Opět jako minule předesílám – nic z toho, co níže píšu, nelze chápat jako cokoli jakkoli nepřátelského vůči vysokým školám. Naopak, jsem hluboce přesvědčen, že Akademie věd a většina vysokých škol (těch výrazně orientovaných na výzkum, zvláště základní) jsou přirozenými partnery se společnými zájmy a do značné míry i společnými problémy.
****************************************************
Před několika dny jsem zde začal probírat některé mýty a pověry, se kterými se v debatách o vztahu Akademie věd a vysokých škol setkáváme; probral jsem:
(1) názor, že existence AV je anomálií – v jiných vyspělých zemích se výzkum provádí výlučně na universitách. AV je škodlivým reliktem komunismu a jako takový je třeba ji zrušit.
(2) názor, že badatelé na ústavech AV nemusí učit, a proto mají nespravedlivě lepší podmínky k vědecké práci.
Dnes bych polemizoval s dalšími mylnými názory:
Předesílám – nic z toho, co níže píšu, nelze chápat jako cokoli jakkoli nepřátelského vůči vysokým školám. Naopak, jsem hluboce přesvědčen, že Akademie věd a většina vysokých škol (těch výrazně orientovaných na výzkum, zvláště základní) jsou přirozenými partnery se společnými zájmy a do značné míry i společnými problémy.
****************************************************
Již třikrát jsem tady psal o nebezpečném plánu vlády na drastické omezení Akademie věd (AV) (zde, zde a zde), na podobné téma zde psal i Václav Pačes a o dalších velice problematických aspektech „reformy“ výzkumu a vývoje psal také Milan Elleder a Jiří Zlatuška.
Někteří politici a bohužel i někteří představitelé vysokých škol se v této souvislosti snaží vyvolat dojem, že AV a vysoké školy jsou jacísi soupeři bojující o stejný „koláč“, tedy peníze ze státního rozpočtu určené na podporu vědy (resp. „výzkumu a vývoje“, jak se má správně říkat).
Do určité míry je tomu skutečně tak - a je to dobře; podle mého názoru je správné, když i v této oblasti existuje jakási vzájemná konkurence, když se studenti mohou rozhodnout, jestli půjdou pracovat na diplomkách nebo doktorských disertacích do laboratoří na universitě nebo na nějakém ústavu AV. Je také velmi správné snažit se srovnávat co nejobjektivněji vědeckou produktivitu badatelů na fakultách a na ústavech AV (a na špičkových zahraničních universitách a výzkumných ústavech!).
Je však také velmi důležité hloupě nezjednodušovat, neopakovat různé pověry a vidět objektivně souvislosti.
Proberme si některé tyto pověry, se kterými se v debatách o vztahu AV a universit můžeme setkat:
V současných vzrušených diskusích o doslova skandálním vládním návrhu rozpočtu v oblasti výzkumu a vývoje ohrožujícím do třech let samu existenci Akademie věd (ve prospěch firemního aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací) se stále vrací i otázka, jak má stát podporovat aplikovaný výzkum, průmyslový vývoj a inovace, jaký má být poměr mezi státní podporou „neužitečného“ základního výzkumu a (údajně) rentabilního aplikovaného výzkumu a inovací.
Před několika týdny jsem zde psal o zlověstném plánu Rady pro výzkum a vývoj (RVV) vedoucímu k oslabení základního výzkumu v této zemi a především k postupné likvidaci nejproduktivnější části českého výzkumu, Akademie věd.
Jen pro pořádek poznamenávám, že Akademie věd je, trochu zjednodušeně řečeno, soustavou 55 pracovišť s právním statutem „veřejných výzkumných institucí“ (v.v.i.; valnou většinou samostatných výzkumných ústavů), jejichž zřizovatelem je instituce státní správy zvaná také „Akademie věd“. Tato soustava (státní instituce plus jí podléhající v.v.i.) je velmi demokraticky (podobně jako třeba university) řízena volenými orgány - předsedou, Akademickou radou a Akademickým sněmem (viz zde).
Už 19 let u nás neexistuje onen pověstný sbor více či méně senilních akademiků, který by měl cokoli společného s jejím řízením (na rozdíl třeba od Ruska, Maďarska či Polska).