K právům blogera na Aktuálně.cz patří i zveřejňování textů jiných autorů. S potěšením zveřejňuji text pana Jana Vaculíka, ve kterém souvisleji rozvíjí diskusi pod blogem Maturanti nejsou horší. Rád pod svým blogem zveřejním i texty dalších autorů a s radostí i takové, se kterými budu zcela nesouhlasit.

Autorem textu je Jan Vaculík


Jako by existoval mýtus, že střední školy mají vychovávat budoucí vědeckou a odbornou elitu. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že z většiny absolventů středních škol budou prodavači, pošťáci, strojvůdci, policajti, řidiči, nižší úředníci apod. Ani pro ně by střední škola neměla být jen přípravou ke skoku, který nakonec nevyšel, tedy ke skoku na VŠ; promarněným časem a zbytečnou investicí. Někdo namítne: "A k čemu řidič potřebuje maturitu, když stačí řidičák?" - Potřebuje, stejně jako všichni ostatní: aby měl sebevědomí a jistotu, že najde práci v jiném oboru, až jej v dosavadní profesi nebude potřeba.

O potřebě věnovat se matematice nepochybujeme, protože se tím tříbí mysl. Ale pokud jde o tříbení mysli, tak proč už se neučí latině, která taky znamenitě tříbila mysl - v jiném směru? Když se podíváme na náborové požadavky personálních agentur, nacházíme tam z "klasických" školních disciplín jenom jazykové znalosti; dále pak se nejčastěji požadují: komunikativnost, svědomitost, iniciativa, samostatnost či naopak (anebo kromě toho i) schopnost práce v kolektivu, kreativita; vítán jest tah na branku. Vytříbené myšlení požadováno nebývá, to se asi předpokládá samo sebou, ale co ty ostatní vlastnosti? Jak budeme posuzovat, která škola je pěstuje lépe, eventuálně k jakému poklesu došlo během posledních X let??

V diskusi párkrát zaznělo doporučení: "Kdo na střední školu nemá, tak ať jde na učňák!" - To se lehko řekne tomu, koho se to netýká. Ovšemže jiný názor budou mít rodiče patnáctiletého žáka s pár trojkama na vysvědčení. Je přece tolik chytrých patnáctiletých dětí, kterým ještě chybí vlastní motivace a vůle ke studiu, ale které by přitom bylo škoda pohřbít na učňák! - Jestliže se tady vede diskuse o tom, zda úroveň středních škol poklesla nebo ne, tak v případě odborných učilišť k tomu poklesu asi opravdu došlo. A s tím pak souvisí i pokleslá prestiž absolventů; jejich sebevědomí a chuť k dalšímu vzdělávání.

Oproti tomu: čím dál víc řemeslníků se bude rekrutovat z absolventů středních škol. Mysleme si o tom, co chceme, ale je to tak. Otázkou je, nakolik by tato skutečnost měla ovlivnit obsah učiva. Pokud se shodneme, že i automechanik anebo traťový dispečer by mohl do svého vzdělání pobrat z matematiky něco víc, než pouhou trojčlenku, tak bychom mohli předpokládat, že ani budoucímu učiteli matematiky neuškodí pár ryze praktických znalostí z oboru, který se ho vůbec netýká.

Kdysi snad děti docházely do školy dychtivé, co nového se dozví, a věřily, že s tím udělají díru do světa. Dnes panuje inflace informací; dopadají na nás ze všech stran, často v té nejvtíravější podobě. Ovšem houba, která leží na dešti, už další kapalinu nepřijímá. Nemá cenu na to žehrat, s tím se musíme smířit a nějak toho využít.

Na internetu se sice dá najít všecko všecičko, ale když nemám základní povědomí o problému, abych správně formuloval klíčová slova a orientoval se v odkazech, které se na mě sesypou, tak jsem ztracen; zavalen megatunama informací. Je evidentní, že obsah učiva by měl takto změněné potřeby reflektovat, a bylo by zajímavé vědět, do jaké míry a s jak měřitelným výsledkem se o to už někdo systematicky pokusil. - Asi bude čím dál naléhavější držet se sokratovské zásady, že klíčem k poznání není odpověď, ale správně položená otázka.

V diskusi je ovšem patrný v zásadě dvojí přístup veřejnosti: s dětmi jsme buď spokojeni, nebo na ně brbláme. Mně je sympatičtější ten první postoj a snažím se jej udržet. Nerad bych totiž skončil jako pan Veist v Bylo nás pět. To by totiž člověk už úplně ztratil šanci vést děti k něčemu lepšímu.