, že naši zemi osvobodili v podstatě Američané; o roli Rudé armády se trapně mlčí. Glorifikují se problematické násilné činy protikomunistického odboje (nejznámější je skupina bratří Mašínů), na které doplatili především nevinní lidé.
Absurdní je pro mě i adorace Václava Havla jako jakéhosi druhého Masaryka, který pro nás vybojoval svobodu a porazil totalitní režim. Vždyť ti komunisté se poté, co je opustil SSSR, vzdali úplně po dobrém, bez potřeby jakéhokoli boje připomínajícího třeba heroické oběti legionářů!

4. Trapné výmluvy na „totalitní” minulost a srovnávání s ní.
Po sedmadvaceti (!!!) letech už přece není možno svádět špatný morální stav společnosti na „dědictví totality”. S tím velice souvisí neustálý falešný „boj s nebezpečím komunismu”, který jen odvádí pozornost od viníků současných problémů.
Je ostuda, že dosud platí „lustrační zákon”, který byl od samého počátku velmi sporný a byl původně přijat na pět let – bude snad platit ještě dalších dvacet let?
Někteří lidé jsou i dnes nadšeni z toho, že mají svobodu a pořád pouze srovnávají stav, který byl před těmi třiceti lety s dnešním stavem, a to jak ekonomicky, tak politicky. Přijde mi to trapné, až směšné. Připomíná mi to totiž situaci z mého dětství, kdy jsem neustále slyšel z rádia, jak se komunisté chlubili: „Podívejte se, jak se zvýšila životní úroveň ve srovnání s první republikou – kolik lidí mělo tenkrát auto, kolik lidí mělo ledničky, kolik lidí mělo televizi?“ Ale dnes je to přece už také třicet let! Je přece nedůstojné, abychom se srovnávali s tím, co bylo před třiceti lety! Abychom se chlubili, že máme „normální“ demokratickou společnost. Já bych to považoval za samozřejmost a nějak zvlášť bych už za to nebyl příliš vděčný.
Zaplať Bůh, že jsme se zbavili toho nepochybně špatného komunistického režimu.
Měli bychom se ale teď soustředit hlavně na všechny ty špatnosti, které se „vylíhly“ za poslední čtvrtstoletí. Neměli bychom pořád hovořit o tom, co bylo tenkrát a co je již dávno vyčpělé. Jako exemplární případ bych uvedl „lustrační zákon“, který považuji za naprosto ostudný (ostatně už jsem o tom psal - tady a tady…), nebo onen notoricky problematický „Ústav pro studium totalitních režimů“. Kdyby bylo po mém, zřídil bych raději nějaký ústav pro studium ekonomické kriminality po listopadu 1989.

5. Nárůst kriminality.

Přechod ke svobodné společnosti byl provázen enormním nárůstem kriminality – jak té „obyčejné” (krádeže, vloupání, vraždy), tak obzvláště té ekonomické, spojené hlavně s privatizací. Zvláštní a skutečně hanebnou kapitolou bylo to, co se dělo (a možná ještě děje?) v souvislosti s tzv. zprostředkovatelskými agenturami pro zahraniční pracovníky ze zemí jako je Ukrajina, Mongolsko, Vietnam a další. Jak je možné, že se náš demokratický stát nedokázal tak dlouho vypořádat s tímto organizovaným zločinem, s tím, že na našem území žily (žijí??) tisíce lidí ve stavu faktického otroctví?
Když už se zdálo, že snad to nejhorší z ekonomické kriminality máme za sebou, dočkali jsme se jakéhosi vyvrcholení. Mám samozřejmě na mysli onu šokující Klausovu amnestii, o které raději nebudu už nic říkat, abych se nedopustil nějakých žalovatelných výroků. Ostatně už jsem o tom tady psal…
Po pádu prohnilé Nečasovy vlády se konečně začaly orgány činné v trestním řízení vypořádávat s korupčníky a „justiční mafií“. Byl jsem proto doslova šokován zásahem ministra vnitra (z ČSSD!!!) proti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu z letošního léta…

6. Bezpříkladné rozšíření hracích automatů a hazardu vůbec
To, že v jediné pražské čtvrti je snad víc hracích automatů a kasin než v polovině Evropy, a že mezi námi v důsledku toho žijí desetitisíce lidí s chorobnou gamblerskou závislostí, považuji za naprosto neuvěřitelný, nesnesitelný skandál, za který nesou zcela jasnou odpovědnost naši politici.

7. Všudypřítomná ohlupující reklama a masivní bulvarizace našeho života.
Někdy se mi zdá, že ty hloupé, vlezlé a často i oplzlé reklamní žvásty, které se na nás valí ze všech stran, mi lezou na nervy snad ještě víc než kdysi ty komunistické žvásty.
Silnice jsou lemovány reklamními plakáty tak hustě, že na některých místech se už snad ani další prostě nevejdou.
Některé z těchto plakátů nebo reklamních klipů propagují dokonce vyloženě škodlivé výrobky, jako alkoholické nápoje nebo kuřivo.
Myslím, že reklama je opravdu obzvláště škodlivou formou znečištění našeho životního prostředí – reklamníci znásilňují a vyprazdňují náš jazyk a otupují naši vnímavost.
Rozhodně si nemyslím, že tyhle reklamní orgie jsou nějakým projevem svobody slova a nezbytnou součástí svobodné společnosti a tržní ekonomiky ať už bez přívlastků nebo s přívlastky.

8. Nevídaný rozmach všemožného šarlatánství a iracionality.
Trvající rozmach a komerční úspěch nejrůznějších pavěd a šarlatánských praktik mě nepřestává udivovat. Dokonce i spousta dobře vzdělaných lidí bere jako samozřejmost astrologické charakteristiky lidí zrozených v určitém znamení zvěrokruhu. Lidé masivně kupují homeopatické preparáty. Řada soukromých lékařů používá šarlatánské diagnostické a terapeutické metody (např. „elektroakupunktura dle Volla“, „clusterová medicína“, homeopatie, magnetoterapie, atd.), dokonce stát podporuje spolupráci nemocnic s „tradiční čínskou medicínou“.

9. Zklamání z někdejších hrdinů „sametové revoluce”.
Pro mě, ale myslím, že i pro mnoho jiných, bylo velkým zklamáním to, co se stalo se symbolem listopadového převratu a idolem několika následujících let, Václavem Havlem i s několika dalšími statečnými chartisty.
Bylo pro mě těžko pochopitelné, jak tento někdejší bojovník za lidská práva bezvýhradně podporoval snad nejhoršího amerického prezidenta, jak opakovaně podporoval mírně řečeno problematické vojenské akce USA, jak jednostranně se vyjadřoval k různým případům porušování lidských práv a mezinárodního práva ve světě. V paměti mi utkvělo, jak označil kritiku americké politiky za „nadrzlou” a jak opakovaně zdůrazňoval nutnost naší bezvýhradné podpory USA tím, že jsme přece jejich velkými dlužníky – to mi něco živě připomínalo...
Úplně neuvěřitelně mi zněly Havlovy výroky o „humanitárním bombardování” a zvláště jeho srovnávání snah o zachování pracovních míst v automobilkách se zaměstnáváním dozorců v koncentračních táborech.
Korunu tomu nasadila další bývalá disidentka Jiřina Šiklová, když před dvěma lety prohlásila, že se raději bude mýlit s USA, než aby měla pravdu s Putinem. Přesně totéž, ale v opačném gardu, bylo přece bolševické heslo v 50. létech!
******************************

Bylo by myslím zajímavé, kdyby bylo možno nějak kvantitativně měřit množství „zla“ ve společnosti – prostě mít k dispozici jakýsi „zlometr“.
Tento hypotetický přístroj by vyhodnocoval množství všemožného zla, lidského neštěstí a naštvanosti – např. pocházejícího z útlaku a nespravedlností způsobených občanům státem, z nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, z důsledků alkoholismu, drogových a gamblerských závislostí, zločinnosti, dopravních nehod, nemocí, atd.
Naměřil by takový „zlometr“ celkově více zla a utrpení nyní, nebo v době husákovské? Je mi líto, ale skoro bych řekl, že by naměřil vyšší hodnotu nyní…

Na druhé straně bych řekl, že opačný přístroj, jakýsi „dobrometr“, měřící spokojenost, pozitivní emoce a „štěstí“, by naměřil také vyšší hodnoty nyní.
Tento paradoxní výsledek (více „zla“ i „dobra“ dnes ve srovnání s minulostí) bych přisuzoval tomu, že je dnes vše daleko polarizovanější než v té „šedé“ společnosti „reálného socialismu“.

Jak už jsem řekl na začátku, mně dnešní situace vyhovuje mnohem víc – ale na druhé straně si myslím, že těch negativních rysů by dnes mohlo být mnohem, mnohem méně a že nejsou nutnou daní za svobodu a relativní prosperitu.

Co s tím? Trochu rezignovaně a cynicky bych řekl - zaplať pánbůh, že to není horší…


Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy