Až do mých 40 let bylo slovo únor jaksi podvědomě spojeno spíše než s úslovím „...bílý, pole sílí“ s přívlastkem „vítězný“, či ještě spíše „Vítězný“. Ve škole, v rádiu, v televizi, v novinách, na plakátech a transparentech jsem toto spojení slyšel resp. viděl aspoň tisíckrát.
Před týdnem jsem říkal, že před první volbou prezidenta jsem byl v kostele, kde se přítomní modlili m.j. za to, aby první volba nedopadla špatně. Před druhou volbou jsem bohužel v kostele nebyl...
Tak jako mnoho jiných jsem se zájmem sledoval volbu českého prezidenta. A opět jsem byl hrdý na to, že jsem příslušníkem tohoto národa (podobně jako po převratné historické události v Naganu nebo po ohromujícím zjištění, že Adriana Sklenaříková má nejdelší nohy na světě). A nejen to - vysoké vyspělosti našeho národa odpovídá evidentně i vysoká úroveň jeho zákonodárců. Vždyť považte - netrvalo to ani 9 hodin a zákonodárci se dohodli na způsobu volby prezidenta! To by nám jistě mohli závidět i v Burkina Faso, nemluvě o Turkmenistánu.
Publikoval jsem tady už řadu příspěvků, z nichž některé byly (docela záměrně) jaksi „kontroverzní“. Jsem vždycky rád, když se k nim diskutuje – diskuse bývá někdy docela zajímavá a poučná. Co mně ale velice vadí je hrozivá netolerance až fanatismus některých diskutujících.