Mladí lidé jsou nejvzdělanější generací, jakou jsme kdy měli. Ale (průměrná) úroveň vzdělávání klesá. Je to možné? A je to dobře?

Bylo nebylo. Ve městě měli jedno basketbalové družstvo – deset výborných hráčů s výškou často přes dva metry. A hrál se extraligový basketbal. Hráči měli basketbalový průkaz. Basketbal získával na popularitě a družstev a hráčů přibývalo. Všichni hráči měli basketbalový průkaz. Lidí přes dva metry však ve městě bylo už jen pár (Gaussova křivka je neúprosná, viz obrázek dole), a tak postupně začínali basketbal hrát menší a menší hráči a často i méně pohybově nadaní. Další družstva už nemohla hrát extraligu. Úroveň se postupně snižovala přes krajský a okresní přebor až po městskou ligu. Popularita basketbalu však neklesala a také basketbalový průkaz se hodil (ve městě byla místa, kam vás bez něj nepustili). A tak hráčů stále přibývalo. Basketbal už hraje přes polovinu města. Skoro všichni mají basketbalový průkaz. Extraliga se hraje pořád, ale pochopitelně, že průměrná úroveň hráčů je mnohem, mnohem nižší než dřív (průměrná výška se snížila o 20 cm a věk se zvýšil). A basketbalový průkaz – dřív to opravdu znamenalo, že jeho majitel hraje výborně basketbal, splňuje náročná kritéria, ale dnes… Darmo mluvit.


Za první republiky mělo vysokoškolské vzdělání méně než jedno procentu těch nejlepších, nejlepších z absolventů proslavených klasických gymnázií. V sedmdesátých letech to bylo kolem 13 % populačního ročníku. Dnes je čistá míra vstupu do terciálního vzdělávání 58,1 % (viz tabulka). Od roku 2000 se podíl mladých lidí nastupujících na vysoké školy více než zdvojnásobil! Většina z přijatých nakonec získá diplom. Ten se hodí (jsou místa, kam se bez něj nedostatete). A zájem o vysokoškolské vzdělávání stále roste. Špičkové studenty máme pořád, jsou i obory, kde se „hraje extraliga“ (ale jsou to jiné obory než před dvaceti lety). Ale pochopitelně že průměrná úroveň studentů je mnohem, mnohem nižší než dřív (průměrné IQ studujících se za deset let snížilo o 10 bodů). A vysokoškolský titul – dřív to opravdu znamenalo, že jeho majitel splňuje náročná kritéria, ale dnes… Darmo mluvit.


V našem basketbalovém městě sice hodně poklesla průměrná úroveň košíkové a také hodnota bastekbalového průkazu, ale staly se dvě jiné, důležitější, věci.

1. Výrazně se zvýšila celková úroveň basketbalových dovedností obyvatel města. Ti co dřív ani neuměli chytit míč, dnes umí driblovat, přihrát, trefi se do koše (i když až na pátý pokus).

2. Celková fyziká kondice obyvatel je mnohem mnohem vyšší. Ti co dřív sedávali u televize, dnes občas chodí na tréning a tu a tam si zahrají zápas. Je méně obézních, méně kardiovaskulárních chorob. Lékaři jásají.


Jakkoliv můžem kritizovat celkový pokles průměrné úrovně vysokoškolského studenta i pokles hodnoty diplomu, je nepochybné, že průměrná vzdělanost národa se zvyšuje.

1. Ti, co by se dřív šli vyučit na svářeče (skláře, servírku), se dnes hlásí na vysoké školy, jsou přijati a studují – většinou úspěšně. Můžeme sebevíce pochybovat o úrovni poskytnutého vzdělávání, stejně je jejich vzdělání širší, obsáhlejší než po vyučení svářečem (sklářem, servírkou). Zvyšuje se jejich šance na dobrou práci.

2. Celková intelektuální kondice obyvatel je mnohem mnohem vyšší. Ti co by dřív chodili na šestou do fabriky již od 17 či dokonce 15 let, nyní stráví další roky v prostředí vysoké školy, která už svým hodnotovým rámcem (včetně studentské komunity) nastavuje jiné priority. Ti co by dřív sedávali u televize, si občas přečtou knihu, někteří se dál vzdělávají, někteří jsou méně manipulovatelní, rozuměji se rozhodují (u voleb i jinde). Mezinárodní výzkum dospělých PIAAS (IALS), jasně potvrzuje, že gramotnost rostre s délkou vzdělávání, v Portugalsku, v USA, ve Finsku i v Turecku (viz např. http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf ). Vzdělanější spoluobčané budou také méně nezaměstnaní, budou více vydělávat a platit vyšší daně. Měli bychom jásat.

Průměrná délka vzdělávání se prodloužila za posledních 10 let téměř o tři roky. Mladí lidé jsou (v průměru) mnohem mnohem vzdělanější, než byla naše generace. A to je, soudím, mnohem důležitejší, než že diplom, na který jsem se já (nebo vy) musel zatraceně snažit, má dneska kdekdo a často toho umí mnohem míň než já (nebo vy).


Řadu věcí jsem zjednodušil a vynechal, i tak je to dlouhé. Čekám v diskusi řadu námitek. Těm, které téma zajímá, slibuji, že za týden přijdu s pokračování. Něco dovysvětlím, některé vyhrady vyvrátím a některé přijmu.