Omlouvám se, že se zde předvádím tak krátce po svém předchozím příspěvku. Důvodem je, že mě mimořádně zaujal skutečně vynikající článek našeho předního sociologa prof. Ivo Možného, který dnes vyšel v Lidových novinách, a který kompletně cituji níže, aby se s ním seznámili i ti, kteří LN nečtou.
Nedávno jsem zde publikoval příspěvek (najdete ZDE) o tom, jestli je evoluční teorie slučitelná s náboženstvím. Jelikož tento příspěvek vyvolal překvapivě živou reakci (diskuse pod ním trvá intenzivně již několik měsíců), rád bych pokračoval na podobné, ale trochu širší téma, a to i přesto, že reakce něktrých diskutujících budou asi opět rasantní. (jeden z diskutujících pod výše zmíněným článkem se na mě rozzlobil tak, že na mě údajně “namířil paprsky smrti”).
Začínám být asi příliš monotematický, ale ta věc mi připadá opravdu velmi důležitá, a proto o ní budu psát už počtvrté (a trochu se přitom i opakovat). Odborníci z Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) ozdobení nedávno Nobelovou cenou míru totiž zveřejnili svoji další alarmující zprávu.
Moje dnešní téma je dosti ožehavé a psát o něm se podobá bruslení na tenkém ledě. Nicméně toto téma otevřu, protože jsem zvědav na to, co se objeví v diskusi.
Bohužel se často setkáváme s tím, že někteří vědci (a vědkyně) lehkomyslně ohlašují v denním tisku své objevy léků proti rakovině, léčebných postupů založených na kmenových buňkách, apod., aniž by nejprve účinnost takových léků a terapeutických postupů nejprve důkladně prověřili náročnými standardními klinickými pokusy a poté výsledky řádně publikovali v odborném tisku.
Již několik měsíců poutá pozornost médií neohrožený zápas našeho významného politika a lidí z jeho okruhu proti názoru zastávanému výraznou většinou klimatologů, že dochází k výrazným globálním změnám klimatu a že k tomu zásadním způsobem přispívá svými aktivitami člověk.
V různých článcích a diskusích se překvapivě často setkávám s velmi skeptickým až pesimistickým názorem na možnosti a budoucnost toho, čemu říkáme „západní civilizace“.
Pan prezident prohrál opakovaně ve svých sporech s Ústavním soudem. To se jistě může stát, i když je na pováženou, že prezident vlastně porušuje Ústavu, na niž skládal slib. Ale jsou určitě sporné případy, kdy záleží na výkladu určité situace, takže není třeba hned myslet, že by nejvyšší ústavní činitel porušoval Ústavu úmyslně.