Už je to čtvrt století – díl čtvrtý.

27. 07. 2014 | 19:30
Přečteno 5684 krát
Pokračuji v seriálu (předchozí díly viz zde).

Emigrace

Důležitým předlistopadovým tématem byla emigrace (a svým způsobem je tomu tak kupodivu i teď). Pro mnoho lidí to bylo řešením oné husákovské trudné reality.
Myslím, že téměř všichni čeští emigranti se tam „venku“ uplatnili velmi dobře, ba až skvěle – to platí zejména o vědcích.
Samozřejmě jako skoro každý z mých vědeckých známých, jsem i já v sedmdesátých a osmdesátých letech uvažoval o tom, jestli by nebylo nejlepší emigrovat a dělat vědu za mnohem lepších podmínek někde jinde (a samozřejmě mít i mnohem lepší plat).
Zkušenost s životem v zahraničí jsem měl – v letech 1985-86 jsem strávil rok na postdoktorálním pobytu ve špičkové laboratoři na Harvardově univerzitě (a v roce 1988 ještě tamtéž další tři měsíce) . Tehdy jsem tam byl sám, manželka a dvě malé dcery zde musely zůstat jako „rukojmí“, aby mne nenapadlo tam zůstat (všechny, kdo budou zase v diskusi zvědaví na to, jak je možné, že jsem se v té době na ten pobyt dostal a čím jsem to musel vykoupit, odkazuji na svůj dřívější článek na toto téma; zde jen zdůrazním, že to nebylo nic vyjímečného a že nutnou podmínkou k tomu nebylo stát se agentem StB, ba ani členem KSČ) .

V Americe se mi velice líbilo, zvláště v tom univerzitním prostředí. Všude kolem mě byla spousta cizinců; Amerika evidentně byla (a snad ještě je) opravdu ideální zemí pro přistěhovalce.

Trochu mě ale překvapilo, že některé negativní věci, které jsme o Americe slýchali od komunistických propagandistů, tam skutečně existovaly; zvláště silný dojem na našince udělalo, když zabloudil do černošských čtvrtí, jako byl South Boston. Stejně jako já nad tím nevěřícně kroutili hlavou i moji harvardští západoevropští kolegové – jak je něco takového možné v tak bohaté zemi?

Překvapilo mě také, jak všechny televizní programy, včetně večerních zpráv, byly hustě prokládány reklamami; tehdy mně to připadalo neuvěřitelně barbarské (dnes už jsme tento kulturní výdobytek dohnali…). Vzhledem k tomu, že ta půlhodina zpráv byla skoro z poloviny zaplněna reklamami a zbytek se 90% věnoval různým „zprávám z domova“, jsem měl dojem, že o dění ve světě mě trochu paradoxně asi lépe informovala československá (komunistická) televize…

K emigraci jsem se na rozdíl od řady svých kolegů neodhodlal hlavně z osobních důvodů. Jednak jsem tady měl stárnoucí rodiče, ale důležité bylo i to, že bych se tam necítil jako doma. Přece jen by mi vadilo, že cizím jazykem (angličtinou) nevládnu tak perfektně, abych všemu rozuměl a všechno uměl perfektně vyjádřit. Tím bych se cítil handicapován. Zkrátka převážily důvody, abych zde zůstal. Říkal jsem si také: „Přece nemůžeme všichni utéct a tady jim to nechat napospas.“ Doufal jsem, že se to tady přece jen zlepší, zvláště poté, co v čele SSSR stanul Gorbačov (i když jsem samozřejmě nečekal, že ke změně dojde tak rychle a důkladně).

Několik měsíců po sametové revoluci mi volal můj americký šéf z postdoktorálního pobytu v roce 1985 a nabízel mi ve své laboratoři lákavou dlouhodobou pozici, vedení jedné jeho laboratoře. Nabízel mi velmi pěkný plat. Odmítl jsem, jelikož bylo těsně po revoluci a já jsem měl pocit, že mám jakési vlastenecké povinnosti. Vzpomínám si, že moje rodina z tohoto rozhodnutí velkou radost neměla…

Zajímavé je, že emigrace po listopadovém převratu ve srovnání s komunistickým obdobím vlastně zesílila. Samozřejmě, že teď je to něco jiného než tehdy – dnešní exulanti se mohou kdykoli vrátit, není na ně pohlíženo jakkoli negativně – spíše naopak. Několikaleté zahraniční pobyty jsou zvláště pro některá povolání samozřejmě velice pozitivní a v některých oborech dokonce téměř nezbytné. Přesto bych byl raději, kdyby zvláště vysoce kvalifikovaní lidé (lékaři, vědci, odborníci v IT) tak často neodcházeli z této země v podstatě navždy a bez adekvátní náhrady z jiných zemí.

Disidenti

Často se diskutovalo o tom, jakou roli hráli v „sametové revoluci“ disidenti. Těch lidí jsem si v předlistopadové době nesmírně vážil. Opravdu jsem je obdivoval. Cítil jsem se vůči nim provinile, že tak statečný nejsem. Bylo důležité, že tady těch několik set statečných našlo. Nemyslím si ale, že se disidenti nějak příliš významně zasloužili o tu listopadovou změnu. Zásadní bylo, že naše konzervativní komunisty přestal podporovat Sovětský svaz, a ti to pak v podstatě dobrovolně pustili.

Jiná věc je, jak tito lidé naložili s mocí, která jim v polistopadovém období „spadla do klína“. Myslím, že si s tím většinou příliš dobře neporadili (moc jim to nevytýkám – není divu…). Velmi mě ale zklamalo, jak se někteří z nich po listopadovém převratu postupně změnili.
To platí do značné míry i o nejvýznamnějším z nich, Václavu Havlovi, zvláště v jeho posledních deseti letech. Člověk, kterého jsme obdivovali za jeho nekompromisní obhajobu lidských práv, začal být trapně jednostranným – nikdy ani náznakem nekritizoval špatnosti, které měli na svědomí politikové západních zemí. Naopak aktivně podporoval i agresivní kroky, které byly flagrantním porušením mezinárodního práva (pověstné „humanitární bombardování“). Jak je vůbec možné, že byl takhle slepý (nebo jen „pragmatický“)?
Podobné to bylo i s dalšími disidenty, které jsme v předlistopadovém období obdivovali.
Jan Urban se v mých (a myslím, že nejen mých) očích znemožnil tím, že se po léta evidentně ze zištných důvodů angažoval ve prospěch podivného podnikatele pana Šťávy v jeho známém sporu „Diag Human“.
Alexandr Vondra skončil v ministerské funkci s ostudnou aférou kolem předražené zakázky; jeho totálně nekriticky proamerické postoje u mě vyvolávaly pocit, že je snad spíše pracovníkem amerického velvyslanectví….
Další známý předlistopadový disident, můj bývalý spolužák, mi při naší poněkud vzrušené diskusi o americké invazi do Iráku řekl: „Ale vždyť oni si přece potřebovali v praxi vyzkoušet nové armádní systémy spojení!“
A tihle lidé tady kdysi bojovali za to, aby lidé nebyli z politických důvodů vyhazováni z práce, mohli cestovat do zahraničí a jejich dětem nebyly kladeny překážky pro studium na vysoké škole... Smutné…


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy