Promyslete to dobře a realizujte správně!

Proč většina opatření ve školství nadělala víc škody než užitku.


Státní maturita, tři přihlášky na střední školy, zrušení odvětvového řízení, zavedení školních vzdělávacích programů (ŠVP), strukturované studium na vysokých školách (rozdělení bakalář-magistr), to jsou jen známější ukázky z řady nejrůznějších opatření provedených v posledních dvaceti letech v našem vzdělávacím systému. Všechny byly vedeny dobrým a nejspíš i správným úmyslem. Všechny nadělaly víc škody, než bylo nutné, a některé dokonce víc, než užitku.

Má to dvě příčiny: Za prvé změny nebyly dobře promyšleny a za druhé byly bídně realizovány.

Například tři přihlášky jsou jistě dobrou myšlenkou umožňující širší volbu střední školy. Přinesly ale neobyčejnou administrativní zátěž školám a zvýšení nákladů každoročně v řádu desítek milionů. A nakonec i přínos pro žáky a rodiče je sporný, protože mnozí z nich ještě v srpnu hledají uvolněná místa na různých středních školách.

Zrušení odvětvového řízení zejména u základních škol přeneslo mnohé zodpovědnosti na obce. Ale malé obce se jich těžko mohou kvalitně zhostit.

Bílá kniha z roku 2001 byla výjimečná tím, že byla dobře promyšlena, ale realizace byla ukázkou nejvyššího amatérismu. Zavedení školních vzdělávacích programů bez osvěty a bez metodické a finanční podpory nejen že mnohde (dokonce většinou) proběhlo formálně, ale vedlo k diskreditaci dobré myšlenky, která stála na počátku.

Naopak státní maturity nikdo nikdy pořádně nepromyslel. Na otázku po jejich cíli i po třinácti letech příprav dostáváme nejasné a často rozporné odpovědi. Chystáme něco, co právě na Slovensku ruší. O nesmyslné a zbytečně nákladné realizaci ani není třeba se zmiňovat.

Bylo by možné pokračovat třeba tzv. výstupním hodnocením žáků základních škol, střídavými pokusy řešit problém romských dětí a zvláštních škol, přes nedomyšlené odměňováním suplovaných hodin a živelný růst počtu vysokoškoláků až třeba k chaotickému čerpání peněz z evropských fondů. Prakticky žádné opatření ve školství se nezakládá na dobré znalosti situace, na datech, na kvalitních analýzách, nejsou posuzovány možné nežádoucí efekty a rizika, zváženy zahraniční zkušenosti, promyšleny přípravné a doprovodné kroky. Výsledky opatření se ani nesledují, natož aby se vyhodnocovaly (ŠVP). Často se s rozhodnutím spěchá, aby se pak zase měnilo (maturita). Není divu, že školská veřejnost je už na všechny změny poněkud alergická.

Školné nebo státní maturita jsou jistě mediálně zajímavé. Z hlediska budoucnosti našeho vzdělávání však nejsou klíčové. Mohou pomoci i uškodit. Týmy politických stran vyjednávající o školství by už neměly vymýšlet další opatření, v omezeném čase nutně nepromyšlená. Ďábel je často skryt v detailu. Mnohem užitečnější by bylo, kdyby se shodly na mechanismech, jak napříště ve školství zajistit, aby se (správně) realizovala jen ta opatření, která jsou dobře promyšlena a připravena. A žádná jiná!

Zavedení školného má jistě svou logiku. Může pomoci, ale i uškodit. Po předchozích zkušenostech je třeba varovat: Promyslete to dobře a realizujte správně.