Po pravdě řečeno, nějak nechápu, o co vlastně jde v dlouhodobě diskutovaných návrzích na penzijní reformu. Proč má být vlastně opuštěn ten současný průběžný systém financování důchodů garantovaný státem? Jaká výhoda plyne z toho, že lidé budou místo vyššího povinného státního důchodového “pojištění” (raději bychom měli říkat “daně”) více či méně povinně platit do soukromých penzijních fondů? Pokud takový fond bude státní, pak také nevidím valný smysl (leda že by to byl předstupeň k pozdější “prichvatizaci”). Někdo si asi myslí (nebo se nám snaží namluvit), že ty penzijní fondy budou dobře hospodařit a z výtěžků svých investic bohatě zhodnotí vklady.
Nedá mi, abych nereagoval na článek se stejným názvem, jehož autorem je Hans Jörg Schmidt a který sem umístil a úvodem opatřil Libor Stejskal.
Já jsem na obdobné téma nedávno také napsal článek.
Ačkoli si za tím, co jsem tehdy napsal, stále stojím, začíná mě trochu mrzet, že jsem to napsal.
Vidím totiž, jak se z jakéhosi důvodu rozjíždí čím dál silnější (a řekl bych dobře organizovaná) kampaň pokoušející se přesvědčit nás, že vlastně poválečné zločiny Čechů byly stejné, jako ty válečné zločiny Němců, a že zatímco Němci se se svojí minulostí již vypořádali, teď je řada na nás. Prý nás teď „dohonila naše historie“.
A tak co chvíli nějaký „odvážný český režisér“ natočí reportáž o nějakém poválečném zločinu spáchaném na bezbranných Němcích a odvážní novináři to označí za „genocidu“.
Nechci být paranoidní, ale nějak se mi vtírá otázka, jestli to trochu nesouvisí s tím, že spousta našich vlivných médií má německé vlastníky...
Již několikrát jsem v různých internetových zdrojích narazil na následující text:
************************************************************
Předseda australské vlády Kevin Rudd řekl:
„Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa u toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví.
Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky, nebo jakkoli jinak. Tudíž pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk!
Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno. A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás Bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiné části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury.
Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je, abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.
Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všechno mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi Vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás.“
V reakci na můj poslední článek mi poslal jeden můj o něco mladší známý (na rozdíl ode mě pocházející z komunistické rodiny, nyní úspěšný podnikatel) mail, ve kterém se m.j. stálo:
„Protože jsem byl počátkem 90. let zastáncem "měkkého" vyrovnání, cítím v této věci spoluodpovědnost. Demoralizující dopad "měkkého vyrovnání" na dnešní poměy je opravdu devastující. Žili jsme nepochybně ve zločinném režimu srovnatelném s nacismem a protektorátem. Nevyrovnání se s komunismem je kořenem dnešního morálního úpadku.
Samozřejmě vám svůj postoj nevnucuji, ale říkám si, zda si uvědomujete, kam se řadíte a jak se morálně definujete, když se stavíte na protipozici jejich (Mašínových, Paumerových) skutků, života a postojů.“
Povšiml jsem si, že mě ve svém dnešním článku zmínil Tomáš Klvaňa.
Nazval mě (nesprávně) gándhíovským pacifistou a Mašíny s Paumerem postavil vedle Gabčíka a Kubiše do pomyslného českého Pantheonu. Podle mého názoru je toto srovnání pro Gabčíka a Kubiše urážkou.
T.Klvaňa zjevně záměrně zamlčuje to nejproblematičtější na akcích skupiny bratří Mašínových - bezohledné zabíjení nevinných lidí. Ničeho takového se hrdinové Gabčík a Kubiš nedopustili.