Pod stejným titulkem vyšel před pár dny v Britských listech (BL) článek, který je překladem komentáře z německého Sternu. Jeho autorem je Julian Nida-Rümelin, který vyučuje filozofii a politickou teorii v Mnichově a v Berlíně; v prvním kabinetu spolkového kancléře Schrödera zastával úřad státního ministra pro kulturu.
Vzhledem k tomu, že většina čtenářů Aktuálně.cz možná nesleduje BL, rozhodl jsem se citovat zde obsáhle z tohoto článku, který naprosto vyjadřuje take moje názory na tuto záležitost.
Pokračuji v seriálu (předchozí díly viz zde).
Po týdnu opět pokračuji ve svém seriálu (předchozí díly viz zde).
Před týdnem jsem tady zveřejnil první díl vzpomínek na to, co se dělo před 25 lety; dnes pokračuji.
Pod tímto titulkem zde včera uveřejnil místopředseda vlády Pavel Bělobrádek článek k tragické události, která stála životy čtyř českých vojáků v Afghánistánu. Asi každý občan této republiky se s panem místopředsedou shodne v tom, že sdílí zármutek nad smrtí těchto mužů.
Před 25 lety jsme zažili cosi úžasného; co se dělo v následujících letech často už tak úžasné nebylo. V tomto článku a snad i v několika dalších pokračováních bych si chtěl trochu zavzpomínat...
Text je zčásti odvozen od dlouhého rozhovoru, který byl publikován jinde.